Můj názor: Má smysl studovat informatiku na vysoké škole?

Pomalu se blíží poslední termín, kdy je ještě možné podávat přihlášku na vysokou školu do bakalářského studia pro začátek v zimním semestru 2014/2015. Možná jste v situaci, kdy zvažujete studium informatiky. Jaké výhody a nevýhody vám studium přinese? Vyplatí se studovat?

Tímto článkem startuje nová sekce Zdrojáku nazvaná „Můj názor“, ve které se budete setkávat s myšlenkami a osobními pohledy (nejen) osobností české vývojářské scény. Názory zde prezentované se nemusí nutně shodovat s názory redakce.

Celý text vychází z mých zkušeností z bakalářského studia na Vysoké škole ekonomické v Praze, z Fakulty informatiky a statistiky a oboru Informatika.

Náklady na studium vysoké školy

Studium informatiky na vysoké škole je velmi drahé. Nemyslím teď placení školného na soukromých školách, ale to, co se označuje pod pojmem „náklady obětované příležitosti“. Čas je velmi vzácný zdroj a jestliže se rozhodnete pro studium, musíte mu obětovat týdny a měsíce, které byste jinak věnovali práci.

Jestliže budu uvažovat čistý příjem 30 tis. měsíčně, což v IT rozhodně není nadstandard, pak si za 5 let (standardní délka magisterského studia) vyděláte 1,8 mil. Kč. Budete-li místo toho jen studovat bez vedlejších příjmů, pak by vás tedy studium stálo jeden malý byt v Praze.

Může se samozřejmě stát, že díky vysokoškolskému titulu získáte lepší práci s vyšším přijmem, a tak se vám časem investice vrátí, nicméně zrovna v IT tohle platit nemusí a pokud budete třeba programovat klasické webové aplikace, tak vám nejspíš vysokoškolský titul domácí rozpočet nevylepší (spíše naopak, budete mít nižší praxi a tedy budete pro zaměstnavatele méně atraktivní).

Tohle jsou však pouze náklady finanční, mnohem bolestivější jsou „náklady života“.

Čím je člověk starší, tím je jeho inteligence vyšší (minimálně ta logická část inteligence). Platí to zhruba do 30. roku života, pak se křivka obrací a pozvolna směřuje zase dolů. Proto když lidé absolvují IQ testy v Mense, musí pro stejnou hodnotu IQ zodpovědět ve 30 letech více správných odpovědí než ti, kterým je třeba 50 (hodnota IQ je během života stejná, ale „absolutní výše hodnoty inteligence“ se v průběhu života mění). Jestliže se rozhodnete pro studium, obětujete škole část života, která je možná vůbec nejcennější.

Steve Jobs (Apple), Bill Gates (Microsoft) či Mark Zuckerberg (Facebook), ti všichni začali realizovat své nápady ve velmi mladém věku, všichni velmi výrazně ovlivnili svět IT, všichni také patřili či stále patří mezi nejbohatší lidi planety. A mimochodem, žádný z nich vysokou školu nedokončil.

Jestliže škole obětujete období, ve kterém jsou lidé mnohem více ochotni riskovat, nemusí uvažovat nad splátkami hypotéky či přemýšlet nad tím, kdo dovede ráno děti do školky, pak je to velmi vysoká cena a je potřeba důkladně zvážit, zda vysokoškolský titul za tuto cenu opravdu stojí.

Kvalita českých vysokých škol

Vysoké školy u nás nejsou na vysoké úrovni. Mají totiž jeden zásadní problém: finance. Nejlepší univerzity na světě mají rozpočet výrazně vyšší než celé české ministerstvo školství a přitom mají méně studentů než některé české vysoké školy. Důsledek pro českého studenta je takový, že cvičení předmětů obvykle vedou doktorandi, kteří jsou přibližně o tři kapitoly dále než jejich studenti. A i když má student kvalitního cvičícího, je to často jedno, protože vede mnoho studentů najednou a nemůže se jim věnovat individuálně. Na těch nejlepších (placených) školách je to jinak. Student má k dispozici pro daný předmět vedoucího, který ho předmětem vede. Věnuje se přímo jemu třeba několik hodin týdně.

Představte si třeba předmět Marketing startupů. Během semestru byste zpracovávali semestrální práci o nějakém fiktivním startupu. Každý týden byste chodili na konzultace, kde byste prezentovali pokrok za daný týden. Váš vedoucí práce by vám řekl, co přesně je špatně a odkázal by vás na zdroje, které jsou užitečné přímo pro tuto práci. Každou vámi uvedenou myšlenku byste museli zdůvodnit. Vedl by vás totiž člověk, který si už svoji cestičku prošlapal a vás může přesně navést tak, abyste jeho chyby už neopakovali.

Tohle, tato zpětná vazba, je něco, co člověk nemůže z knih ani přednášek nastudovat. Je to onen individuální přístup, který se tak často zmiňuje. Ten však stojí hodně peněz, protože hodinová sazba těch nejlepších lidí v daném oboru je velmi vysoká (a to je důvod, proč kvalitní vysoká škola, tedy ta, která člověku dává něco navíc než knihy, nemůže bez vysokého školného existovat).

Mimochodem, když už jde o ten marketing, tak si neodpustím malé srovnání s VŠE. Já tento předmět absolvoval před několika roky a pro mě znamenal zrovna Marketing a podniková politika tu nejhorší zkušenost za celé studium a důvod, proč jsem chtěl studium opustit. Během celého semestru jsou jen přednášky, ve kterých přednášející říká jen to, co je v osnovách, a tak jakmile během prvních 20 minut řekne požadavky na zápočet, přibližně 4/5 lidí ihned opustí přednášku (kdo to neviděl, neuvěří!). Na konci je test plný slovíčkaření připomínající IQ testy, který pak nutí člověka učit se zpaměti mnoho definic. Naštěstí ne všechny kurzy jsou takové, ale asi je jasné, kde je ten rozdíl.

Nastává tedy otázka, proč trávit čas nad byrokratickými záležitostmi s vysokou školou spojených, když to stejné mohou lidé získat i samostudiem. A nemusí se přitom učit zpaměti třeba věci typu algoritmy třídění, o jejichž praktickém významu lze úspěšně pochybovat.

Pracujte při studiu!

Až doposud byl text laděn pesimisticky, realita však může být mnohem lepší.

Na začátku jsem zmiňoval jen dva extrémní případy, kdy člověk jen studuje, nebo jen pracuje. Informatika je ale obor, který se dá velmi dobře kombinovat s prací, protože IT firmy málokdy vyžadují pevnou pracovní dobu a lze se domluvit na úpravách pracovní doby tak, aby šlo při práci i studovat.

Já začal pracovat ještě před maturitou a během studia vysoké školy jsem měl vždy práci, které jsem se věnoval přes semestr obvykle 4 dny v týdnu. Mnoho mých kolegů také patřilo mezi studenty VŠ. Je pravda, že je studium při práci nepoměrně náročnější, obzvláště ve zkouškovém období, ale zvládnout se určitě dá. Vysoké školy tomu také vychází vstříc a vždy, když jsem potřeboval nějakou individuální úpravu průběhu semestru (třeba povolit vyšší počet absencí, než je obvyklé), škola mi vyhověla.

Důrazně doporučuji: pokud budete studovat informatiku, při studiu pracujte alespoň na částečný úvazek! Praxe je v IT nesmírně důležitá a je mnohem lepší, když alespoň trochu víte, co studujete, a pouze zaplňujete ta prázdná místa, která ještě neznáte.

Jakou hodnotu mají znalosti?

Na začátku jsem uvedl úvahu o tom, jaké jsou zhruba finanční náklady celého studia. Podobné výpočty nemám moc rád, a to nejen proto, že jsou velmi zjednodušené. Nutí totiž o člověku přemýšlet jen jako o nahraditelném výrobním faktoru, který má nějakou snadno vyčíslitelnou cenu. Takto to mohou vidět zaměstnavatelé při pohledu na výkaz zisku a ztráty, ale sám sebe takto vnímat nechci. Díky vysoké škole vím věci, které pro mě mají vysokou hodnotu, ale nikdy mi žádný finanční zisk nejspíš nepřinesou. Přesto je považuji za jedno z největších bohatství, které mám.

Na škole jsem měl třeba předmět Hospodářské dějiny, který ostatní bytostně nenávidí. Pro mě byl ale tento předmět jeden z nejužitečnějších, protože to, co jsem se naučil zde, využívám téměř pokaždé, když si přečtu zpravodajský portál. A tohle se velmi těžko vyjadřuje v penězích.

Nebo účetnictví. Tipuji, že 95 % lidí, kterých se na to zeptáte, nebude mít ani tušení o tom, co přesně jsou výnosy a náklady. A ano, je to důležité. Každá společnost u nás má povinnost uveřejňovat některé účetní výkazy. Díky základům účetnictví dokážu tyto výkazy číst a vím, co každá položka přesně znamená. Když jsem šel na pohovory, věděl jsem díky tomu třeba průměrný plat ve firmě nebo informace o tom, jak se firmě dlouhodobě daří, zda roste nebo má dluhy. Zajímavé je, jak málo lidí tyto informace sleduje, a třeba nevědomky uzavírá smlouvu se společností, která je dlouhodobě v dluzích, a pak jsou překvapení, že ta společnost má problémy se splatností.

Kontakty, které jinak nezískáte

Na začátku jsem také zmiňoval tři osobnosti, které vysokou školu nedokončily. Co jsem už však nezmínil, je fakt, že každého z nich prostředí vysoké školy velmi ovlivnilo. Minimálně zde všichni tři potkali lidi, kteří jim později pomáhali společnost budovat.

Na vysoké škole potkáte řadu lidí, kteří mají stejné zájmy jak vy, a tyto kontakty mohou být v budoucnu velmi užitečné. Strávíte s nimi mnoho času a můžete je poznat velmi dobře během týmových prací i ve volném čase. To je něco jiného než nové kontakty třeba z různých konferencí a meetupů, kde ty lidi znáte velmi krátce a nevíte, jak vám nakonec spolupráce bude fungovat.

Během svého studia jsem takto poznal několik lidí, z nichž mi dvě osoby utkvěly v hlavě nejvíce. První je jedna geniální Ruska, která sem přijela, za pár dní se naučila česky, a pak studovala přibližně 100 kreditů za semestr (tedy více než třikrát větší množství, než je obvyklé) a dnes připravuje vlastní projekty a chystá se u nás podnikat. A pak ohromně ambiciózní Slovenku, která si vytvořila vlastní startup už v 18, odjela do USA a během velkých prázdnin si vydělala dostatek peněz na to, aby několik dalších let nemusela pracovat a mohla jen cestovat. A zvládla to bez nějaké investice či různých akcelerátorů a konferencí. S tou druhou začínáme plánovat vlastní projekt.

Jaké si to uděláš, takové to máš

I když české vysoké školy neposkytují takový individuální přístup jako jinde v zahraničí, neznamená to, že z nich člověk nemůže dostat víc, než je běžné. Nikde není řečeno, že vystudovat vysokou školu znamená jen plnit předepsaný studijní plán. Na vysoké škole najdete špičkové odborníky v oboru, který vás zajímá a obvykle má každý z nich konzultační hodiny, které můžete zdarma využít.

Před dvěma roky jsem plánoval vlastní startup. Zatímco technickou stránku umím vyřešit sám, do marketingu nevidím téměř vůbec. Napsal jsem tedy jednomu z cvičících, zda by mi neporadil, jak na to. O den později (ve státní svátek) jsme se sešli na obědě a během dvou hodin probrali několik možností, jak tu myšlenku prodat. Později jsem zjistil, že to byl jeden z prvních Čechů, který prošel výběrovým řízením na pozici v oblasti marketingu ve Facebooku. Kromě cenných rad jsem získal cenný kontakt, který se může v budoucnu hodit.

Studovat jen to, co mne baví

Když mi bylo 19, vadilo mi, že se na škole musím učit spoustu nezáživných předmětů, které mne vůbec nebaví, přitom jsem se chtěl zdokonalovat v programováním samotném. Naučit se nové programovací jazyky, nové databáze, frameworky a další věci, které používám každý den. Proč se proboha místo toho mám učit nějakou regresivní analýzu a podobné věci, když to nikdy nebudu potřebovat? Díky programovacímu jazyku dokážu přece vytvořit cokoliv!

Jenže čím je člověk starší, tím více si začíná uvědomovat, že tyto věci nejsou až tak důležité. Upřímně, zda použijete PHP, Ruby, JavaScript, Python nebo něco jiného je často úplně jedno. Jeden je nejlevnější, druhý má krásnější syntaxi, třetí je nejrychlejší, pro čtvrtý existuje výborný framework, pátý je nejrozšířenější, šestý nepoužívá nikdo, a tak je nejvíce sexy…a tak dále. To podstatné je však jinde.

Napsat jednoduchý web, na kterém budou uživatelé hodnotit filmy, zvládne skoro každý, kdo někdý vytvořil pár formulářů. Ale vytvořit podobnou aplikaci tak, aby pomocí různých statistických metod uživatel získal filmy, které se mu pravděpodobně budou líbit na základě předchozího hodnocení a mnoha dalších údajů, už tak jednoduché být nemusí (pokud to má opravdu fungovat). Kromě statistiky se vám může hodit třeba teorie grafů a znalost grafových databází. Tohle ovšem ještě tak složité není, ale co aplikace typu Business Inteligence a pojmy jako neuronové sítě, genetické algoritmy či umělá inteligence obecně? Tady je budoucnost. A peníze, samozřejmě. Také jsem si dlouho myslel, že kontingenční tabulky nikdy nevyužiji. Dokud jsem nepotřeboval testovat velké množství dat a hledat v nich závislosti.

Pořád se ale bavíme pouze o informatické části. Jenže když budete mít hezky vyřešený projekt jen na svém počítači, moc vám to nevydělá. Potřebujete ho také umět prodat, dobře odprezentovat (a v cizím jazyce samozřejmě), musíte umět správně plánovat náklady, řídit ho tak, aby se vám celá firma nerozpadla a mnoho dalších věcí, na které vás škola může připravit. Jestli jednoho dne bude chtít dělat něco více než jen stavět jednoduché weby, budete se muset tyto věci stejně naučit.

Často slyším názor, že co se učí na škole, to se může člověk naučit sám (a zmiňoval jsem tento argument i výše). Jenže od „tohle se můžu naučit“ k „tohle jsem se naučil“ je to nesmírně daleko. Na vysoké škole máte zkouškové období, které vás donutí k tomu, abyste se dané věci naučili, ať se vám to líbí nebo ne.

Je pravda, že na vysoké škole se naučíte obvykle z daných předmětů jen základy. A také je pravda, že po přechodu do zaměstnání začíná studium znova. Ty základy se ale neztratí a navíc je to někdy u předmětů, ke kterým byste se sami nedostali, protože nemusíte vědět, že je potřebujete.

„Reed College v té době nabízela možná nejlepší kurzy kaligrafie v zemi. Všechny školní plakáty a cedulky byly kaligraficky dokonalé. Protože jsem nemusel chodit na povinné předměty, rozhodl jsem se chodit na kaligrafii, abych se to taky naučil. Dozvěděl jsem se o patkových a bezpatkových písmech, rozličných mezerách mezi písmeny, o tom, co stojí za skvělou typografií. Bylo to krásné a poučné, umělecky nenápadné způsobem, který věda nedokáže zachytit, a mně to fascinovalo. Nic z toho nemělo sebemenší praktické uplatnění v mém životě. Ale o 10 let později, když jsme navrhovali první Macintosh, jsem si na to vzpomněl. A všechno jsme to uplatnili v Macu. Byl to první počítač s krásnou typografií. Kdybych tehdy ve škole na ten kurz nechodil, Mac by nikdy neměl několik typů písem se správnými proporcemi. A jelikož to pak ve Windows okopírovali, je možné, že by je neměly žádné počítače. Souvislosti nikdy nevidíte při pohledu vpřed, ale pouze při ohlížení zpět.“

Steve Jobs, proslov na Stanfordově univerzitě, 2005.

Získání víza do zahraničí

Bylo by možné zmínit mnoho dalších důvodů, proč dále studovat, ale o tom najdete na netu mnoho dalších článků, a tak zmíním už jen jeden (na který mě upozornil Daniel Suchý, díky!).

Chcete-li pracovat v USA na klasický pracovní poměr, potřebujete k tomu získat pracovní vízum. To nejběžnější je H-1B, pro které však musíte splnit základní podmínky. A jednou z nich je buď titul z vysoké školy, nebo praxe. Pokud vysokou školu studovat nebudete, zbývá druhá varianta. Jenže minimální požadovaná délka praxe je 12 let!

Takže jít studovat, nebo ne?

Pokud chcete studovat jen pro titul a procházet zkouškami, tak rozhodně ne. Je to ztráta času, počkejte a na školu jděte později. Já šel na vysokou až 3 roky po maturitě a považuji to za velmi dobré rozhodnutí.

Pokud jde jen o ušlý zisk z doby, kdy se věnujete studiu místo práce, tak spíše ano. Minimálně si to zkuste. Když náhodou během studia přijdete na nějakou revoluční myšlenku, která změní svět a jste si tím jistí, tak studium přerušte. Třeba na VŠE ho lze přerušit až na tři roky, za tu dobu zjistíte, zda to byl nebo nebyl dobrý nápad a když se vám nápad realizovat nepodaří, můžete se do školy vrátit a pokračovat.

A závěrem jedna důležitá rada. Snažte se z vysoké školy vytřískat maximum! Vysoká škola není jen o plnění studijního plánu!

Komentáře: 49

Přehled komentářů

PH MFF UK
Radek
arron Re:
Martin Hassman Re:
arron Re:
Tom Zdroje
Lamicz
KarelI Re:
HonzaMarek kvalita vyučujících
Jerry12 Re: kvalita vyučujících
Jakub Mrozek Re: kvalita vyučujících
Jakub Kulhan Super článek!
Jakub Mrozek Re: Super článek!
alda studovat
Jakub Mrozek Re: studovat
Vojta Zkušenosti vysokoškoláka
Jakub Mrozek Re: Zkušenosti vysokoškoláka
Pavel Re: Zkušenosti vysokoškoláka
Vojta Re: Zkušenosti vysokoškoláka
Pavel Re: Zkušenosti vysokoškoláka
Ivano Autore,
Jakub Mrozek Re: Autore,
Nikeš Re: Autore,
pepa Re: Autore,
Jakub Mrozek
arron Re:
napravnik.jiri Re:
arron Re:
Forrest79 Re:
arron Re:
Daniel Steigerwald Studoval jsem VŠE
Ondřej Žára My two cents
Radek Chybějící prestiž titulu?
Ondřej Žára Re: Chybějící prestiž titulu?
Jirka Kosek Re: Chybějící prestiž titulu?
Martin Hassman Re: Chybějící prestiž titulu?
Petr Šmíd Re: Chybějící prestiž titulu?
Bodo Re: Chybějící prestiž titulu?
David Majda Můj pohled
Čelo
Bivoj
Jakub Mrozek Re:
Vojta Nebo pro zábavu
Martin Hassman Re: Nebo pro zábavu
Jakub Mrozek Re: Nebo pro zábavu
Lukas Melichar praxe
Nikes Novejsi data
honza.musil.12 Nepřežeňte to
Martin Studium moze byt zabava
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=11356