Možná znáte výrok: „Vesmír existuje, jen když se na něj někdo dívá“. Mottem dnes popisované novinky – Page Visibility API – by mohla být parafráze tohoto výroku, nějak takto: „Stránka pracuje, jen když si ji někdo prohlíží“. Jak to celé funguje a jaký to má praktický význam? Ukážeme si v článku.
Archiv autora: Martin Malý
Martin Malý
Začal programovat v roce 1984 s programovatelnou kalkulačkou. Pokračoval k BASICu, assembleru Z80, Forthu, Pascalu, Céčku, dalším assemblerům, před časem v PHP a teď by rád neprogramoval a radši se věnoval starým počítačům.
Ve světě nových webových technologií se nashromáždilo zase několik drobností a novinek, o nichž jsme na Zdrojáku nepsali. Teď je vhodná příležitost to trochu napravit a na některé se podívat. Začneme datovými URL, které sice nejsou až taková novinka, ale někteří webdesignéři a kodéři o nich stále nevědí.
Je programování víc umění, nebo spíš dělnická profese? Nebo má programátor nejblíž ke zručnému řemeslníkovi? Lehce provokativním pohledem komentuje Dan North „Software Craftmanship Manifesto“, polemizuje s jeho závěry a cíli a vyzývá: Pojďme vymyslet „programátorské řemeslo“, s učením, mistry a s žebříčkem dovedností.
Před nedávnem ohlásila Mozilla projekt „Boot to Gecko“ (B2G), jehož výsledkem by měl být kompletní a soběstačný operační systém pro web – tedy jakási obdoba ChromeOS. V článku na webu Mozilla Hacks odkrývá Robert Nyman některé detaily tohoto projektu, především o co má jít a jaké jsou priority vývoje.
Většina webdesignerů zná uživatelské protokoly – nebo minimálně jednoho jejich zástupce, protokol „mailto:“. Ten lze použít v odkazech, které po kliknutí otevřou mailový program. Ale co když tím mailovým programem má být webová aplikace? Lze to nějak zařídit? A lze zařídit i jiné protokoly?
Přihlášení uživatele k webové aplikaci je přece tak snadné: zadá jméno a heslo, odešle a – voila! – je přihlášen. Ale co je za tím? A co by za tím mělo být? Přinesou nové technologie nějaké změny v téhle oblasti? Oprášíme staré známé technologie, nebo vzniknou nové?
Před časem jsme v redakci diskutovali s kolegou o tom, co vlastně prozrazují „hlavičky“ v HTTP protokolu. Že v nich putují zajímavé informace o klientu, to je známo i mírně poučeným uživatelům, ale co prozrazují naopak o serveru? Udělali jsme si drobný průzkum velkých českých serverů a zde jsou výsledky.
Příběh OpenID zatím nekončí, přesto nabízí ponaučení i pro ostatní projekty. Obzvlášť pro projekty podobného ražení. Pokud vám připadá, že se OpenID nějak neujalo a hledáte příčinu v technických problémech, zbystřete – podle všeho se totiž opakuje historie o technicky zajímavém, ale zcela zbytečném řešení.
Základní součástí dokumentové databáze CouchDB jsou takzvané pohledy (views). Jedná se o velmi mocný nástroj založený na algoritmu Map-Reduce, pomocí kterého přistupujeme k uloženým datům, pomocí kterého můžeme zpracovávat jen vybrané dokumenty, řadit je a vyhledávat dle určitých kritérií a počítat s nimi.
U předchozího článku se už v titulku objevilo slovo „antipattern“. Jak samotný název napovídá, jde o určitý protipól návrhových vzorů, „patternů“, ovšem tentokrát v opačném smyslu, tedy „jak to nedělat“. Pojďme si taková „antidoporučení“ projít – a nezapomeňme se přepnout do módu „nadsázka povolena“.