Názor k článku
Uživatelé nejsou programátoři!

To máte pravdu. Ale problém je, když přijde šéf s tím, že chce vyrábět oční kapky, a chemik se musí přizpůsobovat jeho (resp. designérovým) představám – mělo by to být průhledné, bledě modrého zabarvení, chutnat nasládle apod.
No a navíc – už jsem to mnohokrát psal v jiných diskusích na podobné téma: musíte mít vždycky na paměti, že jsou věci, které se prostě z principu nedají EFEKTIVNĚ naučit a používat metodou kouknu-vidím a hned to umím. Uživatelsky přívětivá trumpeta prostě nejde udělat – fakt se dotyčný musí několik let učit, než na to zahraje Vejvanovského. Nejde to nijak zjednodušit nebo zpřístupnit, aby to bylo intuitivnější a bylo možné na to hrát hned. Jo – jde udělat trumpetka, na kterou bude umět hrát každý a hned – viz fotbal v JAR. Ale toho Vejvanovského na ni nezahraje ani trumpetový virtuos. Je snad vuvuzela z těchto důvodů lepší nástroj, než klasická trubka? A podobné to je i s jinými technologiemi – jde udělat textový editor, s kterým bude umět pracovat i opice. Ale tím, že z jednoduchých věcí budu dělat věci triviální, se mi bohužel jako vedlejší efekt stane, že z komplikovanějších věcí si udělám věci nemožné. Základní sazba je jistě jednodušeji zvládnutelná v MS Wordu a podobných záležitostech, než v TeXu. Ale u pokročilejších věcí se ten poměr začne obracet. Jistě – opice nikdy nebude dělat pokročilejší věci. Ale proč se mají těm opicím přizpůsobovat ti specialisté? Proč je jedním z hlavních měřítek to, jestli danou věc zvládne používat opice? CAD programy by přece nemusely být navrhovány tak, aby je zvládla opice – CAD má usnadňovat práci inženýrovi a ne cvičené opici. Pak člověk potřebuje nějakou operaci podmínit a provést ve smyčce a zjistí, že to nejde, že musí ručně klikat jak blbec. Ale hlavně že tam jsou v nějakém menu napevno zadrátované funkce na nějaký zjednodušený návrh převodu, který nikdy nepoužiju, protože to potřebuji udělat jinak, ale doprogramovat si to tam nemohu, protože autor předpokládal, že u toho bude sedět poloopice.
Vlastnost programu naučit se ho rychle používat je jistě důležitá, ale v současné době je považována dokonce za důležitější, než vlastnost programu dělat dobře to, co dělat má a možnost používat ten program EFEKTIVNĚ. Typickým příkladem je třeba VIM. To není program dělaný tak, že by autor přemýšlel, jak to udělat co nejintuitivnější, ale jak to udělat, aby se s tím dalo co nejefektivněji pracovat. Přeci jen – učení se něco používat by měl být jen zlomek času strávený s dotyčnou věcí. Naprostá většina by mělo být používání té věci, nebo ne? Je sice krásné, že něco se naučím používat za 5 minut, ale co mi to je platné, když za to zaplatím daň, že kvůli tomu po celý zbytek mé interakce s tím budu svůj čas využívat neefektivně.