Stránkování vám může snížit procento okamžitých odchodů

Článek si neklade za cíl jakkoliv polemizovat se skvělým článkem o smysluplném stránkování z pera Davida Grudla. Není zaměřen na grafické provedení stránkování, ale věnuje se převážně technickému provedení a dopadům zvolené metody na případné chování návštěvníků.

Definice problému a idea

Před cca půl rokem se autor tohoto článku u jednoho ze svých webů informačního charakteru věnoval studování statistik z Google Analytics a všiml si zajímavého jevu: Na stránky vypisujících články – seznam článků – často přicházeli lidé z vyhledávačů na slova, které se na stránce vůbec nevyskytovaly.

Zkrátka návštěvník hledal informaci například o “připojení hadice na pračku”, ale na stránce “/kutilove/2/”, kam z vyhledávače přišel, se informace nevyskytovala. Článek o zapojování pračky totiž mezitím “zestárl” a přesunul se ze strany 2 na stranu 4. Naštvaný návštěvník tedy logicky stránku zavírá a odchází.

Ideální by bylo, aby stránkování (a přidružené URL) bylo neměnné, trvalé v čase. Aby výpis článků na nějaké adrese byl po zaindexování Googlem už navždy, a návštěvníci tak vždy nalezli to, co hledají, přešli na článek a zbytečně neodcházeli.

Teoretické seznámení s experimentem

Na základě objeveného problému se autor rozhodl pro experiment, ve kterém nahradil stávající stránkování jiným funkčním modelem, který zajistí neměnnost obsahu pro stránkovací výpisy v čase. Princip řešení je zhruba takovýto: do www adresy neuvádět stranu, ale číslo článku, “od kterého dál” se má obsah načíst.

Pro názornou ukázku předpokládejme například články v kategorii kutilové s ID: 45, 40, 37, 33, 31, 30, 15, 14, 13, 2, a stránkování po třech článcích.

V původním systému byste získali něco takového:

• /kutilove/   : 45, 40, 37
• /kutilove/2/ : 33, 31, 30
• /kutilove/3/ : 15, 14, 13
• /kutilove/4/ : 2

 Je zřejmé, že když redaktor napíše nový článek a zařadí jej do sekce kutilové, tak články 37,30 a 13 již nenajdete na starých adresách.

V novém systému nahradil autor klasické uvedení čísla stránky v URL vypisováním posledního použitého id. Výše předpokládaný model by tedy vypadal nějak takto:

• /kutilove/      : 45, 40, 37
• /kutilove/od37/ : 33, 31, 30
• /kutilove/od30/ : 15, 14, 13
• /kutilove/od13/ : 2

Když díky čilé práci redaktorově přibude nový článek, budou nové adresy archivů sice vypadat takto:

• /kutilove/      : 50, 45, 40
• /kutilove/od40/ : 37, 33, 31
• /kutilove/od31/ : 30, 15, 14
• /kutilove/od14/ : 13, 2

Ale Googlem zaindexované adresy /kutilove/od37/ , /kutilove/od30/ , /kutilove/od13/ budou i nadále obsahovat stejný obsah a plně uspokojovat touhy návštěvníků – ti najdou to, co hledají. Navíc: adresy, které Google získal po přidání článku s id 50, již budou také nadále platné – navždy.

Technická realizace experimentu

Zavedení experimentu do praxe však vyžaduje jisté podmínky a úsilí programátorů.

Podmínky:

Prakticky jedinou podmínkou, nutnou pro život, je vzestupné řazení ID článků. Novější články prostě musí mít vyšší ID než články starší. Pokud například bude chtít redaktor recyklovat starý článek a znovu jej například po roce vydat, musí za něj redakční systém rovněž změnit id na nejnovější.

Nároky navíc na programátory:

Tento princip řazení článků bude od programátora vyžadovat dotaz do databáze navíc. “Postaru” jste si jedním dotazem načetli nejen všechny články, které odpovídaly klauzuli LIMIT, ale pomocí SQL_CALC_FOUND_ROWS jste rovnou viděli i celkový počet stran a zároveň jste z URL adresy věděli, která strana je vlastně aktivní. To v novém systému padá – údaje si musíte pomocí několik dotazů a výpočtů předpřipravit sami.

Algoritmus musí být schopen rozpoznat z id článku v url adrese správnou aktivní stranu ve stránkování, na které se nachází (zjistit počet článků nad ním, a dle toho vypočítat aktivní stranu), díky tomu je schopen spočítat odpovídající údaje do SQL dotazu (LIMIT X, Y). V dotazu si rovněž vytáhne správná data a pomoci SQL_CALC_FOUND_ROWS i celkový počet článků.

Staré adresy je vhodné přesměrovat do nového systému. Zde existují dvě možnosti:
Buďto  budete spoléhat na to, že Google nové adresy přijme rychle a staré adresy budete přepočítávat vždy k online datům (tedy i k novým článkům), nebo si někam musíte zakonzervovat počet článků v jednotlivých kategoriích a udělat přesměrování tzv. natvrdo – předhazovat vždy adresy, které v době, kdy jste zavedli nové stránkování, byly platné.
Rovněž je možností staré stránkování zachovat, a jen jej na webu nepoužívat – lze asi předpokládat, že adresy Google později v čase sám zapomene. (Autor nemá odzkoušeno)

Graf: důkaz místo slibů

Výše zmíněný experiment byl zrealizován v průběhu července 2010 a zde je graf toho, jak se zmíněný pokus projevil na míře opuštění – jedná se pouze o stránky s výpisem článků, efekt je tedy dobře viditelný a nad očekávání dobrý.

V září byla odebrána zpětná podpora starého stránkování – ta se nakonec projevila mírně negativně.

Autor původně plánoval zveřejnit graf ukazující frekvenci procházení stránek, bohužel tento graf již nelze získat; zdá se, že nástroj Webmaster Tools ukazuje hodnotu frekvence procházení pouze 3 měsíce dozadu. Z paměti však může říci, že podstatné na grafu bylo to, že efekt se nijak neprojevil – robot od Google procházel web se stejnou frekvencí jako před experimentem. 

Závěr

Je jasné, že míra opuštění a výsledný efekt se bude lišit web od webu, každý webový portál je jedinečný. I frekvence procházení webu roboty od Google, Bing či Seznamu se bude lišit. Přesto si autor troufá tvrdit, že efekt by měl být spíše pozitivního charakteru – protože návštěvníci na stránce naleznou to, co ve vyhledávači hledali – neodejdou a překliknou na článek.