Profesionál ví, co v jeho oboru znamená „kvalitní řešení“ – amatér nepozná své chyby, navíc novinek je tolik, že neví, kde začít. Profesionál už se našel a ví, že chce dělat HTML5, nebo databáze, nebo 3D grafiku, nebo embed zařízení… Ve svém oboru si profesionál zjišťuje novinky a trendy, ostatní oblasti čte pro zábavu a inspiraci.

Profesionál má potřebnou infrastrukturu – amatér si stáhne „knihovnu“, vygooglí si nějaký hosting a založí si takzvané webové studio. Profesionál buduje infrastrukturu. To znamená systémy, které ho podporují, které pouští testy, které integrují jeho práci, systémy, které provádí deployment, systémy, které provádí databázové migrace. To jsou časové investice, které profesionál nedělá do zákazníka, ale pro sebe – aby ve výsledku udělal víc práce pro zákazníka (tedy za peníze) a nemusel dělat mechanickou práci, kterou za něj udělá skript.

Profesionál zná svou cenu – amatér nemá reference. Amatér nemá poptávku. Amatér jde s cenou dolů. Amatér nemá jinou konkurenční výhodu než cenu. Profesionál se diferencuje a nabízí služby, které se dají obtížně napodobit. Čím delší dobu profesionál něco dělá, tím víc oblastí zasahuje, ale zároveň v jedné, dvou proniká do velké hloubky. A dřív nebo později se objeví zákazník, který přesně tyto znalosti potřebuje.

Profesionál umí poradit zákazníkovi – profesionál už jednal se spoustou zákazníků. Ví, co zákazníci chtějí a dokáže jim poradit řešení, které sice nepoužívá nejvíc trendy technologii, co by si vývojář rád vyzkoušel, ale které využije to, co je jednoduché. Řešení, které využije existující knihovny, klienty, dokumentaci a umožní zákazníkovi případně od profesionála odejít a najít si jiného (ano, myslím si, že vendor lock-in je nemorální – pozn.aut.).

Profesionál ví, kdy má porušit pravidla – profesionál svou práci dělá nejlépe, jak umí. Ale zároveň ví, že má určité hranice. Když přijde zákazník s tím, že chce web s patnácti stránkami a jedním kontaktním formulářem, nepoužije Zend (v kterém bude mít vlastní aplikace jen promile velikosti celého ZF), nepoužije Data Mapper, ale přímo SQLka, nebo nějaký Active Record. Říká se, že každá aplikace roste. Já mám pocit, že aplikace jako takové rostou, ale webové stránky v tomto slova smyslu nejsou aplikace a moc to o nich neplatí. Na stránkách většinou jen roste obsah (mluvím o zákaznících, pro které internet není ani hlavní, ani vedlejší prodejní kanál, a pro které je stránka jen vizitka).

Profesionál ví, co nejde – je to zvláštní, ale „vědět, co jde“ není až tak těžké. To je v dokumentaci. To je v API. Co nejde, to si musí člověk zjistit praxí. Na druhou stranu: profesionál nebude lhát, že něco nejde, jen proto, že je to obtížné.

Profesionál našel své pracovní nástroje – nechápu vývojářská studia, ve kterých se globálně nařídí jeden editor kódu, jeden browser a programátoři ani nemají administrátorská práva na svůj počítač (přestože nejspíš vědí o počítačích stokrát víc než správce sítě, který ta práva má). Když budu řídit jadernou elektrárnu, nějakou pětisethlavou firmu, tak je to pochopitelné. U firmy s třiceti zaměstnanci to ale nedává smysl. Každý je unikátní a každý pracuje jiným způsobem. Proto je potřeba respektovat jeho odlišnosti, jinak nebude výkon lidí profesionální. Takový podnik se zredukuje na „společný jmenovatel“, místo es budou ve firmě jen vzájemně zaměnitelní průměrní zaměstnanci. Profesionál v takovém prostředí pracovat nebude. Profesionál používá nástroje, které podpoří jeho talent, ne takové, které se dobře používají i kolegům-juniorům.

Být profesionál ale hlavně znamená být odpovědný. Nebát se podepsat pod svou práci a nestydět se za ni.