Generování řeší pouze počáteční režii, čili ve výsledku je úspora prakticky nulová. Automatické generování getterů a setterů je výhodné pro triviální DTO (s ohledem na lokalitu budoucích změn) nebo třeba pro setterovou dependency injection.
Problém v Javě je jeden: anotační procesory nesmí modifikovat třídy, ve kterých jsou anotace uvedeny – takže Lombok se musí uchylovat ke kódu závislému na implementaci.
