By ses divil.
Je to směšné. Každého pseudoprogramátora jednou za čas popadne jakési zvláštní vnitřní puzení, vezme si existující formát nebo jazyk a dá se do díla. Tady jsou závorky normální, řekne si, tak tam dáme složené. Nebo dvojtečky? Jo, dvojtečy budou nejlepšejší, jsou tak půvabné. Tady jsou zas hvězdičky, tak místo nich dáme stříšky, místo uvozovek použijeme dvě nebo tři mezery, och, to bude _tak_ krásné!
A „nový“ bezvýznamný jazyk nebo formát je na světě.
Ještě se k tomu napíše spousta blábolů, že jako ty hvězdičky fakt už nejsou cool, zato stříšky, a že to zabere méně/více místa, což sice nikoho nezajímá, a že je to teď mnohem srozumitelnější (pro autora snad), je to jedinečné, autor je jedinečný, mistr světa amoleta.
