Názor k článku
Uživatelé nejsou programátoři!

No a jsme opět u jádra věci, u toho, co jsem tu nesčíselněkrát psal nejrůznějšími slovy, a co stále nejsem, zjevně, schopen vyjádřit tak, aby to někteří vysoce kvalifikovaní odborníci pochopili: Většina zákazníků a zakázek nebude od symfoniků, ale od rámusistů. Lidé přicházejí pro vuvuzely, a vy (obecně, nikoli vy osobně) jim dáváte flétny, klárinety a hoboje. Oni z nich nejsou schopni vyloudit požadovaný rámus, jdou za vámi a říkají: „Mně to nerámusí!“ A vy stále dokola opakujete, že se na to musí naučit, že potřebují nějaké znalosti a cvik a praxi, že nelze očekávat, že budou umět rámusit na trubku bez zacvičení, nebo snad začneme dávat symfonikům vuvuzely, kam jen tohle spěje?, … místo toho, abyste jim podali vuvuzelu. Oni nechtějí hrát symfonii, oni chtějí něco na dělání rámusu. Vy si klidně hrajte na shakuhachi v čajovně, ale většinový zákazník jde troubit na fotbal. Pokud budete (stále to píšu obecně, nikoli konkrétně na vás) trvat na tom, že vuvuzela je pro cvičené opice a ke zvládnutí houslí musí mít cvik, tak je to, nezlobte se na mne, jen vaše chyba, protože – jak je psáno už v nadpisu – vaši zákazníci nejsou symfonici! Ano, mohou přijít. Těm nabídnete violu a harfu. Ale pro většinu mějte připravenou vuvuzelu, vozembouch a řehtačku a dejte jim to, co chtějí, i když k tomu máte tisíce výhrad. Od toho tam jste! Ne od toho, abyste dávali fotbalovým fanouškům saxofony a tvářili se samolibě, když na ně nezatroubí ani bééé.
Nejcennější poznatek z této diskuse: Co do chápavosti si nemají programátoři s BFU co vyčítat.