Fungující řešení existuje. Je to prostě věc organizace práce a organizace týmu. Nevím, jak to popsat vyčerpávajícm způsobem, ale ona je vůbec otázka, jestli existuje nějaká univerzálně použitelná kuchařka. Nezbytně nutným předpokladem je pečlivá práce s lidmi např. ve spolupráci s personalisty. Personalisté ve firmě mají nejen z úkol nábor lidí z venku, ale též důležitou roli v tom, aby člověka umístili na místo, kam se v celém soukolí nejlépe hodí a všeobecně s ním pracovali aby mj. i našel sám sebe.
Další věc je hlava řešitelského týmu. Bertone, Pininfarina, Wernher von Braun, Koroljov, Johnson, Colin Chapman, Jakovlev, Burt Rutan, nebo u nás Ledvinka, Vlček, Beneš a Mráz, Rublič, Matějček jsou či byli nejen geniální technici a tvůrci, ale též organizátoři, politici. Měli opravdu komlexní kvalifikaci i charisma. Podle mé životní zkušenosti tvoří opravdu malou část populace. Ale to vůbec nevadí, protože se dokážou prosadit a shromáždit kolem sebe tým lidí a zorganiozovat si ho tak aby mohli za daných podmínek tvořit.
Ono být průměrný není žádná hanba. Je to normálnější být „průměrný“, protože průměrný znamená staticky obvyklý. Na mravenčí práci „průměrných“ lidí pak stojí vše. Navíc ani ve velké počtu velmi nadaných lidí není možné řešit koncepční otázky. Už jen proto, že nelze slovně komunikovat o věcech, které se musí cítit a předávat třeba jen tónem hlasu.
Mám zajímavou zkušenost: dělal jsem diplomku pod člověkem, který byl takovou geniální vůdčí osobností. Seděli jsem spolu a bavili se o tom, kde byl na dovolené a tak. Do toho jsme přeskakovali k vlatnímu tématu práce. Neřekl mi nic moc konkrétního, jen mi kladl občas otáku a po mé odpovědi říkal hm, nebo aha :o) S odstupem času jsem si uvědomil, že se ptal přesně na to, co bylo klíčové, co mne blokovalo, co potřebovalo usadit. Asi po dvou třech hodinách rozhovoru jsem měl najednou jasno a říkal jsem si, že jsem měl za ním zajít hned a netrápit si s tím nejřív měsíc hlavu. Tenkrát jsem totiž ještě nevěděl, že by to bez toho měsíce tápání bylo k ničemu. Že jsem se nejdřím musel pořádně zorientovat v problému, poznat a zacítit i jeho skrytá témata. Teprve pak mi mohla obrovská zkušenost vedoucího diplomky k něčemu být.
Není účelné, aby si takovou řeholí procházelo všech „sto“ lidí, kteří pak budou jen dělat detaily. Ti mají vlastní svět, vlastní řehole a vlastní témata, která se týkají ekonomiky, spádovosti, průchodnosti procesu výroby. Jedním z nich je například kázeň. Nesmí do díla vnášet vlastní koncepty ale opravdu jen implementovat požadovaný algoritmus a to vysoce spolehlivě a bez chyb. To je už sama o sobě velmi náročná práce – tedy se vším, co k ní patří.
