Články v rubrice Glosy

Programátor tvrdej chleba má. Musí se pořád učit nové a nové věci. Doktoři třeba taky, ale jim se za pět let nezměnila pod rukama anatomie na verzi 2.0. Naštěstí se dnes nemusí učit už jen z knížek. Může se učit i online, ale hlavně: může se učit i naživo! Školení totiž nemusí být jen nudný den!

Mobile First? Content First? Responsive? Zeldman nový design svého blogu navrhl rychle a efektivně a narodil se jeden z prvních Mobile Only webů.

Některé články se píšou skoro samy, slova se sypou od ruky do textového editoru a člověk má problém s tím sledovat běh svých myšlenek. Jiné se píšou těžko, hledáte každé slovo, zvažujete, a text se rodí pomalu a ztěžka. A pak jsou články, jako tento, kde se slova sice sypou sama, ale přesto se nepíšou lehce.

Chytrému telefonu jsem se dlouhou dobu bránil. Zastávám názor, že mobil by neměl být chytřejší než jeho uživatel a nebyl jsem si zcela jistý, zda bych to v případě smartphonu sám splňoval. A tak jsem halasil, že telefonování, SMSky a 640 kb paměti přece stačí každému a Hada nebo Tetris si můžu zahrát i na svém letitém černobílém pitomofonu.

Je neuvěřitelné, jak moc převládá názor, že dobrý startup dělá dobrý nápad. Samotný nápad nestačí – ale i na toto téma bylo zabito až přespříliš stromů. Nepřestává mě však udivovat, jak moc lidí si myslí, že startupy krachují kvůli špatnému vedení, ve kterém sedí ne-manažeři. O tom to přece není.

V předchozích dnech vzbudil v PHP komunitě pozornost a vlnu diskusí text Eda Finklera „The MicroPHP Manifesto“. Autor v něm upozorňuje, že ne každému a ne na všechno se vždy a univerzálně hodí velké frameworky, jako jsou Symfony nebo Zend. A je při tom radikální, jak už manifesty bývají…

Blíží se Nový rok. Znamená to nejen přetečení kalendáře, ale i vlnu novoročních předsevzetí, které většina z nás stejně nedodrží, a ten zbytek si je ani nedá. Přesto bych tu měl jeden tip na takové vhodné předsevzetí – přinejmenším k úvaze, když nenajdete odvahu k realizaci.

Před časem jsme zopakovali anketu mezi vámi, našimi čtenáři, abychom věděli, kdo jste, co děláte a jak. Pojďme se společně podívat na výsledky, na to, co jste o sobě prozradili, na to, jak se složení od loňského roku proměnilo, a jestli z toho můžeme něco vyvodit.

A to máme pořád nějaký Hosting roku a Nejlepší hosting a Best Value Hosting a Top Hosting a kdesi cosi, ale ve skutečnosti jsou české hostingové společnosti, minimálně v oblasti sdíleného hostingu, zamrzlé někdy v roce 2004. Stroje mají možná dobré, ale nabídku služeb stále stejnou.

Velmi častý a na internetu hojně používaný je takzvaný „trojfázový obchodní model“. Už z názvu je vidět, že je velmi dobrý, protože má o jednu fázi víc než model dvojfázový. Pojďme si ho představit a ukázat, jak s ním lze pracovat, jako ho využít v praxi a jak ho prezentovat dozorčí radě, partnerům či klientům.

Napadlo vás někdy, jak jsou hry (a protože jsme na Zdrojáku, tak ty počítačové a internetové) podceňované a místy i odsuzované jako původ neřestí a zlořádů? Zkusme se na ně podívat jinýma očima, očima webařů, očima programátorů a tvůrců různých aplikací, a uvidíme spoustu možné inspirace.

Před několika týdny předvedl Microsoft chystaný operační systém Windows 8 – systém, který by měl sjednotit desktopová PC/Win s tablety a dalšími mobilními zařízeními připojenými k internetu – neboli „connected devices“. Zároveň potvrdil příklon k webovým technologiím, které budou alternativním nástrojem pro psaní aplikací…

Chodíte na odborné konference? A co od nich čekáte? Čekáte, že se dozvíte novinky z oboru, na které si za tři roky, až je budete potřebovat, vzpomenete? Nebo čekáte něco, co budete moci zítra nasadit do svých projektů? Anebo je pro vás nejdůležitější potkat se s lidmi, co dělají totéž?

… dostane za svou práci zaplaceno? Když ovládá 90 procent toho, co zákazník běžně chce? Kdy vystudoval vysokou školu? Když má 1 rok praxe? Když umí pět programovacích jazyků? Kdepak. Programátor přestává být amatér, když začne být profesionál! A jak se pozná profesionál?

To by takhle nešlo, aby si po webu courali, jak je napadne, lezli na stránky jen tak halabala a dělali tam co chtěli! Pořádek musí být. Všichni musí povinně předem, přes domovskou stránku, aby viděli reklamní animaci, když už nás stála takový prachy, a hned jak tam vlezou, tak ať se koukaj přihlásit!

Kodér je takový nenápadný člověk v týmu, takový ten otloukánek, co „nedělá nic kreativního, jenom ty skvělé nápady našich kreativců přepisuje do toho HTML“, a na kterého se nadává, když se web „rozsype“. Ve skutečnosti je dobrý kodér vlastně takový multiinstrumentalista, co musí umět spoustu věcí…

„Manifest softwarového řemesla“ a varování před přebujelým programátorským egem vzbudilo před týdnem na těchto stránkách intenzivní diskusi. Mnozí komentátoři psali, že myšlenka „cechovního uspořádání“ není zas tak špatná – přitom, když se nad tím zamyslíme, jde o jasnou výzvu právě k vám, čtenářům.

Příběh OpenID zatím nekončí, přesto nabízí ponaučení i pro ostatní projekty. Obzvlášť pro projekty podobného ražení. Pokud vám připadá, že se OpenID nějak neujalo a hledáte příčinu v technických problémech, zbystřete – podle všeho se totiž opakuje historie o technicky zajímavém, ale zcela zbytečném řešení.

Svět internetu je věrným odrazem světa skutečného. Tam i tam najdeme lidi slušné, pracovité a poctivé, ale také vykutálené vykuky, zlodějíčky, podvodníčky a neumětely. Ovšem o podvodníka (třeba) z Aše v reálném životě nezakopnete, protože pocházíte (třeba) z Ostravska. Na internetu je ale hned vedle. Jak se bránit?

Taky si myslíte, že web, kde není použitá našlapaná serverová technologie, nejmodernější framework a databáze (ideálně NoSQL), je zastaralý, neschopný a špatný? Že jedině dynamické generování obsahu dokáže vymáčknout z webových technologií nejvíc a statický obsah nemá budoucnost? A budete si to myslet i za pět let?

V poslední době se začínají jako houby po dešti objevovat nejrůznější „automatizované měřiče síly SEO“, které se tváří jako velmi exaktní analyzátory faktorů, ovlivňujících kvalitu stránky. Ve skutečnosti lze o výsledcích těchto měřičů přinejlepším pochybovat, a ještě lépe je ignorovat. Proč?

Obrovský úspěch „osobních počítačů bez klávesnice“, dotykových zařízení, tabletů či dotykových smartfonů, bude mít vliv na celý internet, tu „webovou“ část nevyjímaje. Co se může změnit a co se změní? Jak se promění pohled lidí na internet a web, a je tato proměna příčinou, nebo důsledkem popularity tabletů?

Nelze vědět všechno o všem. Jsou lidé, kteří ví všechno o několika málo věcech. Jsou jiní lidé, kteří vědí něco málo o všem. Pokud jsou, jedni i druzí, rozumní, dokáží se navzájem doplňovat a vytěžit z téhle odlišnosti maximum výhod. Pokud nejsou rozumní, skončí v neplodných dohadech o tom, kdo je „lepší“.

„Tak nám to programátorské řemeslo upadá,“ pravila jednoho dne zamyšleně posluhovačka paní Müllerová Josefu Švejkovi. „A dejte pokoj,“ odvětil oslovený, který si, sedě u terminálu, mazal soubory. „Zase? Co já pamatuju, tak upadalo už v roce 1955, 1968, 1973, 1985, 1991, 1995 a od roku 2000 každoročně…“

Taky máte strach anglicky žbleptnout, protože víte, že vaše angličtina není perfektní a že děláte chyby? Říkáte si, že než se zesměšnit nějakou hotentotskou angličtinou, to je lepší zůstat hezky doma, mezi svými, na českém trhu, kde se s každým domluvíte bez problémů? A to děláte velikou chybu!

Zkratku WYSIWYG (What You See Is What You Get) i přístup, který představuje, jistě není čtenářům nutné představovat. Mnozí jej považují za nejlepší existující řešení, univerzálně použitelné všude, kde je potřeba psát text. Ale je to opravdu tak? Tak dobrá, nemusí zemřít, stačí když se nebude cpát tam, kde není vítán.

Mnoho webového prostoru bylo popsáno zasvěcenými i „zasvěcenými“ rozbory o tom, jak odkazy ovlivňují výsledky vyhledávání, o tom, zda, kdy, jak a na koho odkazovat a (v Česku nepřekvapivě) také o tom, zda, kdy, jak a na koho nikdy neodkazovat, abychom mu náhodou nezvedli Pagerank! Co na to redakce?

Taky je vám už skoro špatně ze slov, co se objeví, stanou se z nich módní pojmy a najednou je používá kdekdo, od vašeho šéfa po vaši matku? Tak v tom případě uveďte své sáčky pro případ nevolnosti do pohotovostní polohy, protože následující článek s pokusem odhadu web trendů se jimi bude jen hemžit.

Známe to všichni: našli jsme řešení problému, které by nám ušetřilo spoustu času, práce, peněz… Jdeme s ním, celí nadšení, za kolegy či za nadřízeným, a za deset minut se vracíme jako opaření. Co se stalo? Právě nám zařízli náš nápad nějakou osvědčenou protinápadovou technikou.

K čemu vlastně máme všechny ty bezpečnostní politiky v prohlížečích? Vždyť jen brzdí kreativitu a nutí vývojáře vymýšlet obezličky a hacky, kterými je více či méně důmyslně obejít… Mají smysl, nebo byste taky všechny tyhle bezpečnostní opatření, které každého jen obtěžují, zakázali?