Názory k článku
Glosa: Kam spěje česká blogosféra?

Einstein, Jirásek ani Hašek by na Facebooku nemohli publikovat, protože by se tam nikdy neprosadili. Normální lidi nečetli nikdy nic ani od jenoho z nich. Normální lidi se zajímají jen o prkotiny. Facebook je pro normální lidi. A normální lidi píšou na Facebook prkotiny pro normální lidi, kteří jsou jejich kamarádi. A proto je Facebook tolik populární. ;-)

Není potřeba chodit do historie, pořád existují fyzici a spisovatelé. A svá díla nepublikují na Facebooku.
Na Facebook se nic většího ani kvalitnějšího stejně dát nedá, fotky to zmenší, delší text nevezme, dokument ani obecně soubor se uploadnout nedá. Prostě Facebook na takové věci není.

Jestli Haškem je míněn Jaroslav, tak Facebook by vypadl z prostého důvou, neplatí provizi za čtenost.
On byl za peníze nebo naturálie ochotný publikovat kdekoli, zejména když hostinský už odmítal nalejvat na dluh.

…a nejhorší je, když už člověk nějakého dobrého blogera najde, tak ten po nějaké době blogovat přestane a člověk nemá už lautr co číst (blábolník zeje prázdnotou, že, plavče?!).
Ještě že stále existují cizokrajné blogy – alespoň se člověk vylepší ve znalosti jazyků…

A co taková Exotopedia a Okoun nebo jak se to jmenuje? Na jednu stranu lidi, o kterých píší, jsou póvl*. Ale na druhou stranu: proč se póvlem vůbec zabývat? Nebudu pak horší než oni?** Ono je to místy vtipné si přečíst o cizí dyslexii a pobavit se nad výběrem jeho citátů. Ale celkově mi přijde, že nad těmito spory a „zábavami“ lidé tráví až moc času (hu i anti-hu stránky jsou někdy velice propracované). Někdy si říkám, jestli to celé není podvrh – možná za oběma „znepřátelenými stranami“ stojí stejní lidé a tahají za nitky – aby se ostatní mohli bavit a klikat na reklamy.
*) přínos mizivý, ale urazí spoustu lidí kolem, takže získají „popularitu“ a čtenost.
**) vždyť blbců je na světě spousta, proč o nich psát? Proč radši nepsat o něčem, co je fajn?

No, ano, přestože obsah bývá dráždivý pro postižené, jsou tyto internetové exkrementy leckdy a značně docela zábavné. Tuto část blogosféry bych nazval intelektuální pavlačí. Rozhodně si nezasluhuje zatracení, ačkoliv leckdy opovržení by bylo na místě. Ale jen někdy.
Plaváčkův článek je jakýmsi resume jeho dřívejších názorů na tuto věc a já bývám jeho věrným čtenářem – spíše než pro názorovou stránku pro to, že prostě umí psát. I když – v tomto lze jen souhlasit – „dynosaurů“ schopných napsat více než dva odstavce s méně než dvaceti chybami jaksi ubývá – to musíte ještě snížit nároky na stránku obsahovou.
Add Twitter – někdy mi matně připomíná stav, kdy se podroušená osoba vrací v ranních hodinách pustou ulicí a pod okny spících občanů vyřvává krátké, leč malokdy srozumitelné věty.

Uf… konečně mi někdo mluví z duše. Když FB začal, myslel jsem, že zdechne do dvou let – ale k mému naprostému zděšení se z toho netvora stává především nejsilnější marketingový nástroj všech moderních firem.
V mých očích je FB průser. Budeme nadávat na kamery na ulicích a poukazovat, že nám kradou soukromí, ale dobrovolně narveme všechny pí**viny na FB – co dělám, jestli jsem už byl sr*t a jestli jsme si dneska zapíchal…
FB je místem lidí, co nic neznamenají ale chtěli by, je to místo pro lidi, kteří nemaají kamarády, ale chtěli by a je to místo pro ty, co by se s kamarády sešli, ale jsou líní zvednout se od komplu.

Já bych to tak černě neviděl – Facebook je možná průser pro lidi, kteří na něm jsou. Jenže já tam nejsem, takže mne netrápí. Zpočátku lidi otravovali, ať se připojím, ale už si zvykli. Komunikujeme přes e-mail, telefonem, osobně, přes jabber… prostě pohoda.

Nostalgie je falešná v tom, že si člověk idealizuje vzpomínky. Pamatuje si to hezké a to mizerné má tendenci vytěsnit. Třeba to, jak někteří psali do všech komentářů „Ahoj, koukni na můj blog…“ :)

Určitým způsobem používám blog taky tak. Existuje mnoho lidí, kteří se mi pořád ptají na to samé. Nemám sílu to samé psát stále znova a znova. Najdu tedy na svém blogu odkaz na určitý článek a tazateli doporučím, aby si přečetl to, co jsem napsal třeba už před třemi lety.

To je celkem normální věc. Ale nechápu, proč musíš cpát odkaz na svůj blog 2× (!) pod jeden článek s kterým navíc tématicky nesouvisí.

OK, tak tedy vysvětlení: Psát do diskusí „Koukněte se na můj blog“ + odkaz bylo velmi populární mezi teenage bloggery před několika lety při blogovacím boomu a je to obvykle vnímáno jako hrubé porušení etikety. Zejména když odkaz nevede na konkrétní zápisek a blog s tématem nijak nesouvisí. A přesně to jste teď udělal vy, dvakrát. Obvykle něco takového dělali většinou pubertální „blogískáři“ 12–17 let, takže se nedivte, že vám Franta Kučera tykal…

Mne zarazil už ten první odkaz na blog – ze zdejších čtenářů má blog skoro každý a kdyby sem každý měl hodit odkaz, to by to vypadalo. Při tom druhém odkazu mi to prostě nedalo a „musel“ jsem reagovat.
Za to tykání se omlouvám, v internetových diskusích tykám všem, nemyslím to nijak špatně nebo urážlivě, naopak tykání beru jako přátelskou formu komunikace. Ani ten komentář nebyl myšlen „agresivně“ – agresivita vypadá jinak (aspoň v mém podání), jen jsem se pozastavil nad tím, jak někdo může hodit dvakrát odkaz na svůj blog pod nesouvisející článek – to se opravdu stávalo pod těmi blogísky, jak píše Martin.