Ano, stává se, že uživatel neví co chce. A stává se, že si navzdory doporučení prodavače koupí nevyhovující výrobek. Takové zákazníky označuji za nevěřící Tomáše a u nich nastupuje trest přirozenými následky. A nelze než souhlasit s panem Malým, že plebs si žádá vuvu – tak mu ji dejme. A že takových zákazníků bude většina.
Vaše analogie trubky jakožto specializovaného nástroje a CADu jakožto nástroje pro inženýra je hezká, leč místy drhla. Pokud přijde trumpetista a chce trubku, prodejte mu ji, neb na ni umí a umožňuje mu práci. Pokud mu ale prodáte saxofon či tubu s tím, že je to přeci také hudební nástroj, lze na to krásně hrát a když chce být muzikant, musí se naučit pracovat s dodaným nástrojem, nastává problém.
Inženýr umí rýsovat, rozumí statice i dynamice, soustředí se na řešení svého úkolu. Je to odborník ve svém oboru. CAD je pro něj nástroj, umožňuje mu zaznamenávat a kodifikovat výsledky jeho práce. Trumpetista má zas rozsah tónů, které dokáže vyloudit trubkou, smysl pro rytmus, zautomatizovanou hru na trubku. Pokud dostane do ruky saxofon či tubu, bude nadávat. Když mu podáte vuvuzelu, rovnou vás s ní přetáhne po hřbetě (tělocvikářskou píšťalkou by to alespoň tolik nebolelo).
Stejně tak inženýr vám nabídku Malování pod Windows patrně hodí pod nohy. A rýsovat v Corelu se mu nebude chtít – byť by to šlo. Chce nástroj, který zná, který mu umožňuje pracovat efektivněji – a ne nástroj, který mu neumožňuje se soustředit na svou odbornost a nutí jej učit se něco, co souvisí nikoliv s návrhem nového mostu, ale s obsluhou nešťastně navrženého UI.
Programátor zvládne naprogramovat CAD, ale jeho uživatelské rozhraní, terminologie, zkrátka rozložení ovládacích prvků by mělo vycházet z potřeb a požadavků inženýra – nikoliv ze znalostí programátora který pak bude argumentovat, že když ten uživatel chce s tím programem pracovat, musí se to naučit.
Stejně tak nástrojař si musí zjistit jak ta trubka vlastně vypadá – má výhodu, že UI má předem dané – a udělat ovládání, které hráč zná. Pokud vymyslí inovativní kroucení trubek a zachová ovládání a funkčnost, bude to hráči šumák. Ten chce foukat, mačkat své tři knoflíky a slyšet tóny, které hraje.
Jediným problémem je vlastně to rozhraní. U trubky je dané a jiné ovládání nebude nikdo vydávat za trubku. Bude to paskvil, v lepším případě nový nástroj, ale nebude to trubka. S UI programů to tak snadné není. CAD s jiným ovládáním je stále CAD. Je to jako kdyby různé nástroje uměly vyluzovat stejný zvuk a měly zcela jiné ovládání. Z toho by hráči na trubku šíleli. A co chudáci inženýři, kteří se musí učit stále na nové a nové nástroje, místo aby dělali to, co studovali?
A nyní si upřímně řekněme – Lze se ve světle těchto okolností divit, že se uživatelé občas nevyznají v UI? Že se ptají, když neví jak nacvakat to čemu rozumějí do systému s programátorskou logikou ovládání? Vždyť takový nástrojař, který vyrobí trubku s pěti knoflíky mačkanými prsty na nohou u trumpetistů též příliš úspěchů nesklidí.
