Komentáře k článku

Jak si nenechat zaříznout dobrý nápad?

Známe to všichni: našli jsme řešení problému, které by nám ušetřilo spoustu času, práce, peněz… Jdeme s ním, celí nadšení, za kolegy či za nadřízeným, a za deset minut se vracíme jako opaření. Co se stalo? Právě nám zařízli náš nápad nějakou osvědčenou protinápadovou technikou.

Zpět na článek

28 komentářů k článku Jak si nenechat zaříznout dobrý nápad?:

  1. Yarda1

    Základní otázka:

    Pokud budu mít nápad, prosadím jej a pro firmu to přinese nějaký užitek, bude to pro mne znamenat nějaký přínos, například povýšení nebo zvýšení platu nebo akorát víc práce („ten tvůj nesmysl už zase nefunguje tak to koukej dát do pořádku A RYCHLE!“)?
    Pracuji v jisté firmě, kde to funguje tak, že zákazníci si vymýšlejí různé 3,14čoviny, obchodníci jim to to slíbí a pak vlítnou k nám do konstrukce, jak to že to ještě není hotové, že si zítra zákazník přijede. Obchodníci jsou pochváleni, že získali zakázku, pro konstrukci to, jestli firma zakázku získá nebo ne žádnou změnu nepřinese. To si pak člověk rozmyslí, jestli má s něčím novým přijít.

    1. František Kučera

      Re: Základní otázka:

      Asi tak nějak. Článek vlastně celou dobu popisuje firmu (resp. lidi, kteří rozhodují), která není nakloněná změnám, chce to dělat tak, jak se to dělalo vždycky. Jenže v takové firmě to pak právě často dopadá jak píšeš: „ten tvůj nesmysl už zase nefunguje tak to koukej dát do pořádku…“. Čest výjimkám (když změnu nejdřív odmítají a pak jsou ji naopak schopní ocenit), ale často to spíš dopadne špatně – i když si člověk pomocí popisovaných triků prosadí to svoje, je to nakonec kontraproduktivní. Někdy je prostě lepší jít pracovat jinam, než se snažit za každou cenu prosadit změny někde, kde o ně nestojí.

    2. Satai

      Re: Základní otázka:

      Kupodivu vyzkumy behavioralnich ekonomu ukazuji, ze financni odmeny nejsou u kreativnich cinnosti dobra motivace. Nejaka odmena ale samozrejme byt musi, hodne casto trebas
      – sebeuspokojeni. „Byl to napad, byl muj/nas a funguje to.“
      – pochvala nebo uznani. „Muzes mi ukazat, jak jsi udelal ty nove buildy, pry to setri dost prace.“
      – uspora monotoni prace.

      Takze mnohdy staci, aby jen firma „sla napadu z cesty“ a byla ochotna prezit jeho detske nemoci. Odmena se shora nemusi byt treba.

      1. Martin MalýAutor příspěvku

        Re: Základní otázka:

        To je taky pravda – opravdu kreativní lidé dávají často přednost „práci, která jim přináší uspokojení“ než „práci, kde si vydělají hodně peněz“. Takže často pochvala či „uspokojení z dobře odvedené práce“ (či prostá ješitnost – „můj program používá spousta lidí a jsou s ním spokojení“) funguje mnohem líp než finanční prémie. Jen je potřeba dávat pozor na to, že i kreativní lidé musí platit složenky, takže jednou za čas k poděkování přidat nějaký ten obolus nezaškodí.

        Jinak si jednoho dne milý kreativec řekne „Fajn, sice jsou se mnou spokojení, ale uznání se člověk nenají“ a začne v něm narůstat nespokojenost a pocit křivdy, že firmě jeho nápady šetří a vydělávají, ale on to na financích nepociťuje a o každou novou myš či židli do kanceláře aby se handrkoval… No a nespokojený kreativec začne vnímat nemateriální odměnu čím dál víc jako výsměch, a nakonec s hořkostí odejde.

        Všem zaměstnavatelům říkám: Kreativní lidi si hýčkejte. Za dobré slovo a pocit naplnění ze smysluplné práce budou dělat do roztrhání těla. Peníze samosebou hrají taky roli, ale nejsou to jediné, co je zajímá.

        1. Oldis

          Re: Základní otázka:

          ano, proto predevsim sem odesel z pozice kreslic, kde jsem ale delal praci konstruktera, kdy sem tahnul, principy/zpusoby modelovani, v celem oddeleni, kupredu, do neprobadanych casti. Nicmene potom, co sem dva roky brecel ze mam malo a to sem skutecne mel, nad podobnou vyplatni paskou jakou sem dostaval by se smala i uklizecka, mi jeste plat srazil z duvodu noveho zakoniku prace a zmen kolem proplaceni prescasu, sem se zabejcil a dal vypoved, marne jiz bylo dalsi premlouvani, uz sem byl tak nas..nej ze sem tam dal uz delat nemohl, ale ty posledni dva mesice, to byla maňána, ty se mi libili moc.

        2. trsek

          Re: Základní otázka:

          „behavioralni ekonomovia“ su obycajny tajtrlici.
          Keď začne tlačiť manželka a príde 2 dieťa tak može byť kreatívec aký chce, peniaze su najdoležitejšie.
          Ak naviac musí programátor riešiť znova pokazené auto zatiaľ čo si šef kúpil nové BMW tak je koniec.

          1. Satai

            Re: Základní otázka:

            Na to, jak zduvnodnite, ze jsou behavioralni ekonomove tajtrlici se vazne tesim… Vyjde to nekde s impactem? ;)

            Vase argumentace funguje jenom pro extremni pripady – temer nikdo nebude kreativni za misku ryzove kase (nebo polovinu bezneho prijmu sveho povolani). Ale pokud prijem staci na pokryti beznych vydaju (pricemz bezny = odpovidajici spolecenskemu postaveni jedince tedy srovantelny s okolim), tak zvysovani prijmu (a to ani v podobe motivacnich odmen) nevede k zvysovani kreativity. Toho lze dosahnout jinak, viz vyse.
            Samozrejme jsou i jedinci, kteri budou mit penize za nejdulezitejsi a kvuli zmene prijmu o par procent pujdou jinam. Ale nakolik jsou oni zdrojem kreativity…

            1. 666

              Re: Základní otázka:

              lide casto menici zamestnani jsou pro kazdou firmu obrovskym prinosem… jen za predpokladu, ze je neceka komentar typu: ten tvuj kram zas nefunguje koukej to spravit.

              pokud se podari tohle ve firme eliminovat, tak nove prichozi do firmy prinese mnohem vice knowhow z predchozich pusobeni nez co ziska stavajici zamestnanec prubeznou orientaci v oboru a vzdelavanim a samostudiem pri praci.

              otazka je na kolik bude takovy nove prichozi sdilny…

  2. v6ak

    Co s vytvořením komise?

    Článek se asi snaží odpovídat na vše, co dělat s vytvořením komise? Napadá mě jen „Tak za tu cenu do toho nejdu.“. Když prohrát, tak co nejméně.

    1. v6ak

      Re: Co s vytvořením komise?

      Místo první čárky měla být tečka. (A tomu odpovídající změna velikosti písmen.)

    2. Martin MalýAutor příspěvku

      Re: Co s vytvořením komise?

      Obrany proti „likvidaci nápadu komisí“ existují, ale chce to zkušenějšího „bijce“, co má silnou pozici a co dokáže „převzít moc“ v komisi a autoritativně ji uřídit ke zdárnému konci. Ale to pak je regulerní boj, včetně machinací a intrik, a výsledek je i tak nejistý, protože po vybojování jedné komise existuje vždy ještě alespoň jedna nezodpovězená otázka, kvůli které lze vytvořít komisi druhou, pak třetí, no a závěry tří komisí je nutné zpracovat – nejlépe čtvrtou komisí, která vše shrne a určí oblasti, na něž bude potřeba svolat další pracovní skupiny a komise… Ve věci se jakoby stále „něco“ dělá, aniž by se cokoli udělalo. Takže nápad nakonec samovolně „vyhnije“.

      1. v6ak

        Re: Co s vytvořením komise?

        Jo, pak je dost otázka, zda ta snaha stojí za to. A myslím, že na drtivou většinu stačí jednoduchá odpověď.
        Jinak děkuji za článek, zvlášť ta poznámka o komisích se mi může hodit. Asi se v takovém případě budu snažit vybruslit a uvažovat o jiném místě. Článek jsem si zařadil k zařazení do záložek (až budu u notebooku), může se hodit.

  3. Justas

    Tak to bych odněkud znal...

    Nejsmutnější jsou momenty, kdy se na nápad dovíte „to je kravina“, a po nějaké době je někdo jiný chválen za úžasný nápad, který se od toho vašeho liší jen osobou předkladatele…

    1. Martin MalýAutor příspěvku

      Re: Tak to bych odněkud znal...

      Ano ano. A ten nový předkladatel si je, jistě jen náhodou, se schvalovatelem „taknějak lidsky bližší“… :(

    2. dino

      Re: Tak to bych odněkud znal...

      Proti tomu taky existuje obrana… Udělat PoC svého nápadu, stačí malé hloupé demo, a ukázat je pokud možno co nejširšímu počtu lidí, pak se Váš nápad krade dost těžko… Ale uznávám, že to je použitelné jen u určitých typů nápadů, třeba myšlenka, jak zefektivnit procesy ve firmě, se takhle bude „patentovat“ dost těžko.

  4. paranoiq

    jestě jeden

    díky za výborný článek

    ke killer frázím přidám ještě jednu: „Výborný nápad! Uděláme to až nám na to zbyde čas.“. nikdy nezbyde ^_^

  5. Zloun

    Proč bojovat? Využijte je.

    V podobné firmě jsem dělal několik let. Zabili v podstatě všecko, co jsem navrhl, jen proto, aby s tím přišel o pár měsíců někdo jiný, s šéfem naladěnější. Sice ten nápad vždycky tak trochu ještě zkurvil, ale najednou to byla dobrá myšlenka.

    Párkrát mě naštvali, ale já nejsem z těch, co se budou někam vnucovat. Otočil jsem to proti nim. Přestal jsem své nápady nosit do firmy, začal jsem je prodávat jinde. Pro firmu jsem dělal jen to zcela nezbytné a vždycky jen tak na oko. V takto se chovajících společnostech je obvykle snadné si najít zašívárnu. Vydělal jsem dvakrát, ke konci jsem už pro ně prakticky vůbec nepracoval, na nápadech jsem vydělal jinde, přičemž mne stále platili. Navíc čím míň jsem reálně dělal, tím méně chyb jsem vyrobil a tím víc jsem byl chválený.

    Když je zaměstnanec fakt krysa, a to já jsem, je hodně nebezpečné si ho poštvat proti sobě.

  6. Inkvizitor

    Fajn článek, díky

    Podle mě se to řešení skládá de facto z několika fází:

    1. Poznání „nepřítele“ (pokud je nadřízený opravdový vůl, nemá obvykle cenu plýtvat silami na jeho přesvědčení; takhle extrémní to ale obyčejně snad nebývá).

    2. Převedení debaty do racionální roviny (viz třeba transakční analýza) – tj. odmítnout debatu na úrovni emocí a přimět nadřízeného, aby vás v rámci dané debaty přijal coby rovnocenného partnera. Jinak vůbec nemá cenu pokračovat; „naprogramovat“ nadřízeného do roviny, kdy je ochoten a schopen se přepnout do „dospělé“ polohy je „vyšší dívčí“; někdy je to spíš ale otázka vhodného načasování. Pokud je situace příznivá, teprve potom nastává čas na otázky „proč ano, proč ne, za jakých okolností ano“ a kouzelné formulky typu „zkusme to tentokrát trošku jinak“.

    3. Samotná argumentace. Tady je třeba podtrhnout, že by si člověk všechna pro a proti měl napřed probrat poctivě sám se sebou (což je vlastně fáze 0). Jinak hrozí, že budou zklamány obě strany a případný nedopečený nápad ztěžuje vyjednávací pozici do budoucna.

    Zlatá zásada z pokeru každopádně zní: nehrát za každou cenu, když má člověk slabé karty.

  7. v6ak

    iPhone a Nokia

    Vzpomněl jsem si na jednu věc. Zdroje se mi hledat nechtějí a možná to nebylo tak, jak mě napadlo, ale i kdyby, myslím, že to má něco do sebe.
    Ačkoli k iPhone mám různé výhrady, nemohu mu upřít obchodní úspěch, což je to, o co zde jde.
    V Nokii údajně někdo v roce 2004 navrhl nějaký model podobný iPhone. Návrh byl zamítnut, protože vedení to přišlo příliš riskantní. Mám pocit, že od téhož roku má Apple registrovanou doménu pro svůj telefon. Můžeme hádat proč.

    1. tuttle

      Re: iPhone a Nokia

      Komentář sice zvonivý, ale obsahuje příliš mnoho „údajně“ a „mám pocit“ bez citace relevantních zdrojů. Takže bohužel vlastně jen drbání.

      Autore článku, díky!

      1. v6ak

        Re: iPhone a Nokia

        Na jednu stranu ano, na druhou stranu, myslím si, že by to bylo zajímavé i jako vymyšlený příběh. Jinak bych to asi bez odkazů sem neumisťoval.

  8. pvc

    autocenzura

    V clanku chybi faze 1: autocenzura – poradne si rozmyslet svuj napad a zhodnotit jestli to opravdu neni kravina.
    Potom faze 2: promyslet vsechny dusledky, pokud by se muj napad zrealizoval. Pokusit se spocitat, promyslet opravdu vsechno, vcetne financniho/casoveho prinosu.
    A potom teprv faze 3: pokud behem predchozich fazi nezjistim, ze muj napad je kravina, jit za sefem a umlatit ho cisly (i kdyz odhadovanymi). Mnohem snadneji se prosazuje neco, co (udajne) usetri tolik a tolik penez nebo clovekohodin, nez neco o cem reknu, ze je to skvely napad.

    Neni nic horsiho nez zamestnanec, ktery ma plno skvelych napadu.

Napsat komentář

Tato diskuse je již příliš stará, pravděpodobně již vám nikdo neodpoví. Pokud se chcete na něco zeptat, použijte diskusní server Devel.cz

Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3394