Jak si nenechat zaříznout dobrý nápad?

Známe to všichni: našli jsme řešení problému, které by nám ušetřilo spoustu času, práce, peněz… Jdeme s ním, celí nadšení, za kolegy či za nadřízeným, a za deset minut se vracíme jako opaření. Co se stalo? Právě nám zařízli náš nápad nějakou osvědčenou protinápadovou technikou.

Programátoři, vývojáři, či obecně lidé s technickým zaměřením nemají rádi dlouhé nejednoznačné řeči okolo.

Ve světě, kde by se všichni řídili jen logikou a racionálními argumenty, by vždy zvítězilo to nejlepší řešení a žádné řeči okolo by se nevedly.

Ale tak to na světě nefunguje.

Často se u článků o agilních metodikách, frameworcích či jiných novinkách objevují stesky: „My bychom to rádi používali, ale vedení o tom nechce ani slyšet“. Pravděpodobná příčina je to, že každý mluví řečí jiného kmene. Co v takovou chvíli poradit?

Neexistuje univerzální rada, protože každé vedení neslyší na něco jiného. K tomu, abyste přesvědčili ty správné lidi, musíte použít „přesvědčovací“ metody, které třeba dobře znají obchodníci. Technici ale takové znalosti a zkušenosti často nemají (ke své škodě), takže když narazí na protivníka s „obchodním talentem“, tak téměř nemají šanci cokoli prosadit (a ještě se diví proč, když je přece pravda tak zjevná!) Leckdy se nechají takříkajíc „utopit na lžíci vody“ a zlikvidovat nějakým průhledným psychologickým trikem. 

Následující text shrnuje s trochou nadsázky nejčastěji používané špinavé triky. Znalost popisovaných metod se vám bude hodit při prosazování vlastních nápadů či požadavků. Pokud totiž znáte metody svého protivníka, dokážete se jim líp bránit. A – ano, máte pravdu, to jsou přesně ty plané kecy, co vám už lezou nosní dírkou. Jenomže svět netvoří jen lidé racionální, a vy s tím buď můžete počítat, nebo můžete čekat, že oni pochopí. Pokud jste opravdu racionální, dojde vám, že je jen jedna cesta…

Z vlastní zkušenosti ale mohu říct, že někdy bohatě stačí naznačit člověku, který proti vám použil některou z popsaných metod, že ji znáte. Že víte, že to není argument, ale diskvalifikační technika. „Tohle je známý trik, jak zabít jakýkoli nápad, pojďme se místo toho bavit věcně…“

Diskvalifikační techniky

„To nebude fungovat“

Stará osvědčená klasika. Dialog se rozvine nejčastěji takto: „Jak to můžete vědět?“ – „Vím to!“ – „Ale měli bychom to aspoň zkusit“ – „To nemusíme zkoušet, protože to nebude fungovat.“ Po otázce „Proč?“ se plynule přejde k nějaké další technice… Třeba „protože to říkám!“ Protihmat existuje: „Co by v takovém případě bylo potřeba k tomu, aby to fungovalo?

„To už jsme zkoušeli“

Oblíbená demoralizující technika. Zkusili jsme to, nešlo nám to, chcete snad říct, že jsme to dělali blbě? Málokdo má v sobě tolik kuráže a zdravého sebevědomí, že řekne „Tak jste to asi dělali blbě!“ Pokud sáhnete k téhle odpovědi, očekávejte pronikavý účinek – ovšem vždy zvažte, zda máte sebevědomí podložené opravdu reálnými zkušenostmi. Bezpečnější je použít slovní judo: „Já vím, že jsme to zkoušeli, ale tentokrát bychom to zkusili jinak…

„Takhle to neděláme / Takhle to děláme“

Zkuste s tím naložit ne jako s argumentem, který je potřeba vyvracet, ale jako s informací: „Ano, já vím, že to takhle děláme. Právě proto navrhuju…“ – a zopakujte svůj nápad.

„Na to nemáme čas“

Buďte připraveni. Udělejte si předem odhad, kolik času to zabere a kolik času, peněz, prostředků, … to ušetří (či vydělá).

„Na to nejsou peníze“

Je to možné… Leckdy ale jen nechtějí být. Pak se, podobně jako v předchozím případě, připravte předem. Mějte spočítáno, kolik to bude stát, a proti tomu postavte úspory, zisky, přínosy.

„Už to někdo zkoušel?“

Spolehlivý zabiják na opravdu nové nápady, protože jakákoli odpověď může sloužit coby argument, proč to nedělat. Otázka ale může znamenat třeba i strach z rizika – navažte tedy argumentací, v níž dáte důraz právě na potlačení rizik.

„Vedení něco takového nikdy nepovolí!“

Jednoduchá protiotázka: Proč ne? Buď získáte cenné informace, na co se zaměřit ve vlastní argumentaci, nebo zjistíte, že je váš šéf zbabělec, který nechce být za toho, co zabil nápad, a schovává se za vedení. Pak, pokud to jde, se zeptejte „vedení“ přímo, i neformálně (v některých firmách to není problém). Vyhněte se, pokud možno, návrhu „pojďme za nimi společně“ – kovaný zabiják v takové situaci většinou váš návrh přednese sám stylem „tajhle mladej má takovej nápad, já mu říkal, že to je nesmysl, že jsme to už zkoušeli a že to nebude fungovat, ale von si to nedá vymluvit…“, protože se nebude chtít shodit. Výsledkem bude samosebou to, že vedení nebude souhlasit a vy budete za pitomce.

„Protože jsem řekl!“

A basta! Není o čem diskutovat, a pokud takový „argument“ padá častěji a vám to vadí, je na místě zvážit změnu místa.

„To není tvoje starost / Neplatíme tě za nápady!“

Oblíbené zejména ve firmách s velmi složitou dělbou odpovědnosti a autoritativním přístupem. „Ty seď, klepej HTML kód a nestarej se o použitelnost.“ Pokud chcete prosazovat svoje nápady a nechcete být „jeden z nahraditelné masy robotů“, jděte jinam, protože v takové firmě s nimi neuspějete.

„Jste příliš mladý, kolego…“

Jiný výraz pro „nemáte zkušenosti, a i kdybyste je měl, tak vás stejně nebudu poslouchat.“ Použijte protihmat „jsem, ale bavíme se o nápadu, který s mým věkem nesouvisí“ – vždy se vracejte neustále k věci (ad rem) a snažte se nenechat vmanipulovat do diskuse o osobě (ad hominem).

„To zní jako něco, co vymyslela moje čtyřletá dcera.“

Zesměšnění nápadu je velmi účinná metoda. Kdo by se tím zabýval vážně, když to je jen nějaká taková dětská hra, že? Zkuste odpovědět „Hm, opravdu? Pak je vaše dcera určitě velmi bystré dítě!“ Někdy to pomůže…

„Naši zákazníci to tak chtějí!“

Není co dodat. Každý webař zná pseudoargument „Vyvíjíme jen pro IE, protože na naše stránky chodí jen lidé s IE!“. Je to bludný kruh, ze kterého není argumentačního úniku. Můžete dramaticky vykřiknout „Ale zákazníci to tak chtějí, protože jim nic jiného nenabízíme!“ a utéct z kanceláře.

„Výborně, pojďme o tom diskutovat v širším kruhu…“

(známá též jako „Vytvoříme komisi…“) Obzvlášť záludná metoda. Nováček a nezkušený téměř vždy naletí, protože si neuvědomuje, že komise, pracovní skupiny a výbory nejsou od toho, aby něco zjistily, ale aby potvrdily předem známé mínění. Tato technika má dlouhodobý scénář, kdy na počátku je navrhovatel nadšen „přijetím“ svého nápadu, a často se stane i vedoucím celé komise. Při práci v komisi akorát marní čas, protože vedoucí nominuje osvědčené zabijáky a „mluviče“. Po určité době si dotyčného vedoucí zavolá a zeptá se ho na nějaké neprioritní pracovní úkoly. Jakmile u jediného nováček řekne „na to jsem neměl čas kvůli práci v té komisi…“, schytá tvrdý direkt: „Vy neplníte své pracovní úkoly! Jste placen za práci, ne za vysedávání v komisích! Ta komise vznikla jen kvůli vašemu návrhu, připravil jste spoustu lidí o čas a k ničemu jste stejně nedošli!“ Odcházíte lehčí o prémie a váš nápad je rázem to poslední, co vám v tu chvíli leží na srdci. Dalšího půl roku rozhodně s ničím nepřijdete…

Výše uvedené diskvalifikační fráze nejsou samosebou všechny a každý z nás zná podobných vět mnoho. Viz třeba tento seznam 99 způsobů.

Judo

V každém protiargumentu je často skryt i důvod, proč dotyčný chce vaši myšlenku „odstřelit“. Použil ten chvat s cenou? Zaměřte se v argumentaci na obchodní přínos. Chce vás odpálkovat s tím, že „to nebude fungovat“ (třeba: „Scrum u nás nebude fungovat“)? Zkuste se zaměřit na to, co považuje za rysy „funkčnosti“. Neutralizujte výtky hledáním shody a vytvářejte v oponentovi přesvědčení, že neoponujete, že vám jde o stejnou věc. Zkrátka použijte jeho sílu ve svůj prospěch, stejně jako to dělají judisté.

Ano, a…

Základní diskvalifikační metoda je „Ano, ale…“, při níž protivníkovi vyvracíte jeho tvrzení. Pokud použijete modifikaci „Ano, a…“, nebude mít dojem, že s ním nesouhlasíte.

A co kdyby…?

Zkuste snížit razanci útoku nějakou variantou svého nápadu, která je přijatelnější. Např. při útoku argumentem peněz navrhněte „A co kdybychom pro začátek použili levnější model, jen na jednom pracovišti, zápůjčku, …“ Nebo „A co kdybychom to zkusili u jednoho projektu?“ Třeba byl šéf jen zaskočen razancí návrhu a mírnější varianta pro začátek nebude problém…

Řekněte mi o tom víc…

Na argumenty typu „to selže“, „to nebude fungovat“, „to už jsme zkoušeli“ můžete použít tuto obranu. Možná má dotyčný opravdu nějaký racionální důvod, a když ho necháte vysvětlit námitky, může se k němu dobrat.

To je jedna možnost…

V podstatě na jakoukoli výhradu lze použít odpověď ve stylu „Ano, to je jedna možnost. Jsou tu ještě nějaké jiné?“ Pokud protihráč nasadí další diskvalifikační techniky, zkuste „Dobrá, to jsou důvody, proč to nedělat. Ale každá věc má přeci svá proti i pro. Pojďme se zamyslet naopak nad důvody, proč to udělat tak, jak říkám…

Nebojte se toho, že taková obrana vypadá přesně jako ty řeči okolo, které nemáte rádi. Jakmile jdete „prosazovat nápad“, tak hrajete na soupeřově území (protože prosadit je něco jiného než dokázat nebo analyzovat) a buď přijmete pravidla hry, nebo prohrajete „kontumačně“. Proti vám často sedí člověk, který je zvyklý na slovní přetahování, neustálé debaty a dlouhé hovory, a co hůř: on většinou ví, že programátoři, kodéři, vývojáři a technici obecně tyhle řeči nemají v lásce. Proto s vámi nebude mluvit o technických aspektech; jakmile se mu zachce, uhne někam, kde nejste pevní v kolenou, a pak váš návrh zamítne.

Jediná obrana je mít přehled i o netechnických souvislostech (peníze, čas, organizace práce) a umět alespoň trochu hrát jejich hru, byť vám stokrát připadá jako bullshit bingo.

Blázen, nebo vizionář?

Obecně platí, že člověk s ambicemi a opravdu dobrými nápady nakonec z firmy, kde s ním neustále zametají, pravděpodobně odejde někam, kde bude moci své nápady realizovat. A po pravdě řečeno je to to nejlepší, co může udělat. Vizionáři nemají na růžích ustláno a opravdu revoluční nápady se rodí za hlasitého odmítání skeptiků a posměchu nevědomých.

Na druhé straně mezi vizionářem s revolučními nápady a šílencem s nápady hodnými Darwinovy ceny vede jen tenká nezřetelná hranice. Přeji všem, aby se nejen v novém roce při boji za své nápady udrželi před ní.

Odkazy, prameny…

Začal programovat v roce 1984 s programovatelnou kalkulačkou. Pokračoval k BASICu, assembleru Z80, Forthu, Pascalu, Céčku, dalším assemblerům, před časem v PHP a teď by rád neprogramoval a radši se věnoval starým počítačům.

Věděli jste, že nám můžete zasílat zprávičky? (Jen pro přihlášené.)

Komentáře: 28

Přehled komentářů

Yarda1 Základní otázka:
František Kučera Re: Základní otázka:
Satai Re: Základní otázka:
Martin Malý Re: Základní otázka:
Oldis Re: Základní otázka:
trsek Re: Základní otázka:
Satai Re: Základní otázka:
666 Re: Základní otázka:
v6ak Co s vytvořením komise?
v6ak Re: Co s vytvořením komise?
Martin Malý Re: Co s vytvořením komise?
v6ak Re: Co s vytvořením komise?
Justas Tak to bych odněkud znal...
Martin Malý Re: Tak to bych odněkud znal...
dino Re: Tak to bych odněkud znal...
Oldis ano ano, nejvetsim problemem je ze praci a rizeni delaji lide
paranoiq jestě jeden
trsek Re: jestě jeden
anonym Re: jestě jeden
VasekB „Jste příliš mladý, kolego…“
Jakub D. Dobre
Zloun Proč bojovat? Využijte je.
Inkvizitor Fajn článek, díky
v6ak iPhone a Nokia
tuttle Re: iPhone a Nokia
v6ak Re: iPhone a Nokia
pvc autocenzura
Miro Re: autocenzura
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3394