Jak naznačuju v článku a doplňuju v komentářích, aplikace "paměť v hlavě" mi moc nefunguje a potřebuje výpomoc mého mobilu. V ulicích to ještě jde, ale například na letním hudebním festivalu, kde se parkuje dost nadivoko a není tam příliš mnoho záchytných bodů, je taková navigace k autu velmi užitečná. Mezi těmi stovkami aut je to bloudění nepříjemné, zaplaťpámbů za Car Locator.
Ad les - jak píšu, absolutně nemám orientační smysl. Prostě to tak mám vrozené a nic moc se s tím nadělat nedá. Jenže taky hrozně rád sbírám houby. A to jsou dvě věci, které jdou hodně proti sobě - chodit do lesa na houby a zároveň nemít základní orientační smysl. Takže oceňuju to, že po několika hodinách, během kterých se mobilu nevěnuju, se podívám na displej a vím přesně, kudy mám vyrazit, abych co nejkratší cestou došel k autu nebo k nádraží. Obávám se, že v tom by mi slunce nepomohlo. Ba ani lišejníky na kmenech. S navigací v mobilu vím za pár vteřin, kudy se vydat. Tomu říkám "usnadnit si život", nikoli "být totálně závislý na technologiích."
Používání smartphonu při čekání - nevidím na tom nic zlého, každý má svoje metody, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Nevidím velký rozdíl mezi čekáním "jen tak" a čekáním "s mobilem v ruce". Obojí je čekání a obojí asi danému čekajícímu vyhovuje. Já jsem schopný čekat bez mobilu... mám dost věcí, nad kterými můžu přemýšlet, nebo si v hlavě přehrávám svoji oblíbenou hudbu. A jsem schopný čekat i s mobilem a číst si zajímavé články nebo hrát hry. Ani v jednom nevidím žádná negativa (pokud tím mobilem neotravuju své okolí, např. zvuky nějaké hry). Je mi jedno, jestli někdo při čekání dělá něco tvořivého (nebo se třeba vzdělává čtením něčeho chytrého) nebo hází ptákem na prase. Je to JEHO způsob čekání a já nejsem na tomhle světě od toho, abych ho hodnotil.
