Vlákno názorů k článku
Jen je nechte, ať si kradou

Suhlasim s clankom. Vetu „Na druhou stranu informace nebo myšlenka publikovaná na internetu ztrácí svou cenu v okamžiku zveřejnění.“ by som ale preformuloval na "Informacia ZVEREJNENA LUBOVOLNYM SPOSOBOM straca svoju cenu v okamihu zverejnenia.
Samozrejme, pravny system je este zastaraly a ovladany lobizmom monopolnych dodavatelov informacii, teda bude trvat nejaku dobu, kym sa tato pravda, na ktorej je zalozena aj nasa civilizacia (volne sirenie informacii) dostane aj do zakonov. Ale ta doba ked nikto nebude trestany za sirenie a prijimanie informacii pod ruskom tzv. autorskeho prava, urcite pride. Aj Vatikan zrusil index zakazanych knih az par storoci po Gutembergovi, ked pochopili, ze to nema zmysel.
http://en.wikipedia.org/wiki/Index_Librorum_Prohibitorum

Představte si, že např. autoři knih jsou živi tím, že něco napíšou a někdo jiný (pokud má o knihu zájem) si knihu koupí. Čím by se asi živili, kdyby si každý jejich díla šířil, aniž by jim za to platil? Díky za odpověď.

Nikto nezakazuje autorom knihy predavat, musia ale pocitat s faktom, ze po zverejneni sa text ich knihy moze volne sirit. Vedlajsim produktom tohto pristupu bude, ze autori budu knihy pisat pre radost a nie pre peniaze, co sa urcite pozitivne prejavi na ich kvalite.
P.S: Ja, ako IT konzultant, sa tiez zivim PREDAJOM INFORMACII, ale nikdy by ma nenapadlo povazovat informacie, ktore zakaznikovi predam (aj ked plati za moj cas a ni za mnozstvo informacii), za moje vyhradne vlastnictvo.

„Vedlajsim produktom tohto pristupu bude, ze autori budu knihy pisat pre radost a nie pre peniaze, co sa urcite pozitivne prejavi na ich kvalite“ – a vedlejším produktem tohoto přístupu především je, že autoři knihy psát nebudou a půjdou místo toho dělat něco, co je uživí, protože radostí z psaní na poště složenky nezaplatíte… (Jen doufám, že to byla ironie…)

Nie ironia to nebola, knihy a ine umelecke diela vytvarane pre peniaze, maju kvalitu podstatne nizsiu, ako tie, kde je primarnym cielom vyjadrit svoju tvorivost prostrednictvom daneho diela.
Co sa tyka dnesnych podmienok, autor dostava z ceny knihy menej ako 10%, takze tu nejde primarne o autorov, ale o nakladatelstva a medialne molochy okolo nich.
Ano, cistou radostou z pisania sa zlozenky zaplatit nedaju, ale daju sa zaplatit z prednasok, besied a inych akcii, ktore moze autor (ak bude o jeho diela zaujem) organizovat a pytat za ne peniaze (Napriklad vstupne na nedavnu Danikenovu prednasku v Bratislave bolo okolo 20 €, prednaska trvala necele 3 hodiny).

Ad „Nie ironia to nebola, knihy a ine umelecke diela vytvarane pre peniaze, maju kvalitu podstatne nizsiu, ako tie, kde je primarnym cielom vyjadrit svoju tvorivost prostrednictvom daneho diela.“
Kvalita je prosím pěkně věc subjektivní a každý ji může vnímat jinak. Pokud je někdo ochotný vypláznout peníze za (z mého pohledu) škvár, tak ať – když za to platí, tak pro něj má tak knížka hodnotu, považuje ji za dostatečně kvalitní. A já nevidím důvod, proč bych se jim (autorovi a čtenářovi) do toho měl montovat, říkat jim, že je to nekvalitní a že by měli radši pracovat zadarmo.
Ad „ale daju sa zaplatit z prednasok, besied a inych akcii“
Ano, dají. Je to možný obchodní model. Někdo si ho vybere, někdo ne. Stejně tak je obchodním modelem prodej licencí, knížek, CDček, atd. Osobně mám rád svobodnou kulturu, alternativní způsoby financování, díla (a hlavně software) pod svobodnými licencemi, rád mám věci zadarmo, za které nemusím platit…
Oba obchodní modely (jak prodej licencí, tak udělování svobodných licencí) jsou legitimní, oba mají nárok na existenci a je jen na autorovi, který z nich si vybere. Není správné nutit ostatním ten svůj „jediný zaručeně správný obchodní model“. Žít a nechat žít (to platí pro obě strany). Jsem přesvědčený, že svobodná a nesvobodná kultura tu můžou fungovat vedle sebe – každý ať si vybere, co je mu bližší. Fandím svobodné kultuře, ale osobně nevidím žádný důvod pro likvidaci té nesvobodné.

Ale samozrejme, kazdy si moze zvolit obchodny model, aky povazuje za spravny, len nemoze vyzadovat plnenie licencie od niekoho, kto s autorom suhlas s licenciou neuzavrel a stiahol si text knihy napriklad z webu, alebo okopiroval v kniznici. Ja nechcem nikomu zakazovat predavat informacie, len chcem, aby nebolo nutne pri kazdej ziskanej informacii skumat, kto je jej autoron a ci je mozne ju volne pouzit (ak je napriklad autor uz 70 rokov po smrti).

Pokud jste s autorem neuzavřeli licenční ujednání a pořídili jste si kopii pro vlastní potřebu, vztahuje se na tuto kopii plně ustanovení autorského zákona (tj. nesmíte ji rozmnožovat, zveřejňovat, poskytovat atd.). V takovém případě po vás nikdo nechce plnění licence, ale plnění zákona. Opakuji znovu: Licence dává právo užít nad stav daný zákonem, pokud licenční ujednání nepřijmete, nemůžete užívat požitků z té licence vyplývajících.
Ohledně informací: vy nemusíte nic zkoumat. Informace sama není autorské dílo, tu si šiřte jak uznáte za vhodné.

Autorske dielo a informacia sa rozlisit nedaju, aj ked sa zakon o to snazi. Zakon, ktory vacsina populacie odmieta (autorsky zakon v sucasnej forma) je zbytocny a skodlivy.

Máte tu „většinu populace“ něčím podloženou, nebo jen tipujete podle diskusí na Rootu a na fóru Pirátské strany? Nebo je to takový ten argument „myslím si to já a mí kamarádi, tak to je většina populace“? (Pokud nedokážete pochopit definici autorského díla a pochopit odlišnost oproti informaci, neznamená to, že je zákon „zbytečný a škodlivý“)

To, ze nieco zadefinujem zakonom, neznamena, ze sa zmeni realita. Nasa civilizacia je zalozena na volnom sireni informacii. Alebo platite aj autorovi abecedy, za to, ze ju mozete pouzivat ?

Vy jste si ten autorský zákon ani nepřečetl, že?

Samozrejme som ho cital, vcitane toho absurdneho limitu, ked sa dielo stava volnym – 70 rokov po autorovej smrti.

Pisete nesmysly. Pokud je na netu kniha/audio/video, rekneme na torrentu, nikdo nema sanci zjistit, zda je ci neni mozne toto dilo takto sirit. http://download.nohavica.cz:8080/praha2006/audio/prazska_palena_2006.torrent … vi vite, zda dal autor souhlas ? Vite prd. Stejne jste na tom kdyz stahujete/sdilite cokoli, cehoz zdroj je internet. Proc bych mel predpokladat, ze si to autor nepreje ? Vzdyt technicky ani nelze zjistit, kdo je vlastne autorem, … ostatne maily ktere chodi na firmu typu „z vasi site bylo …“ putuji rovnou do /dev/null. To ze o sobe nekdo prohlasuje ze je neceho autorem me nezajima, dokud mu to nepotvrdi soud. Nehodlam totiz riskovat ze me z druhe strany bude zalovat legitymni autor, jehoz dilo sem na neci popud odstranil (a ze chodily i pozadavky na naprosto zrejme rodine fotky lidi, ktere osobne znam).

Odbočím: Znal jsem jednu vědkyni, která takto důsledně dělila umění na správné, hodnotné a kvalitní (to je to vzniklé zdarma nebo z veřejných peněz), a špatné, nekvalitní a bezcenné (to jsou díla, která vznikala „pro peníze“). Takže pro ni naprostá většina klasické hudby, renesanční obrazy a 99.9% soch vzniklých do 19. století spadalo do škatulky „komerční brak“. Inu, proti gustu…

Oba obchodní modely (jak prodej licencí, tak udělování svobodných licencí) jsou legitimní, oba mají nárok na existenci a je jen na autorovi, který z nich si vybere.

Nárok na existenci má jen takový obchodní model, který funguje. U knížek to není tak zjevné jako jinde – třeba obchodní model filmových vydavatelství (viz např. zde), který přežívá jen díky hrozbě drakonických trestů, u mě nárok na existenci nemá.

Nárok na existenci má jakýkoli obchodní model. Ve volném světě přežijou jen ty, které jsou efektní a fungující, v reálném světě přežívají díky vnějším vlivům (třeba dotacím) i ty zjevně pokřivené (např. výkup energie z OZE). To, jaký z nich si autor pro své dílo vybere, je naprosto nezávislé na tom, zda má obchodní model u vás nárok na existenci. Nechte, prosím, ostatní, ať si rozhodují podle svého uvážení…

Ehm, to je prave ten problem, oni nechteji nechat nas, abychm si vybirali podle sveho uvazeni. A vetsinovy nazor je ten, ze sdileni zdarma je OK. Ostatne klidne se vsatim, ze ti kteri nejvic krici o porusuvani AZ ho sami porusuji nejvice. Ostatne smlouvy nekterych labelu vuci skutecnym autorum jsou spise nevolnicke nez partnerske.

No, nevim jak to je ve vasem pripade, ale kdyz se mi dostane do ruky nejaky blabol od konzultnatu, tak druha stranka (prvni je titulka) je venovana rozsahlemu upozorneni, ze text je duverny/tajny/… a je zakazano jej kopirovat, citovat, ukazovat komukoli mimo firmu, …
Nejak si nevzpominam, ze bych videl neco na tema CCL a pod. :-)
„A ted mi vratte toho psa!“

Ja samozrejme nepovazujem obmedzovanie vlastnictva uz zverejnenej informacie za moralne a technicky mozne, preto sa v mojich textoch nic take nenachadza.

Začněte nejdřív u sebe – dělejte přesně to samé, co momentálně teď děláte, ale nedělejte to pro peníze, ale jen pro radost. Jsem zvědav, jak se bude postupně zvyšovat kvalita Vaší odvedené práce oproti zjištění, že najednou nemáte kde bydlet a co jíst :)

Ja vyzadujem platbu len za cas straveny u zakaznika, za informacie, ktore vyprodukujem (nielen pocas toho zaplateneho casu, nad problemom premyslam castokrat aj mimo neho) platbu nevyzadujem.

„Ja vyzadujem platbu len za cas straveny u zakaznika“
- no vidíte a někdo jiný zase vyžaduje platbu jen za čas strávený psaním knihy, skládáním hudba apod.
Nikdo vás nenutí dělat u zákazníka zadarmo, tak prosím nenuťte autory zadarmo tvořit.

Ja ich nenutim zadarmo tvorit, svoje vytvory mozu predavat za cenu aku uznaju za vhodnu. Ak sa ale niekto k vytvoru autora dostane inou cestou, tak sa autor nemoze povazovat za „vlastnika“ tejto informacie.

Autor se nepovažuje za vlastníka informace. Autor má práva ke konkrétnímu zpracování informace objektivně vnímatelnou formou. Zkuste si ten autorský zákon alespoň přečíst.

OK, takze ked pridam k „dielu“ 1 znak „konkretne spracovana informacia objektivne vnimatelnou formou“ sa zmeni.

Sice jsem si říkal, že už nikdy na internetu nebudu odpovídat debilům na jejich debilní příspěvky, ale tady nemůžu odolat – vy jste opravdu ukázkový debil a ten autorský zákon si konečně přečtěte. I když mám pocit, že i kdybyste ho četl každý večer, že ho stejně nepochopíte…

To co popisujete je ve skutečnosti „placení za informace“, jen umně zabalené, takže není vidět na první pohled. Zákazník totiž, předpokládám, očekává, že z vás nějaké informace vypadnou, proto s vámi ten čas tráví a proto vám „za něj“ platí (ve skutečnosti platí za ty informace). Kdybyste jen trávil čas se zákazníkem a neposkytoval informace, tak vám, předpokládám, nikdo platit nebude (pokud tedy neprovozujete živnost „trávení času se zákazníky“). Říkat, že si za informace nenecháte platit je tedy v lepším případě zavádějící.
Tenhle model má jednu výhodu v tom, že čas lze na rozdíl od „informací“ celkem dobře změřit, a tedy i vyúčtovat. Ale rozhodně není tou komoditou, která je prodávána, je to pouze „pomocná měrná jednotka“ a předpokládá se, že je v přímé úměře s hodnotou informací, které zákazník obdržel.

Ano, zakaznik plati za informacie, ale ja si na tie informacie nerobim vlastnicke pravo (teda neobmedzujem ich sirenie, nevyzadujem suhlas z licenciou a pod.), lebo informaciu nikto nemoze vlastnit. Povazujem za absurdny samotny koncept vlastnenia informacie, pretoze nikdy sa neda urcit (respektivne by to bolo extremne narocne) aka cast informacie je cistym prispevkom autora a aku cast autor nacerpal z inych zdrojov.

Vy si pletete informaci a autorské dílo (viz výše vaše vyjádření o tom, že to „nelze rozlišit“). Z existence práv k autorským dílům děláte „vlastnictví informací“, a nemožností takového vlastnictví kruhem „dokazujete“ pomýlenost konceptu autorských práv. Myslím, že není potřeba v diskusi pokračovat.

Autorske dielo je len forma informacie. Vztahuje sa teda na neho vsetko, co sa vztahuje aj na informaciu.

z toho, co tu píšete mi přijde, že vůbec netušíte, co je to AZ.
Podle Vašich tvrzení byste právě neměl dostávat peníze ani za ten čas u klienta, protože klient by teda měl mít právo dostat informace, které už jednou byly zveřejněné, čili klient se může rozhodnout, zda-li si Vás přečte, přehraje na dvd nebo poslechne, ale ani za jendou už nebude platit.
Z toho vyplývá, že jsme v situaci, na kterou jste v předchozim příspěvku neuměl odpovědět a to, že byste neměl na jídlo a bydlení. Měl byste jen tu radost.

Informacie, ktore poskytujem klientovi vznikaju casto az v case zverejnenia (napriklad na workshope, skoleni), teda vacsinou nie je mozne si ich dopredu precitat, alebo prehrat na DVD.
Este raz, klient plati za moj cas (ked mu poskytujem informacie), nie za informacie. Samozrejme, ak si klient zozenie informacie, ktore poskytujem, z ineho zdroja, platit mi nemusi, pretoze u neho netravim svoj cas.
To, co je autorsky zakon viem presne, je to zbytocny zakon, ktory komplikuje hlavny proces, na ktorom je zalozeny dalsi rozvoj civilizacie – volny a nicim neobmedzeny tok informacii.

A aby ty informace mohli proudit a šířit se, musí nejprve vzniknout. Na to se nesmí zapomínat ;-)
Aneb nestačí mít skvělý vodovod, který dopraví vodu za minimální náklady do každé domácnosti, ale musíme mít i vodárnu, odkud se pitná voda bere – a aby tato voda vznikala, je potřeba nějaká motivace…

Informacie vznikaju neustale aj bez financnej motivacie, je to jeden zo zakladnych principov fungovania ludskej spolocnosti a civilizacie.
Alebo vas niekto plati za to, ze pisete do tejto diskusie ?

Nechci podceňovat internetové diskuse, ale informace v nich vzniklé nebývají příliš hodnotné (hlavně je to řádově na jiné úrovni, než knihy, analýzy, články v časopisech nebo i blogy). Kvalitní a užitečná informace prostě musí uzrát, chce to čas – a tento čas potom autorovi chybí, aby si vydělal „na chleba“ jinou prací. Něco sice člověk může dělat pro radost ve volném čase, ale většinou je nutná ta finanční motivace, protože to je existenční otázka – nejde tvořit celé dny zadarmo, protože pak bys neměl na jídlo a na střechu nad hlavou – autor by pak místo tvoření informací šel např. roznášet pivo do místní hospody, protože tím si aspoň na živobytí vydělá. A to je to, co jsem psal – informace musí nejdříve vzniknout (k tomu je potřeba motivace) a pak je teprve možné ji šířit a sdílet.

Uz som to pisal viackrat, ale napisem to este raz. Nikto nebrani autorovi vyzadovat peniaze za svoju tvorivu pracu, ale informacia uz raz zverejnena, jednoducho nemoze nikomu patrit. Autor si moze nechat zaplatit v podstate len v tom okamihu, kym je informacia sukromna. Pricom verejnu informaciu definujem ako tu, ktora je pristupna bez overenia identity (na internete, v knihe, odvysielana do „eteru“ ).
Ak budem parafrazovat tento princip, tak dnesne noviny si kupim v trafike za peniaze, ale vcerajsie mozem vytiahnut zo smetiaka zadarmo.

To by bylo ale značně neefektivní a nevýhodné, protože ten první zákazník, který má o informaci zájem, by musel zaplatit plnou cenu (veškeré náklady autora) a získal by veškerá práva k danému dílu. Jenže zákazník tohle často nechce – chce nižší cenu a za oplátku slíbí autorovi, že si informaci nechá pro sebe, nebude ji dál šířit a autor tak má šanci prodat licence i dalším zákazníkům. Tím se náklady rozloží mezi více příjemců informace a nemusí nést všechny náklady ten první.
Podobné je to třeba s námořní jachtou – málokdo si ji může koupit celou, ale půjčit si ji na týden je relativně dostupné. Dostanu nízkou cenu a na oplátku dám majiteli možnost, aby ostatní týdny v roce jachtu pronajal někomu jinému. Náklady se tak rozloží mezi více námořníků. Nemusím mít všechna práva k té lodi (moci na ní jezdit celý rok), ale spokojím se s tím týdnem. Stejně tak nepotřebuji veškerá práva např. k filmu, který stál miliony USD, ale spokojím se s licencí, která mi umožňuje se na ten film dívat.
Samozřejmě by bylo hezké mít i další práva (stejně jako možnost jet na tu loď kdykoli se mi zachce), ale všechno něco stojí a ne všechno si člověk může dovolit.

Ale samozrejme, autor sa moze dohodnut s prijemcom informacie (kym nie je informacia verejna), ze ju nebude sirit dalej. Ak vsak prijemca tuto dohodu porusi, informacia sa stava verejnou a autor nad nou straca kontrolu. To je to, o com pisem od zaciatku, verejnu informaciu nemoze nikto vlastnit. Autor pritom moze vyzadovat nahradu od toho, kto danu informaciu zverejnil, ale nikdy nie od tretej strany, s ktorou zmluvu uzavretu nema (samozrejme, v dnes platnom autorskom zakone to takto nefunguje, pisem ale o tom, ake by to malo byt v naozaj slobodnej spolocnosti)
Znovu pouzijem parafrazu, existovala doba, ked bol mimomanzelsky sex nelegalny a trestny (a aj dnes to tak funguje v niektorych moslimskych krajinach). V slobodnych krajinach, sa ale mimomanzelsky sex povazuje sice za nieco nemoralne, ale nie je to vec, ktora by bola trestna, alebo by sa dala vymahat nahrada obciansko-pravnou cestou. Teda ak vam niekto s…ka zenu, mozete vyvodzovat nasledky len voci nej (rozviest sa) pretoze s nou mate uzavretu zmluvu, nemozete ale zalovat jej milenca za „usly zisk“.

vidím to podobně

Jinými slovy, vy si myslíte že jediné co má cenu je médium na kterém ta informace je zaznamenána a nebo kterým se přenáší (i váš čas je takové médium), nikoli samotná informace. Zvláštní.

aha, takže vždy se jedná o unikátní školení, které nikdy neopakujete? nikdy nenastane situace, že byste na některém dalším školení opakoval něco, co už jste řekl na předchozí?
podle vašeho výkladu AZ byste tedy měl pouze dvě možnosti výdělku → provést školení pouze jednou a cena tohoto školení by pro 1 klienta musela pokrýt veškeré Vaše náklady rozložené na celkový čas, který potřebujete na přípravu.
Jestli by nějaký další jiný klient absolvoval Vaší přednášku a Vy byste použil něco, co už jste zveřejnil, neměl byste mu tedy naúčtovat plnou cenu, ale jen nějaký poměr mezi novými zveřejněnými informacemi a těmi starými, které už byly zveřejněny a tedy už nejsou Vaše. ⇒ Časem byste už neměl co říct nového, resp. poměr nového/již zveřejněného by byl velmi malý a tedy byste pracoval zadarmo (pro radost).
A jsme opět tam, kde jsme byli.
No a stále jste neodpověděl, proč nepracujete zadarmo, aby se tedy zvýšila kvalita Vaší práce?

Kazde skolenie je unikatne a skoro kazde skolenie vyuziva prvky uz pouzite na inych skoleniach. Opakujem to este raz, aj ked ma to uz nebavi: zakaznik plati za moj cas, nie za informacie pocas neho poskytnute, ak si dokaze informacie zohnat z ineho zdroja (napriklad mu ich poskytne ucastnik predchadzajuceho skolenia) tak za moj cas zakaznik neplati.

Autorské díůo není informace. Autorské dílo je naopak fabulace.

Ty brď, ty děláš za stravenky a pak komunismus.
Tak to jseš náš člověk.
Upřímně. Vzdej se peněz a pošleme tě budovat sibiř.

To je ale chyba, kdyz prijdes k automechanikovi, aby ti napravil auto, tak neplatis za to ze otaci sroubovakem, ale zato ze vi kde a na jakou stranu s nim ma otocit.

Ale Oldisy, no tak!
Přemýšlejte, prosím, nad tím co jste napsal.
Přeci platíte za to, že Vaše auto funguje. Proto k mechanikovi jdete. To, jak se k takovému stavu Vámi zaplacený mechanik dopracoval, je jeho interní věc.
Za to, že ví na jakou stranu točit mu opravdu neplatíte, platíte za výsledek, nebo ne?
PS: A co když to chudák mecahnik neví, a otočil jenom náhodou správným směrem???
To Vám pak musí peníze vrátit??? -:)
No není ten život přece legrace? -:))

A navíc by podle Vaší teze, že mechanikovi platíte za to, že ví jak točit šroubovákem, musel být ten nebohý mechanik pirát, zloděj bla bla..
Proč? Protože nezaplatil část z peněz od Vás tomu, kdo ho to naučil.
Vždyť tomu se v ekonomii říká POZITIVNÍ EXTERNALITA. Je nevymahatelná.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Externalita
Uměle vytvořený copyright jenom popírá tento snad ve všech ostatních oblastech uznávaný ekonomický fenomén.

něco o tom máš zde:
http://pn.piratskasit.cz/?c_id=31804
ale jinak může existovat spoustu podob… třeba včetně celosvětové společnosti co bude díla vykupovat za peníze, které tam lidé dopředu na posílají, protože budou chtít aby autor dílo vydal. a pokud každý člověk na planetě bude chtít vidět váš film a pošle vám dolar tak to bude pěknej balík. příkladů už dnes je spoustu.

Úplně s Vámi souhlasím!
Pradoxem je, že obludný a nepřirozený copyright škodí zejména autorům.
Však už jsou také první vlaštovky, které si to do důsledku uvědomili a s nahrávacím (parazitujícím) průmyslem a jeho copyrightem nechtějí mít nic společného.

Jak mi jako autorovi (v mém případě softwaru) copyright škodí? Prostě vydám svůj program pod GPL licencí a nemám problém. Uživatelé mají práva, mají zdrojáky, já mám radost, všichni jsou spokojeni. :-) A když budu chtít, tak ten software vydám jako uzavřený a budu vybírat za licence – to mi copyright umožňuje, tohoto práva můžu ale nemusím využít.

Skodi napriklad tym, ze ak chcete vyuzit vo svojom software cast kodu ineho autora musite pracne zistovat, pod akou licenciou je ten kod vydany a nasledne dodrzat autorovu licenciu. To vsetko vam kradne cas, ktory by ste mohli pouzit na samotnu tvorivu pracu. Zakladnym prvkom pokroku je, nevymyslat nieco, co uz raz bolo vymyslene, aby som svoje sily mohol sustredit na vytvaranie niecoho noveho.

Tohle už je značně vykonstruovaný argument. V open source komunitě se používají typové licence, tzn. jednu licenci používá mnoho programů, nemá každý svoji jedinečnou individuální licenci, kromě toho existují věci jako Definice svobodného softwaru, Definice otevřeného softwaru, schválené licence OSI a FSF… což člověku usnadňuje orientaci v této problematice. → Takže v praxi je to prostě „kouknu a vidím“, ne žádné pracné zjišťování a ztrácení času. Přečtu si, že je to GPL (většinou to bývá přímo v souboru se zdrojákem) a vím, co od té licence čekat. S jinými svobodnými licencemi je to velmi podobné.
Daleko víc času musí člověk věnovat rešerši dostupných programů/knihoven, vyhodnocení jejich kvality, rozhodnout se, který kód použít a který ne. To mohou být dny zkoumání a testování (nebo klidně i déle). Zatímco vyhodnocení licence jsou řádově minuty. Takže tenhle argument neberu.
Obrovskou výhodou copyrightu je, že umožňuje existenci copyleftu – můžu vydat program pod takovou licencí, která zajistí trvalou otevřenost toho kódu, zabrání jiným autorům, aby kód vzali, začlenili do svého uzavřeného programu a připravili uživatele o jejich práva (číst zdrojáky, upravovat je, šířit kopie…). Že jsou tyto zákony prakticky vymahatelné dokazují úspěšně vedené soudní spory proti firmám jako Cisco, ASUS, Fortinet a další, které se pokusily připravit uživatele o jejich práva a nakonec musely vydat zdrojové kódy od použitého svobodného softwaru.

„Že jsou tyto zákony prakticky vymahatelné dokazují úspěšně vedené soudní spory proti firmám jako Cisco, ASUS, Fortinet a další, které se pokusily připravit uživatele o jejich práva a nakonec musely vydat zdrojové kódy od použitého svobodného softwaru.“ (spíš licence než zákony) – tady už jen zbývá dodat, že jsou vymahatelné právě díky existenci autorského zákona, protože bez něj a bez autorského práva by copyleft byl jen nevymahatelný cár papíru. Ale někomu to nevysvětlíš…

Ak najdete na internete, alebo trebars v knihe, fragment kodu, ktory sa vam hodi, ale bez prilozenej licencie, tak postup „kouknu a vidim“ jednoducho nefunguje.

V tomto případě ano, ale v případě patentů je to zcela reálný problém. Představte si, že něco uvedete do výroby, a až potom zjistíte, že něco z toho kryje nějaký nesmyslný patent a místo výroby běží soudní tahanice.

Softwarových patentů se nezastávám ani v nejmenším :-)