Smartphone paměti neprospěje, nicméně když zapomínám na všeliké pracovní úkoly, tak přinejmenším prospěje mé mzdě, neboť se nedopustím různých pracovních faux-pas a opomenutí, protože mi vše včas připomene.
Ad poznávání lesa - což o to, poznat další kus lesa, proti tomu nic nemám. Ale pokud si na houbaření/lesobloudění vyhradím určité časové okno, tak je potřeba ho alespoň zhruba dodržet. A situace, kdy promrzlý a hladový volám ze středu lesa o půlnoci hloupým mobilem záchrannou službu, by se mi moc nelíbila. Nu a další věc je, že nechodím jen do jednoho lesa, ale do lesů různých, mnohdy mně zcela neznámých. Znáte to... "V tomhle lese prej zaručeně rostou!" Zkrátka moje láska ke sběru hub se střetává s mým orientačním nesmyslem a díky smartphonu z této války vycházím já jako vítěz.
Ad krácení volné chvíle - já se považuju za člověka, který se neumí nudit. Pořád mám v hlavě plno témat k přemýšlení (navíc všechno hned zapomínám, takže nad tím můžu přemýšlet pořád dokola - a k tomu navíc všechno hned zapomínám, takže nad tím můžu přemýšlet pořád dokola... a krom toho jsem tak zapomnětlivý, že všechno hned zapomínám, takže nad tím můžu přemýšlet pořád dokola)... takže je pořád co dělat. I při čekání. Nebo si v duchu přehrávám svoji oblíbenou hudbu. To je asi jediné, na co mi paměť slouží dobře - muziku si pamatuju do posledního tónu, takže když mi třeba ujede vlak a musím hodinu čekat na další, tak si prostě sednu na lavičku a v hlavě si přehraju Amarok od Mike Oldfielda, což je skladba, která trvá 60 minut. Nicméně kdybych si pustil MP3ku s Amarokem skrze sluchátka do uší a zbytku hlavy, tak mi nepřijde, že se tím vydávám všanc závislosti a psychóze. Ale ano, nesmím vše posuzovat podle sebe... asi jsou i lidé, pro které už je používání smartphonu patologické. Tak doufám, že se mezi ně ještě alespoň po nějaký čas nezařadím.
