Jaké předpoklady tenkrát měli?

Na twitteru jsem zachytil zajímavé vlákno od Graham Lea (@evolvable). S laskavým svolením autora překládám do češtiny.

Text vyšel původně na webu autora.

Začátek vlákna, které najdete přeloženo v tomto článku:

Dnes jsme měli incident na produkci. U obvykle ospalé webové aplikace vylétlo CPU na 100 %. Nakonec jsme kontrolovali poslední změny kódu, o kterém jsme si mysleli, že způsobil chybu. Udělala programátorka něco hloupého? Patří k jedněm z našich nejlepších, takže je to dost nepravděpodobné, ale…

Našli jsme kód, který iteroval přes dva seznamy a používal k tomu vnořený for cyklus, což má složitost kartézského součinu: O(MN). Tento týden M i N vyskočily na čtyř až šestinásobek, takže funkce měla náhle zhruba 30 krát větší složitost než minulý týden. Myslím si snad, že je to špatný kód? Ne, nemyslím. Proč?

Kód byl napsaný v roce 2012, tedy před sedmi lety. V té době měl každý z obou seznamů kolem dvaceti prvků a plán, byznys plán, byl, že by mohly pomalu růst. Možná o pár nových užitečných prvků za rok.

Plán se ovšem změnil. Mělo se za to, že seznamy porostou o desítky prvků za rok. V roce 2012 měly kolem padesáti prvků, letos obsahovaly tisíce a vyskočily do desítek tisíc.

Kód je snadné spravit: celý obsah jednoho seznamu se sežvýkne do mapy a pak se jednou proiteruje druhý seznam, aby se našla shoda z mapy. Jednoduché.

Proč to tak neudělal programátor původně? Protože pro původní požadavky to bylo příliš komplexní. Vnořený cyklus byla ta nejsnazší věc, která mohla fungovat, a nebyl důvod se domnívat, že by to způsobilo problém.

Sakra, kód přežil 7 let nepředvídatelného růstu před tím, než způsobil problém. Kdo by tipoval, že bude za 7 let vůbec existovat? (Vím, že většina vývojářů si přeje, aby už tato webová aplikace zmizela 😝)

Před sedmi lety nemohl nikdo předvídat, že seznamy vyrostou do desítek tisíc. (Pořád nedává smysl, že se to stalo.) Psaní komplexního kódu, který by zvládl budoucí bezdůvodné možnosti, je plýtvání časem.

Dobrá, možná v této konkrétní funkci by to bývalo ušetřilo čas. Ale sázet v každé řádce kódu na apokalyptickou budoucnost – což je to, co byste museli dělat, jelikož nevíte, který předpoklad se v budoucnu rozbije – je cesta k obrovskému plýtvání vývojářské produktivity.

Proto tleskám tomuto jednoduchému kódu. Byl založený na rozumném předpokladu a fungoval ještě léta po tom, co byl předpoklad porušen, než si někdo začal stěžovat. Tleskám vývojáři, že byl dost zralý na to, aby to vyřešil jen O(MN) funkcí. Je to agilní.

Je z toho ještě jedno ponaučení. Až budete příště ovlivnění nějakým legacy kódem, tak si nemyslete: „Co si mysleli?!“ Raději se ptejte: „Jaké předpoklady tenkrát měli?“ Je to dobrý způsob, jak si vštěpit empatii k těm, kteří přišli před námi.

Snažím se pořádně dělat IT, které mě živí. Jsem Javista (sňatek z rozumu), ale zamiloval jsem si Groovy. Mám blog, kam píšu i věci mimo softwarové inženýrství.

Komentáře: 7

Přehled komentářů

tacoberu Souhlas
Tomas Rehak blabol
Martin Hassman Re: blabol
Jakub Vrána Optimální kód nemusí být složitý
jtulach Re: Optimální kód nemusí být složitý
Martin Hassman Re: Optimální kód nemusí být složitý
Zdeno Sekerak Clanok ma pravdu
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=23097