Odpověď na názor

Spíš bych řekl, že u automobilů jsme tak v půlce cesty, některá auta jsou na tom lépe a některá hůře. Pořád ještě u většiny aut mám zbytečný klíček a musím vědět, jak s ním otočit, abych to nastartoval, ale abych to zároveň nedržel otočené moc dlouho, protože to autu nedělá dobře. Stále ještě musím u většiny zdejších aut umět používat spojku a řadicí páku, které jsou zcela zbytečné – stačí jen zadat dopředu/dozadu a rychleji/pomaleji. U drtivé většiny aut se musím složitě učit nacouvávat mezi dvě auta, když chci mezi ně zaparkovat, i když by to auto mohlo umět samo nebo mi při tom aspoň zásadně pomoci. Třeba i blbé nastavení topení/foukání/kli­matizace je často zbytečně složité – několik oddělených čudlíků či točítek, kde musím vychytávat jejich právě teď vhodnou kombinaci podle toho, jestli je zrovna teplo nebo zima, jestli to fouká moc nebo málo, jestli se mi mlží okénka nebo zrovna zamrzávají – přitom já chci zadat tak maximálně teplotu a vše ostatní by mělo zajistit auto samo. Už vůbec nekomentuju základní chyby v použitelnosti, jakože rychloměr nemám často přímo před sebou, ale trošku na boku, takže si před ním stíním rukou nebo volantem, že tlačítka pro mlhovky jsou často schované někde dole u kolene. Že když je vybitá baterie nebo když dožila svíčka, že se mi zobrazí nic neříkající ikonka, namísto co by mi auto smysluplně lidskou řečí vypsalo, co mu vlastně je a co s tím mám dělat. Že když se v autě střídají dva lidé, tak si musí vždý znovu přenastavovat veškeré nastavení židle a zrcátek a jen výjimečně si to auta umí pamatovat a přenastavit automaticky. A tak dále a tak dále. Prostě je to na dobré cestě a některé luxusnější vozy už spoustu z toho začínají řešit, ale stále jsme ještě na půli cesty.