Vlákno názorů k článku
Šílení korektoři učí češtinu přístupnou formou

Na úvod musím říct, že mi vadí pravopisné chyby.
(Nejvíc mi vadí v novinových článcích.)
Ale jaký je rozdíl mezi drobnou chybou a rýpáním nějakého samojeba?
Pokud napíšete ,,vilezl jsem na strom" nebo ,,bili jsme se tam podívat", jsou to bez pochyb gramatické chyby.
A co čárky před ,,nebo"?
Vezměme si tyto dvě věty:
,,Dáš si čaj nebo kávu?„
,,Dáš si čaj, nebo už půjdeš?“
Která je správně?
Obě? Víte proč?
Koho to zajímá!
Rozsah učiva se neustále zvětšuje.
Nechme děti dýchat! Buďme na sebe hodní!
Až uděláte zásadní gramatickou chybu, dejte si facku!
Až Vás někdo v běžné komunikaci upozorní na ,,hloupost" dejte pomyslnou facku JEMU!
Toaletě se dlouhou dobu říkalo VÝSERNICE!
A co? Myslíte že část lidí prostě nechodila na záchod? Jako než se to přejmenovalo? Kde se vzalo slova sranda? Nepochází ze slova SRAJDA?
Hoďte se do klidu!
STOP SAMOJEBŮM!
STOP HNIDOPICHŮM!

Já tedy na pravopisné chyby příliš neupozorňuji. Ale o autorovi takové chyby si vždycky pomyslím své – v závislosti na závažnosti oné chyby. Pokud někdo napíše třeba „zeptej se XY, ten ti pový výc“, tak se dá lehce usoudit, že dotyčný nedokázal/nechtělo se mu pochopit ani ta nejtriviálnější pravidla, že se zabývá jen tím, co on považuje za důležité, a vše ostatní je mu lhostejné – včetně toho, co by měl znát, ačkoli je to opruz. Stejně nejspíše přistupuje např. i k jiným předpisům, normám, pravidlům a zvyklostem, ať už jde o elektrotechniku, programování nebo třeba organisaci dokumentace či štábní kulturu. Takový člověk o sobě zkrátka „pový“ mnohem víc, než by sám chtěl.
Samostatnou kapitolu pak tvoří lidé, kteří cítí neodbytnou potřebu (nebo jsou k tomu nuceni) vytvořit nějaký rozsáhlejší písemný projev. Ti by prostě ta pravidla znát měli a pokud si nejsou jisti, tak by se měli podívat do Pravidel nebo použít jiný obrat. Text, hemžící se pravopisnými chybami, považuji za opovrhování čtenáři. Je to analogické veřejnému vystoupení – taky se k němu čistě a vhodně oblékneme, stříkneme na sebe nějakou tu kolínskou, ačkoli doma nebo v okruhu nejbližších přátel to není nezbytné. Je to prostě taková vizitka autora.

Dovolím si zásadně nesouhlasit. Mám dobrého přítele, který semtam nějakou takovou chybu udělá. Mě to rve „oči“, ale uvědomuju si, že pokud jde o vše ostatní, je na tom dobře. Je to truhlář, své práci rozumí, jeho práce je přesná a dle norem, co se týče jeho vyjadřování, nemá nejmenší problém. Přijde mi tedy velmi krátkozraké soudit člověka jen dle úrovně znalostí gramatiky. Ovšem může to něco vypovídat, ale to už je pak děs – viz různé blogýýýsky a styl psaní hele woe, co to whaschek fčera dělal? To už namíchne i mne. Ovšem ti lidé takovýmto vyjadřováním žijí, to už je něco jiného.
Další věcí je ta nesmyslná věc – i/y – obě „íčka“ se vyslovují prakticky identicky. Zkusme se na to podívat nezaujatě, opravdu je třeba mít dva druhy písmen pro stejný zvuk (který může modifikovat jeho předchozí písmeno)?
A nyní budu za buřiče, ale shoda podmětu s přísudkem, to je také kapitola o sobě. Vezměte si větu: „Šly jsme z práce.“ a „Šli jsme z práce“ – z uvedeného textu hned poznáte (alespoň ti „chytřejší“), že prve šly ženy, z druhého je podmět neurčen, mohly jít ženy, ale mohli jít i muži atd. Když tu větu řeknete, poznáte rozdíl? Já tedy rozhodně ne. Podle mě je to věc k zamyšlení.
Změna by jistě přinesla zmatek, po letech by o tom ale už nikdo nepolemizoval.

To s tím truhlářem je pěkný příměr. A právě proto tato recenze nevyšla na serveru pro truhláře, ale na serveru, kde velká část čtenářů má velmi blízko k psaní textů.
Dohadovat se o užitečnosti grafického rozlišení I/Y a shody přísudku s podmětem je na jinou diskusi.

No, diskutující to psal tak všeobecně, že to z kontextu vypadá, jako že tak soudí veškeré lidi. Přijde mi to k tématu. Každopádně i ten truhlář, o kterém mluvím, pracuje s počítačem a to čím dál tím lépe a na pokročilé úrovni. To o těch y/i bylo takové zpestření. A ano, nejspíše to patří na jinou diskuzi.

Pánové, nechtěl jsem se nikoho dotknout.
Pouze upozornit na někdy přehnaně složitá pravidla Českého pravopisu.
Dovolím si tvrdit, že text v rozsahu několika stran A4 dokáže napsat bez chyb pouze odborník na náš jazyk!
Bakalářské práce jsou toho zářným příkladem!
Naprostá většina autorů dodržuje základní pravidla pravopisu, ale už není v jejich silách si hlídat drobné samojebné ,,libůstky".
Zjednodušeně řečeno: odborník na kvantové jevy už nemusí být odborníkem na pravopis. Ani bych to po něm nechtěl.
Zrušme všemožné vyjímky, které stejně slouží pouze samoukájení několika jedinců, bude nám všem líp!
Příklad: Před nebo se prostě nebude psát čárka. Stejně jí tam většina lidí nepíše!
STOP SAMOJEBŮM!

„Dáte si čaj nebo kávu?“ vs „Dáte si čaj, nebo kávu?“ – najděte rozdíl (ano, je tam, a je podstatný).

„Chtěl bych modré nebo červené auto. Ale nejvýše jedno.“ :-) OR a XOR je významný rozdíl.

Přesně tak.
Sám patřím mezi ty, koho „gramatycké chibi“ bijí do očí, ale většinou s tím nemám nějaký velký problém. Přesně jak tu už zaznělo: je rozdíl mezi např. tím, co jsem napsal já do uvozovek a tím, když někomu ujede pořadí znaků mezera a čárka (zejména, pokud se to stane jednou – tam může jít o obyčejný „křeplep“, jak kdysi říkala má sestra).
Nicméně někdy se může poštěstit, že gramatická chyba má za následek nepochopení smyslu. My starší si pamatujeme onen známý vtip z listopadu 1989, kdy prý Jakeš nařídil, že „pokud studenti půjdou z Albertova někam demonstrovat, nechte je být“ – stačilo změnit jedno písmeno, na výslovnosti se nic nezměnilo, … Také odpověď, která přišla na žádost o milost, ve znění „popravit nelze omilostnit“ svou gramatickou chybou nepřispěl k jistotě, co mají vlastně s odsouzencem provést.
Autorovi za jeho článek děkuji, po knize se určitě podívám.

STOP SAMOJEBŮM!

Ja by som uvital, keby mi niekto ten rozdiel uz vysvetlil – normalne nemam s cestinou problemy, ale tieto nuance uz idu tak trochu pomimo mna… Dakujem.
Inak mi to pripomenulo jeden vtip (nebo = alebo ;) ):
Pride pan do bufetu a vravi:
- Prosim si 10 alebo 20 deka tresky a 2 alebo 3 rozky.
Predavacka:
- Tak 10 alebo 20 deka?
Pan:
- Ano, a 2 alebo 3 rozky

Otázkou „Dáte si kávu nebo čaj?“ se ptáme, jestli dotyčný nechce nějaký teplý nápoj a nabízíme mu káva či čaj… Nevyslovený tam je dodatek „… nebo něco takového?“ Odpovídá se na ni ANO/NE – tedy „ano, dám si něco z toho…“ nebo „ne, nechci takový druh nápoje“.
Konkrétní nápoj zjišťujeme otázkou „Dáte si kávu, nebo čaj?“ (buď jedno, nebo druhé). Pak je odpověď buď „kávu“, nebo „čaj“. V řeči se rozdíl mezi těmito významy naznačuje pauzou a modulací hlasu (ta druhá varianta je v češtině víc zpívaná, se zvýrazněním slova „nebo“).
Jiný příklad: „Karlštejn je hrad nebo zámek? – Ano, Karlštejn je jedno z toho.“ vs „Karlštejn je hrad, nebo zámek? – Je to hrad“.
Podobně i ve větách oznamovacích: „Na Zdrojáku se věnujeme HTML5 nebo cloudům.“ (věnujeme se oběma tématům, slovem NEBO naznačujeme, že jsou i další možnosti, že výčet není úplný) Kdyby to znělo „Na Zdrojáku se věnujeme HTML5, nebo cloudům“, znamená to, že máme dvě témata, a když nepíšeme o jednom, píšeme o druhém (exkluzivní NEBO).
Rozdíl je tedy v tom, jestli je NEBO ve významu slučovacím (OR) nebo vylučovacím (XOR), což mění i vyznění celého tvrzení, v případě otázky dokonce i její druh.

Ale tam se přece liší i výslovnost, takže nejde ani tak o pravopis jako spíš vědět o tom. Ono kdyby se v češtině nepitvaly v ústavu vymyšlené nesmysly, (v tomto případě naprosto absurdní pravidla na psaní čárek, které nemají žádný smysl, dál tamější místo tamnější, výjimečný místo vyjímečný, neustále se měnící pravidla psaní velkých písmen a pod.) byli bysme* na tom, s pravopisem mnohem líp.
*ano

Čárka, která MĚNÍ VÝZNAM, NEMÁ SMYSL? Možná pro lidi, kteří by význam stejně nepochopili :-)

Ano, vy jste jeden z těch, co nepochopili. :-) myslel jsem psaní čárek obecně – lidi jsou z toho pak tak zblblí, že mají problém je psát i tam, kde by měly smysl.

Aspoň mají svou hloupost nač svést.

Čárka před nebo zásadně mění význam věty, ta se pak i jinak vyslovuje.
Většina lidí jezdí na padesátce víc než padesát – zrušíme kvůli tomu padesátku?

Osobne mi to neni jsane.
„Date si caj, nebo kavu“ chapu jako „Date si caj? Nebo kavu?“
Ovsem nevidim nevidim s variantou bez carky – proste v obou pripadech nabizite dve moznosti, z nich si dany clovek muze vybrat.

Je to jednoduché
Dáte si čaj nebo kávu? == čaj OR kafe
Dáte si čaj, nebo kávu? == čaj XOR kafe
Zde je možno si všimnout, že o jeden znak delší zápis nalevo vede k o jeden znak delšímu zápisu napravo.
Jiný možný výklad:
„Chcete červené nebo modré auto?“ Odpověď zní: „ANO, chci auto, a je mi jedno, jestli bude červené nebo modré, pokud bude mít jednu barvu z uvedených.“ Tedy JEDEN checkbox, kterým vybíráme, zda akceptujeme kteroukoli z nabízených možností
„Chcete červené, nebo modré auto?“ Odpověď zní: „Červené – modré nechci.“ Tedy SADA radiobuttonů, kterou vybíráme jednu z možností.

Konecne pochopitelne vysvetleni i pro programatory. Diky!

Ta čárka před ‚nebo‘ je takový stresovač. Znamená především to, že jednotlivé prvky výběru se navzájem vylučují. Dotaz „Dáte si čaj, nebo kávu?“ je poněkud nervózní, říká, že si nemůžeš dát oboje naráz, případně by to mohl být (už lehce naštvaný) dotaz po zpackané volbě, kdy si host několikrát změní objednávku. Může to také třeba znamenat, že už má hostitel poslední ingredience a to druhé si dá on… Ta čárka do normální přívětivé/neutrální nabídky nepatří. Pokud dáváš plnou volbu, tak se ptáš jedině „Přijedeš v pondělí nebo úterý?“ Zvláště pak, když je teoreticky snadné přidat další možnou nabídku „nebo ve středu?“
Naopak dotaz „Přijedeš v pondělí, nebo úterý?“ obsahuje stres – znamená, že je máš málo času a nejspíš si podle toho příjezdu budeš organizovat zbytek… Ale třeba při přepadení to do „Život, nebo smrt?“ vysloveně patří. :-)
Ono se to i jinak vyslovuje – bez čárky se dává důraz na dotaz („Dáte si?“) a výběr se vysype bez zaváhání, druhý případ dává důraz na jednotlivé prvky výběru – čárky se ‚vyslovují‘ jako zdůrazňující pauzy.

OT poznámka: „Peníze, nebo život“ mi vrtá hlavou odmalička. Jasně, je to volba buď-anebo, čárka tam patří, dramatická pauza taky, ale nemohu se zbavit dojmu, že varianta 2 („dám život“) v sobě obsahuje i variantu 1, takže je to spíš výběr mezi „přijít o peníze“ a „přijít o peníze i o život“. Tam to „NEBO“ je spíš ve významu „nebo i…“ :)

I toto je podle mě výběr mezi nesrovnatelnými položkami – vlastně je to dotaz ‚život, nebo smrt‘ :-) Při té příležitosti si uvědomuji, že jsem nezmínil ještě další místa, kde se čárka před nebo hodí – je to při stupňování a upřesňování/o­pravách typu „Byla to dívka, nebo vlastně spíš už žena.“ Tenhle případ je vlastně taky takové upřesnění – o peníze přece nejde :-)

Ale ta pravidla českého pravopisu nejsou zas tak složitá. Čeština je poměrně komplikovaný jazyk a při hledání způsobu jeho kodifikace se jazykovědci pokoušeli postupovat co nejlogičtěji. Naprostá většina potíží pramení z toho, že lidé se neobtěžují tu logiku pochopit.
Vždyť si to jen trochu rozeberme:
- Interpunkce: ta existuje vyloženě jen kvůli čtenářům, aby jim bylo usnadněno pochopit tok autorových myšlenek, aby byl text rozčleněn do nějakých logických celků. Váš příklad s „nebo“ krásně demonstruje nepochopení té logiky: spojka „nebo“ může mít v češtině vícero významů a pro psaní/nepsaní čárky je podstatný právě ten její význam, nikoli to, že je to spojka „nebo“. Čárkou/nečárkou v tomto případě čtenáři pomáháte nuance této spojky blíže specifikovat. Kvůli nepochopení logiky české interpunkce by se nakonec mohla zrušit úplně – a proč končit jen tím, klidně můžeme přestat psát mezery mezi slovy, zrušit diakritiku, zrušit některá písmena – jako v antickém Římě. Jenatsictenar­lamehlavustim­cochtelautorvlas­tnerici.
- Psaní s/z, i/í, i/y: zde jde vyloženě o logickou záležitost, spočívající v tom, že jevy stejného významu mají mít stejný pravopis. Co je na tom za ojeb? Řeknu-li „TU jednoduchou věc většina lidí nechápe“, proč bych měl při použití vztažného zájmena psát, že „JÍ nechápe“, když v prvním případě píšeme na konci krátkou samohlásku? Vždyť to vůbec nedává smysl a ojebem by naopak bylo muset si takovou pitomost pamatovat a předstírat, že se jedná o dva sémanticky nijak nesouvisející jevy. Stočit/Ztočit, Stopit/Ztopit apod. taky navrhujete sjednotit, když obé vyslovujeme stejně, ačkoli předpona s-/z- je zde přímo určující pro smysl toho slova? Zde se zkrátka postupovalo od sémantiky jednotlivých předpon či koncovek. Vyjmenovaná slova jsou daná historicky – třeba zde kdysi nějaké pravidlo také existovalo, ale nějak se vytratilo a začalo se porušovat do té míry, že se muselo říci „a toto si musíte prostě zapamatovat“. Úplně stejně by to dopadlo i v případě, že byste hromadu pravidel zrušil, jak zde někteří navrhují domnívajíce se, že by tím jazyk zjednodušili. Přitom opak je pravdou – teprve pak by na torzech pravidel vznikl pěkně nepřehledný paskvil, kdy není jasné, jak co vlastně psát.
Odborník na kvantové jevy nemusí být odborníkem na pravopis jen do doby, než bude chtít něco napsat. Stejně tak lingvista nemusí být odborníkem na kvantové jevy jen do doby, než je bude chtít k něčemu aktivně využít.

Všechno lze spočítat na papíře, tak proč používat počítače? Vždyť slouží jen pro lenochy, kteří nemají potřebnou trpělivost!
Proč děti učit s kalkulačkou, když mohou počítat s podstatně méně energeticky náročným logaritmickým pravítkem!
Pánové! Nebuďte jako děti!
Dokonce i formulář pro přidávání příspěvků k tomuto článku má AUTOMATICKOU KOREKTURU!
Zjednodušení pravidel je samozřejmě o pohodlí, stejně jako počítače, kontrola pravopisu, auta, automatická pračka, světlo, stůl nebo židle!
Tvrdím, že příliš složitá pravidla slouží pouze pro sebeukájení se několika samojebů. Ukažte mi nějakého současného autora, který nepoužívá KOREKTORA!
Jazyk obohacují autoři, spisovatelé, překladatelé. Ale korektoři?
K čemu jsou? Jaký je jejich přínos lidstvu? Jazyku?
Máme dodržovat i špatné zákony? Víte kolik už bylo špatných zákonů?
Pánové, s Vaším přístupem by tu stále byla TŘETÍ ŘÍŠE i s jejich zákony!
STOP SAMOJEBŮM! STOP HLOUPÝM ZÁKONŮM!

Godwinův zákon, koukám, platí!

Naprosto s vámy souhlasím, srušíme i a y nikdy nevím co kde psát a s a z taki a čárky už vúbec neřeším. Děkuji že obhajujete nás co považují pravydla čezkého jazika za přehnaná a určitě bi se mjela zjednoduššit protože jsou moc slošitá a těch vijímek je moc kdo si to má pamatovat a to že jsou ti pravydla logycký, to je leš. Budeme psát tak jak to slišíme a je to hotovo.

možná jsi jen líný učit se pravidla, možná jsi hloupý; ale v každém případě přestaň otravovat s těmi nesmysly!

Nesmysly jsou v českém pravopise. Dodnes mi za mnoho let nikdo nedokázal vysvětlit, například naco potřebujeme mně a obojetné souhlásky.

Problém je v tom, že přistupujete k jazyku jako k technickému artefaktu, který někdo vymyslel a nám se to tak úplně nelíbí, bo kdyby po našimu bylo, vymysleli byzme si to ináč, líp. Jazyk a provopis ale není něco, co někde někdo vymyslel a definoval nám na vztek, jazyk je entita, kterou „vymýšlíme“ sami tím, že (a jak) ji používáme.
Mně, mne a mě máme proto, abychom rozlišili, jestli dáváme někoho, nebo někomu. Stěžujte si u předků, kteří z nějakého důvodu cítili potřebu tohle odlišit, a vybrali si možnost „ohýbat slova“.

Problém je v tom, že spousta lidí chápe pravopis jako něco pevně definovaného, ne jako relikt z dřívějších dob.
Poznámku z mně/mě nechápe. Ve všech slovech kde se píše mně to znamená jen zbytečné písmeno navíc.

*poznámku nechápu

To je historická záležitost – kdysi se mezi M a N vyslovoval jer, dnes už dávno ne. Mně/mě se ale zachovává dál – je tím zachována podobnost s tobě/tě, což je i celkem snadná pomůcka, jak to napsat správně – naprosto triviální, pochopí i imbecil (netýká se MĚ to – netýká se TĚ to; napsal MNĚ dopis – napsal TOBĚ dopis). Ale někdo má holt potřebu řešit „zbytečná písmenka“, protože mu dělají problémy.

Co kdybyste se obtěžoval přečíst a aspoň se pokusil pochopit na co reagujete?

Zrovna nad tím není potřeba moc uvažovat. Pokud toto nepobereš, tak určitě máš problémy s chápáním i v mnoha dalších oblastech a měl by sis tedy být vědom svého omezení a ke smyslu se nevyjadřovat.

Něco inteligentního bys neměl?

Mimochodem tohle je taky typická reakce – „Kdokoli říká něco o zjednodušení pravopisu, dělá to proto, že je blbej a nejde mu to.“

V 90% případů to je bohužel pravda.

Rectina ma tech „I“ mnohem vic a pravidel pro jejich psani mnohem mene, ale nevidi duvod, proc je rusit.

»Mě to rve „oči“«
Mas tam chybu ;)

Ach jo :-/
Věřte si tomu nebo nevěřte, ale problém s výslovností i/y mají většinou jen lidé z Čech. Na Moravě se v mnoha slovech opravdu výrazně rozlišuje i a y. Pokud vy obě hlásky vyslovujete stejně, tak bych opravdu rád slyšel, jak vyslovujete např. tyto slova : výlov x víno, pytel x pivo, týden x tikot atd.
Ano, v některých případech se dá polemizovat a je tam z mého pohledu opravdu malý rozdíl při výslovnosti (dokonce bych se v písemné variantě některých slov přiklonil k jinému písmenu než je dáno pravopisem), ale obecně slučit i a y a obojí nahradit jen písmenem i nebo y, je podle mě nesmysl.

Chcete říct že v pytel a pivo je podle vás jiné i? Nesmysl. Ale týden je samozřejmě tejden.
Pokud byste se <i>přiklonil</i> k nějaké variantě je to důkaz, že to je pro vás jedna hláska. Kdyby to pro vás byly dvě hlásky, tak byste se nepřikláněl, ale jednoznačně rozeznal, stejně jako třeba „a“ a „e“.

Asi žijete v čechách. Ale na Moravě když řeknete „šly“ a „šli“ spolehlivě poznáme rozdíl :). A to nechci nijak rýpat, ale je to prostě fakt. Jsem moravák žijící v Čechách.

Když už píšete o těch hnidopiších, tak ve větě „vilezl jsem na strom“ je ortografická (pravopisná) chyba, ne gramatická. Gramatika popisuje stavbu věty, nikoliv jednotlivé součásti.