Myslím, že v tomto případě je výstižný klasický citát: „Vývoj jde od primitivního, přes složité, k jednoduchému.“ :o)
Samozřejmě, ideální je, když si uživatel přečte jak s programem zacházet. Nevím jak ostatní, ale já jsem spíš zvyklý na to, že v návodu najdu hromadu zbytečných věcí a budu rád, když se mi podaří objevit způsob jak udělat to co potřebuji. Možná kdyby dotyční přestali házet opicemi na všechny strany a snažili se je pochopit, tak by třeba dokázali i napsat návod, který by někdo „četl“ ;o) Navíc, tak racionální lidé by měli přece pochopit, že lidé jdou cestou nejmenšího odporu a spíš než že změní ostatní, můžou změnit přístup.
Nechápu proč bych měl potřebovat byť jakoukoliv znalost k tomu, abych si ohřál jídlo v mikrovlnce. Nebo bych na to taky měl potřebovat průkaz? Proč by člověk, který nezná princip řešení kvadratické rovnice nemohl znát její výsledek, pokud to potřebuje? Neříkám, že je to nutné, ale podle mě je směšné vydávat nedokonalost za ctnost. Pro mě za mě, ať se každý cítí jako programátor extratřída, ale špatný návrh zůstane špatným návrhem. To, že počítače nemůže používat každý, není kvůli neschopnosti uživatelů učit se, ale kvůli neschopnosti programátorů pochopit uživatele. Nevidím nejmenší důvod, proč by počítač nemohlo používat třeba i batole, když bude (počítač) umět mluvit jeho řečí. Pomůcky jsou od slova pomáhat, ne překážet. Pomůcka je jako prodloužená ruka (vidíte, ne prodloužený klacek, ale prodloužená ruka), která pomáhá splnit nějaký cíl. V ideálním případě je neviditelná. Nikdo se ani nepozastaví nad tím, že je tam nějaká pomůcka, protože to vypadá naprosto přirozeně.
Ano, lepší věc zabere více času, a na uživatelské testování nejsou peníze atd. atd., ale slyšeli jste někdy o pravidlu 80–20? 80% celkového výsledku je způsobeno 20% příčin. Tady vůbec nejde o to, že by člověk měl navrhovat dokonalé rozhraní atd. Jde o to, přemýšlet nad tím, co dělám. (jinak je jenom otázka času, kdy mě nahradí automatizace). Ne, to neznamená přemýšlet jestli dát tlačítko formuláře nalevo. Ale možná se zamyslet nad tím, co do toho tlačítka napsat. Pokud mám málo času, tak je lepší udělat méně věcí lépe, než nechat více věcí jen tak napůl. Když mám málo času, tak udělám pořádně to co je nejdůležitější a ten zbytek se může dodělat později. A ne, důležitější není přidat ještě jednu konfigurační volbu, ale udělat použitelné to co je teď.
Pro obhájce názoru – „Pomalejší ze stáda vždycky zahynuli, jinak je to ztráta pro celek.“ mám jiné moudro a to ekonomické. Říká se tomu dělba práce a naopak říká, že pokud každý dělá to co umí nejlépe, tak mají oba víc. Aplikováno na tuto diskuzi to znamená – programátoři programují a uživatelé používají. Pochopím, pokud programátor řekne: „Tohle všechno ale nezvládnu, na to potřebuju ještě někoho dalšího, aby se o to staral.“ nebo „Bylo by to dobré, ale ještě to neumíme.“ Takhle je to naprosto v pořádku. Ale vykřikovat, že nebýt BFU, bylo by na světě líp, je nekompetentnost.
Myslím si, že to, že existují lidé, kteří si vyskakují na BFU je přirozené. Je to dáno také trhem. Až bude software apod. obyčejná komodita a konkurence bude tvrdá, tak ti, co si myslí, že přizpůsobovat se opicím je podřadná činnost hold půjdou z řemesla ;o)
Nejvtipnější na tom ovšem je, že si osobně myslím, že přehnanou konfigurovatelností nějak nezískávají ani takzvaní uživatelé-programátoři. Možná jim to připadá magičtější, když se mohou cítit jako, že ovládají důležitý stroj, ale o efektivitě práce a splnění toho co potřebuji bych možná polemizoval. Je sice hezké když si někdo pamatuje, kterou položku v menu kde má, ale je otázka, jestli není jednodušší nepřemýšlet a prostě kliknout na to co ihned uvidí ;o) Nevím jestli tady nejde spíš o hru – „Nejsem přece tak blbý, aby mi někdo musel pomáhat.“
