Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » Programátorská přísaha a úvod do profese

Programátorská přísaha a úvod do profese

Články Různé

Dnes přinášíme překlad dvou článků od Roberta C. Martina (známý jako Uncle Bob), autora knihy Clean code a spoluautora Manifestu agilního vývoje. Jedná se o programátorskou přísahu a její zdůvodnění, zamyšlení nad etikou. Programátoři mají obrovskou moc a s tím by měla přijít i veliká zodpovědnost.

Nálepky:

Překlady původně vyšly na Banterově blogu.

Programátorská přísaha

V originále The Programmer’s Oath, 18. listopad 2015.

Slibuji, na obranu a zachování profesní cti počítačových programátorů, že učiním vše, co je v mých silách a úsudku:

  1. Nevyprodukuji škodlivý kód.
  2. Kód, který napíši, bude vždy má nejlepší práce. Vědomě neuvolním kód, který bude vadný ať už ve struktuře nebo chování.
  3. S každým releasem vytvořím rychlý, jistý a opakovatelný důkaz, že každý element kódu pracuje tak, jak má.
  4. Budu vydávat časté a malé releasy, abych ostatní nezdržoval v práci.
  5. Při každé příležitosti budu neohroženě a neúnavně zlepšovat kód. Nikdy neudělám kód horším.
  6. Učiním vše, abych mohl udržet produktivitu svou i ostatních na co nejvyšší úrovni. Neučiním nic, co by produktivitu snížilo.
  7. Nepřetržitě se budu starat o to, aby mě ostatní mohli nahradit, a abych mohl já zaskočit za ně.
  8. Budu dodávat odhady poctivé v rozsahu i velikosti. Nebudu slibovat bez jistoty.
  9. Nikdy se nepřestanu učit a zlepšovat své řemeslo.

Úvod do profese

V originále Prelude to a Profession, 27. listopad 2015.

Ve svém přechozím příspěvku, programátorská přísaha, jsem představil koncept etické přísahy pro programátory. V tomto článku bych chtěl poskytnout odůvodnění této přísahy. Proč si myslím, že je myšlenka přísahy důležitá?

Mnoho programátorů bude na myšlenku přísahy pravděpodobně reagovat negativně. Před několika lety bych byl rovněž silně proti. Přísaha znamená zříci se svobody. Přísaha znamená nedostatek důvěry. Přísaha znamená, že programátoři musí mít hranice. My, tradičně nezávislí, nemáme myšlenku takových omezení rádi. Chceme být necháni dělat si to, co považujeme v našich očích za správné.

Navíc není mezi programátory žádný opravdový konsensus. Neshodneme se na jazycích, na editorech, na disciplíně, na testování, na dokumentaci, na procesu a na mnohém dalším. Jak může taková neukázněná a nezávislá banda vůbec najít dostatečný společný základ na definování přísahy?

Nicméně sociální a politická situace se nedávno dramaticky změnila. Věřím, že nyní jsme na prahu krize důvěry. Kdybychom si dovolili pokračovat nekontrolovaně, tak by to hluboce a negativně změnilo naše průmyslové odvětví. K zachování naší svobody, nezávislosti, naší autority a samořiditelnosti, je potřeba určitého slibu, který musíme společnosti dát jako jeden muž.

Společnost ví, kdo jsme

V 50. a 60. letech o nás společnost věděla velmi málo, neměli jsme vliv na běžný život. V té době lidé věděli, že počítače existují. A pak tu byli lidé nazývaní počítačoví programátoři, ale to byli takoví akademici v laboratoří, nic, co by vás mělo znepokojovat. Byli jsme součástí té mystické věci nazývané „pokrok“, o kterém každý věděl, že se děje.

V 70. a 80. letech každý nejspíš znal někoho, kdo znal počítačového programátora. Bylo nás stovky tisíc, možná miliony. Na vysokých školách existovaly obory Computer Science. Rodiče o nás věděli dost, aby povzbuzovali svoje děti do programování. Ale stejně jsme ještě byli bezvýznamní pro běžný život.

Pamatuji si z těch dob jednu reklamu. Manželé během nákupu potkali sousedku. Manžel byl vědátor. Brýle, pocket protector, kalkulačka… Používal kalkulačku k přepočítávání ceny na kilo. Sousedka si povídala s manželkou jako žena se ženou a vysvětlovala, že cena není vše, bla, bla, bla. Programátor byl naivní ve smyslu „skutečného světa“. Nemohl obstát před sousedčiným selským rozumem.

V 90. letech se počítače objevovaly ve spotřebičích. Programátoři byli všude. Každý znal jednoho nebo dva. Programátoři byli součástí střední třídy. Vskutku byli dobře známí, aby se stali ničemy.

Film Jurský park zavedl prototyp programátorského darebáka: Denis Nedry.

Občas byli programátoři i hrdiny. Sandra Bullock hrála pokornou hrdinku ve filmu Síť.

Pak přišel Matrix.

Pak splaskla bublina kolem DotCom. Steve Jobs a Bill Gates byla obecně známá jména. Každý znal programátora, který vydělal miliony. Každý znal programátora, který prodělal kalhoty. Ale co je mnohem důležitější, každý věděl, že počítačoví programátoři hráli ústřední roli v cyklech finančních boomů/krizí.

Programátoři se stali významní. Společnost náš začala uznávat jako nutnost.

Musím zmiňovat debakl heathcare.gov? To bylo softwarové selhání, které se málem zvrhlo ve významnou změnu politiky. Programátoři se stali známí pro vládu. Na okamžik opravdu uvažovali o tom, že zřídí úřad, který bude podléhat přímo prezidentovi, na regulaci a monitorování software.

Nedávno jsem ve Stockholmu navštívil Mojang, tvůrce Minecraftu. Večer po přednáškách jsme šli na pivo. Seděli jsme v příjemné zahrádce za nízkým plotem.

Uprostřed naší konverzace na nás zíral mladý americký kluk, běžel k plotu, ukazoval na Jense Bergenstena a ptal se: „Vy jste Jeb?“ Jens a několik dalších programátorů dalo chlapci autogram a chvilku s ním poklábosili. Odešel s rozzářenýma očima.

Dnes jsou programátoři pro děti, které touží být jako oni, hrdinové. Stali jsme se pro ně vzorem.

Ale vrcholu bylo dosáhnuto teprve před několika týdny, kdy výkonný ředitel Volkswagen America obvinil některé programátory z napsání kódu, který dovolil určitým automobilům podvádět emisní standardy EPA.

Společnost ví, že můžeme být lumpové, hrdinové, vzory i obětní beránci. Společnost ví, že hrajeme důležitou roli. Společnost ví, že naše chyba může způsobit katastrofu.

Krize závislosti

Přesto všechno společnost stále ještě plně nerozumí tomu, jak moc jsou na nás závislí. Ani my programátoři tomu nerozumíme. Ale zvažte: Lidé v naší společnosti interagují se software každou vteřinu každého dne. Jsou stovky miliónů řádek kódu, který běží ve zdech vašeho domu, spotřebičích, automobilech, hodinkách, telefonech, požárních čidlech, zabezpečovacích zařízeních, ovládání garážových vrat a dokonce ve vypínačích světel.

Ve společnosti se nic se neuděje, aniž by to nebylo zprostředkováno software. Žádná uskutečněná obchodní transakce. Žádný přijatý zákon. Žádná provedená operace. Žádný vyvinutý lék. Žádný odbavený let. Žádné nastartované auto. Žádné zazvonění budíku. Žádné koupené potraviny. Žádný odehraný fotbalový zápas. Žádné zazvonění telefonu. Žádná rozsvícená světle. Bez software nic nefunguje.

Závislost na software je naprostá.  Naše společnost potřebuje software, aby fungovala i na té nejmenší úrovni. Upřímně a doslovně, bez software všichni umřeme.

Profese

Tak tady jsme. Vládneme světu. Píšeme pravidla, která zaručují, že svět funguje. Jiní lidé si myslí, že píší pravidla, ale předávají tyto pravidla nám a my je teprve přepisujeme, aby stroje fungovaly. My vládneme světu.

S ohromnou mocí by rovněž měla přijít velká zodpovědnost. Společnost nás opravdu bude volat k zodpovědnosti, pokud naše činy povedou ke katastrofě.

Přesto nás k sobě profesně nic nesvazuje. Nesdílíme žádnou etiku. Nesdílíme žádnou disciplínu. Nesdílíme žádné standardy. Naši zaměstnavatelé na nás nahlíží jako na dělníky. Jsem nástrojem jiných, kteří nám přikazují. Nemáme žádnou profesi.

Tohle nemůže pokračovat. Pokud se sami nezformujeme jako profese, tak nás k tomu společnost přinutí a definuje to za nás. A to nebude dobré ani pro společnost, ani pro nás. Musíme být první.

Michael O. Church nedávno napsal silný článek popisující, jak by taková profese měla vypadat a proč je to důležité. Naléhám na vás, abyste zvážili jeho slova.

Tvrdí, že profese je založena na sdílených standardech dovedností a etiky. Což později vedlo k tomu, že jsem navrhl Programátorskou přísahu.

Diskuse o přísaze už začala a já ji vítám. Jako průmyslové odvětví bychom měli důkladně debatovat o naši etice. Jestli můj ubohý pokus o přísahu pomůže pobídnout k takové komunikaci, tak to splnilo účel.

Ovšem pamatujte, že přísaha je jen první krok k definování etiky a etika je jen první krok k definování profese. Je ještě hodně práce, kterou je potřeba vykonat.

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
41 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
pavel

vtipné,
pořiď si rodinu, hypotéku a pak si povíme o té části se snadným nahrazením

Martin Hassman

Tipuji, že Robert C. Martin tohle splňuje. Dospělý člověk snad dokáže mít odstup 8-)

Lamicz

Když bude zaměstnavatel chtít, stejně Tě vyhodí, ať už píšeš přehledně či ne. Rozdíl bude jen v tom, že nově příchozí bude kód zkoumat měsíc nebo rok.

Robert

Tu část s nahrazením bych chápal ve smyslu, že někdo jiný dokáže opravit bug pokud jsi např. na dovolené. Už jsem několikrát opravoval urgentní chybu po nepoučeném juniorovi když nebyl k dispozici a není to nic příjemného.

Mimochodem, pokud máš strach že tě zaměstnavatel zcela nahradí, tak jsi buď špatný zaměstnanec, nebo máš špatného zaměstnavatele. ;)

Petr

Rodinu a hypotéku bys měl jako programátor zabezpečit především díky svým znalostem a zkušenostem, ne díky „nepřenositelné“ znalosti nějakého kódu. Takový člověk je vychcánek a nemá v moderní SW firmě místo.

Petr

To je kodex o ničem – relativní a snadno překroutitelné termíny jako lepší nebo horší, nejlepší nebo škodlivý, malé releasy nebo čest programátorů – celé to je jak z psacího stolu puberťáka, co má pocit, že si uvědomil něco fascinujícího. Patetické termíny jako „pokorná hrdinka – programátorka“ Sandra Bullock, to si snad už autor dělá legraci nebo žije v nějaké pokřivené fantazii, kde programátoři „vládnou světu a zaručují, že funguje“. Myšlenka, že „společnost ví, kdo jsme a že naše chyba může způsobit katastrofu“ jen ještě víc přidává dojmu iluzorního světa sebou posedlého autora, který si zřejmě myslí, že je jakýsi Silou vládnoucí rytíř Jedi. Společnost zná tak maximálně „naši“ románovou verzi z plátna nebo knížek a absolutně si nedovede představit, co a jak vlastně děláme.

Celé je to prázdné, nic neřešící plácání velkými slovy, které víc než co jiného připomíná hlášky politických stran v předvolebních kampaních, jen tohle je ještě vágnější, patetičtější a nevymahatelnější. Navíc programátoři, co tenhle komický „kodex“ bez mrknutí oka poruší, ho rovněž bez mrknutí oka podepíší a nedovedu si představit, jak by kdokoliv chtěl monitorovat software, protože kdo bude monitorovat toho, kdo monitoruje? Nebo se snad má také „zaručit“ tímhle „kodexem“?

Domnívám se, že s tímhle přístupem a těmihle úvahami by autor mohl s klidem založit politickou stranu a najít hromadu příznivců, nejspíš z řad čerstvě dospělých studentů vysokých škol a spolků hrajících D&D, co nemají o reálném životě žádnou představu. Tok jeho úvah svědčí dost jasně o absolutní absenci zkušeností s jejich aplikací.

Miirek

Vidím to stejně. Díky za shrnutí.
-m-

Vojtěch Oram

Mi se samotná myšlenka programátorské přísahy líbí. Nicméně bral bych to spíše jako doporučení určitého směru, kterým se zlepšovat než jako jakési dogma. Pokud dělám prototyp, tak to nemusí být vůbec dokonalé, hlavně to musí splnit účel.

Navíc určitě nejsme tak daleko, že bychom všechni bez softwaru umřeli. To rozhodně ne. byly by problémy, ale většina esenciálních procesů (zemědělství, doprava) by mohla fungovat dál.

daks

K tomu, že společnost ví kdo jsme – nejde trochu o sebestřednou představu? Zdá se mi, že existence nějakých programátorů je mimo rozlišovací schopnost řady lidí a pokud si vůbec dokážou uvědomit, že používají nějaký software (např. moje matka má v notebooku „ten internet“), tak za ním vidí víc firmu, která ho vydala, než nějaké programátory.
A že by byli programátoři pro někoho vzorem? Neznám děti, co by chtěly programovat (včetně mých, jejich kamarádů a kamarádů jejich kamarádů), určitě jich pár bude, ale to je exotická minorita, děti hlavně konzumují obsah, takže jejich hrdinové jsou „youtubeři“ a „letsplayeři“.

Ondra

Rádoby filosofické bláboly o ničem, takovále „přísaha“ se dá sepsat takřka pro každou profesní oblast, ve které se něco vyrábí. Zkuste si tam třeba dosadit místo programátora stavitele a místo kódu barák. A etiky se reálně týká jen první bod, který je navíc v závažnějších případech pokryt zákonem. Zbytek je nanejvýš o profesní hrdosti a schopnostech, a ty nikomu nedá nějaké lejstro, které přečte třesoucím se hlasem pod gigantickými portréty Turinga, Gatese a Stallmana.

mh

Nevyprodukuji škodlivý barak.
Barak, který napíši, bude vždy má nejlepší práce. Vědomě neuvolním barak, který bude vadný ať už ve struktuře nebo chování.
S každým releasem vytvořím rychlý, jistý a opakovatelný důkaz, že každý element baraku pracuje tak, jak má.
Budu vydávat časté a malé releasy, abych ostatní nezdržoval v práci.
Při každé příležitosti budu neohroženě a neúnavně zlepšovat barak. Nikdy neudělám barak horším.
Učiním vše, abych mohl udržet produktivitu svou i ostatních na co nejvyšší úrovni. Neučiním nic, co by produktivitu snížilo.
Nepřetržitě se budu starat o to, aby mě ostatní mohli nahradit, a abych mohl já zaskočit za ně.
Budu dodávat odhady poctivé v rozsahu i velikosti. Nebudu slibovat bez jistoty.
Nikdy se nepřestanu učit a zlepšovat své řemeslo.

C.Martin je N00B

No k vašim komentářům se dá říct jen to, že jste tupá, odporná, deprimovaná hovada…

Marek Bartoš

Tupá, odporná a deprimovaná hovada? Jen proto, že nám přijde ona „přísaha“ jako ztráta času? Psychologický podtext článku říká, že autor si o programátorech myslí, že jsou něco víc. Ano, hodně věcí díky nám funguje. Ale i bez obyčejných dělníků bychom byli, lidově řečeno, v prdeli. A tohle celé je opravdu dětinské, ačkoli ony zásady autor třeba myslí dobře.

Martin Hassman

Odlišujte prosím, co si autor skutečně myslí, a co si myslíte/tvrdíte, že myslí. Není to totéž a ledacos se tím rozdílem vysvětlí.

Adam Todt

Po přečtení komentářů jsem došel k závěru, že sem komentář nepsal jediný programátor… Díky za připomenutí proč v česku nečíst komentáře pod články.

Ondra

Můžeš nám popsat ten myšlenkový proces, kterým jsi došel k tomuhle závěru?

NULL

@ Adam Todt
Posuzuješ lidi podle toho, jestli souhlasí s nějakými manifesty? Ta doba už tu myslím byla . . .

Jinak „Programátoři mají obrovskou moc . . .“ mi připadne asi tak stejná arogance, jako když Javisti a Cčkaři považují všechny ostatní za kodéry . . . (Čest vyjímkám, kteří potvrzují pravidlo)

BTW takovou „přísahu“ bych čekal tak maximálně na dětském táboře pro „Mladé programátory“ věku tak 8 – 10let, ale tak jak je to napsané, bych byl docela nerad, aby mému dítku někdo něco takového sypal do hlavy . . .

Martin Hassman

Pokud vnímáte „programátoři mají obrovskou moc“ jako arogantní, je to čistě vaše projekce.

Ondra

Já mám pocit, že celý ten článek je nějaká moje halucinace. Akorát netuším, z čeho to mám. Nemůže to být z předávkování kofeinem?

NULL

Ne projekce, já si to nevysnil, je to můj pocit na základě přečtení článku. Starý dobrý obyčejný pocit. Jo, připadá mi to arogantní, připadá mi to arogantní vůči ostatním profesím. I kdyby to tak na krásně bylo, tak elementární slušnost je takové moudra nevykřikovat. Ještě k tomu v podstatě sám o sobě. Na Zdroják chodím rád a jsou tu zajímavé články, ale toto je opravdu, no „krok mimo“ je slabé „slovo“. V poslední době se tu ale objevil ještě jeden článek podobný, kde místo technického nebo odborného zpracování se v podstatě navážel do toho, kdo že to vůbec má právo zvát se programátorem a kdo „jenom“ kodérem. Přijde mi to úplně zbytečné kádrování a škatulkování, zbytečně. Je mi líto.

Martin Hassman

To je falešný argument, tak jak popisujete, totiž projekce skutečně fungují.

Zajímá mě, který článek se dle vás „naváží do toho, kdo má právo zvát se programátorem a kdo jenom kodérem“?

NULL

Stále si pane Hassmane myslím, že mezi tím, něco si vyprojektovat a mít z něčeho nějaký pocit je rozdíl, protože v případě projekce to vychází ze mne, ode mne, ale v případě pocitu je to přímá reakce na nějaký vnější vstup. Absolutně nemám problém s tím, že se mnou nesouhlasíte, ale proč by to měl být „falešný argument“? Já ho nijak nepodvrhl ani nezamlžil – i kdybych se pletl.

Článek který se do toho navážel byl tento:
https://www.zdrojak.cz/clanky/pracovni-pozice-kolem-frontend-koderiny-bludy-v-pracovnich-inzeratech/
A opět: Prostě po přečtení z toho mám takový pocit. Jak to že je nemám z jiných článků zde, ale jenom z těhle dvou? To bude asi tím, že se tam něco takového objevilo. Nezpochynuji to, že si každý, jako já, může psát co chce a ani z těchto věcí nechci dělat nějaké tabu, ale to se pak nejde divit, že takové „ostřejší“ témata můžou budit „ostřejší“ pocity nebo reakce.

Jinak proti nějakému etickému kodexu nic nemám, naopak, to by lidstvo potřebovalo jako sůl, programátory nevyjímaje, ale mělo by to být vážné, seriózní . . . Takové věci jako např.
„Budu vydávat časté a malé releasy, abych ostatní nezdržoval v práci.“snad do takové přísahy nepatří . . . Doktoři taky nemají v přísaze, že budou rychle odbavovat pacienty aby se neplnily čekárny . . . bylo by to směšné . . . – Ale ano, tohle už je moje projekce ;-)

Martin Hassman

Projekce se projevuje také pocity a vztahuje se k vnějším vstupům, proto není správné argumentovat stylem „mám pocit, a tudíž to není projekce“, jelikož kdyby to projekce byla, byl by tam pocit nejspíš také.

Díky za odkaz na ten článek o pracovních inzerátech, cítím z toho podobnou situaci.

Je zcela v pořádku, že se vám tyhle dva (ale třeba i další a další) články nelíbí. Klidně se zařaďte do řady, je vás hodně. Pouze upozorňuji, že některé neškodné situace (zde věty) ve vás spouští (trigger) neadekvátní pocity, které promítáte navenek, ale jsou vaše. Vzhledem k charakteru těch dvou případů bych se (a to je velmi hrubý odhad) podíval na vaši mužskou linii (vašeho otce, jeho otce a otce jeho otce – jejich vztahy k vám a navzájem), tam někde nejspíš bude příčina i odpověď. Ale tím se už dostávám za hranici s terapií a překročuji svou úlohu, kterou zde zastávám. Nabídl jsem to jako bonus, ale pokud se vás to dotýká, omlouvám se. A už s tím končím.

NULL

„Pouze upozorňuji, že některé neškodné situace (zde věty) ve vás spouští (trigger) neadekvátní pocity, které promítáte navenek, ale jsou vaše“

Děkuji, právě jste všechny ty své výroky o projekcích vyrátil, protože správně připouštíte, že nejprve je pocit a až pak projekce. Tak, jak jsem Vám to psal. Díky za (nechtěné) uznání.

No a Vy jako máte pocit, že máte rozhodovat o tom, co je adekvátní pocit a co je neadekvátní pocit jiných lidí? Jste snad od „Pocitové policie“? Takže pokud by se někdo měl zaměřit na psychické poruchy v rodině, budete to Vy. BTW takový argumentační styl je tak ubohý, ukazuje nevyrovnanost až bezradnost, že být Vámi, odbornou pomoc vyhledám okamžitě.

Svůj názor na článek a jeho obsah jsem si nevytvořil jen tak hodem kostkou a tedy mi nedělá problém ho obhajovat, dokud mi někdo nenabídne smysluplný argument (nebo více), který by ho vyvrátil, změnil nebo rozšířil. Útok na zdraví rodiny a obvinění z nějakých psychyckých projekcí skutečně argumentem není, tedy aspoň pokud má člověk „všech 5 pohromadě“.

makovec

Nebojte, to nejsou žádné vaše projekce, ale reakce na zcela konkrétní myšlenkové kontrukce které za těmi „neškodnými“ větami stojí. A když vám někdo tvrdí že je to váš problém, tak je to obvykle jenom naučená asertivní technika jak se bránit kritice svého přesvědčení které za těmi myšlenovými konstrukceni stojí, tím že se tvářím že žádné takové přesvědčení neexistuje a existovat ani nemůže. Je to trochu laciný trik, ale účinný. Diskuse na něm obvykle také končí. Co pomůže, je jedině být stejně asertivní, vzít si klobouk a jít dál – tohle skrývání se sám před sebou je totiž zase na oplátku jejich věc.

Pavel

Pěkné. Pouze ‚Neučiním nic, co by produktivitu snížilo.‘ – může být často v rozporu s většinou ostatních bodů (testování, kvalita kódu, připrava releasů, ….)

Martin Hassman

Krátkodobou produktivitu anebo dlouhodobou? Zkusil jsem odpovědět otázkou 8-)

Pavel

Záleži na mnoha faktorech, která mohou být v době vývoje neznámé – např. jak dlouho se bude projekt udržovat a rozvíjet. Myslím, že kodex by neměl klást otázky:)

Martin Hassman

Jak byste se rozhodoval vy? Já na základě aktuálně dostupných informací, intuice a zkušeností. 8-)

Romix1961

Nevyprodukuji škodlivý kód.
No, já se již rozhodl, že klienta EET programovat prostě nedubu. Výmluva se vždy najde. Ovšem je mi jasné, že toto rozhodnutí je naprosto minoritní a nemá prakticky žádný význam.
A je mi též jasné , že další kroky nastupující totality nejsem schopen nijak ovlivnit. Nejsem nijak schopen ovlivnit plánované vypínání webů z MF, nejsem schopen nijak zastavit vývoj šmírovacího SW, který dle stylu psaní diskuzních příspěvků pozná autora ( všichni víme která VŠ to má na triku ), nejsem schopen zamezit plošnému scanovaní pohybu občanů přes GSM a jejich focení na mýtných branách …
Vtomto světle se samozřejmě myšlenka vlastní prorgamátorské etiky jeví poměrně zajímavě. Protože dohromady to asi schopni ovlivnit jsme – prostě to nenarpogramujeme. Myšlenka profesní etiky není nic zvláštního (třeba lékaři si zakázali nějaké genetické experimenty na lidech). Ovšem v případě programátorů se zřejmě dočkáme velmi rychlého střetu se státní mocí.
Pokud by se tedy měli programátoři kvůli fomrování své etiky nějak organizovat či domlouvat, rovnou bych to pojal tak, aby to bylo naprosto nezávislé na státě, decentralizované a anonymní.
To, že v nastupujícím konfliktu bude sběr, přenos a vyhodnocení informací hrát jednu ze zásadních rolí je asi všem jasné.

PS: Stylopisné chyby a přelkepy jsou generovány ůmyslně pro anonymizaci textu. Korektor mám :-)

Dor

Nejsem si úplně jistý, že chápu rizika nepřijetí kodexu. Že společnost definuje profesi programátor za nás? Co přesně to znamená? V kodexu asi není nic špatného a je to dobré doporučení, jak nenaštvat klienta/šéfa. (Ačkoliv o tom škodlivém kódu by se dalo polemizovat podobně jako o výrobě stíhaček.) Ale zbytek je patos.

vojta tranta

Martin Hassman má v 8 z 10ti příspěvků slovo „projekce“. Zajímavé.

Já bych ten kondex redukoval na:
„Nenechám se zaslepit prachama a tudíž nebudu nikdy pracovat na projektech, které nejsou slučitelné s etikou a morálkou (čti úvěrové společnosti, phising, sbírání os. dat…) a budu vždy pracovat na tom, aby můj produkt ulehčil a zlepšil život také někomu jinému než jen mým šéfům.“

A hlavně: „Budu vždy dbát na to, aby můj produkt byl hlavně funkční a spolehlivý, i za cenu tohu, že tím bude trpět i krása kódu.“

Martin Hassman

Díky, víc takových příspěvků!

NULL

Nemohu se zbavit pocitu, že se ty výtky M. Hassmana nějak nečekaně hodně osobně doknuly.Z toho vyplívá moje projekce, za předpokladu že na autora nemá M. Hassman žádné vazby, že se s tím textem M. Hassmann osobně pocitově zapletl, něco více než ztotožnil a proto nyní reaguje tak emocionálně a přehnaně až do osobní roviny. Jako třeba verbální útok na členy mé rodiny. Docela vtipné je, že se takových nemorálních skutků dopustí v obhajobě morálního kodexu. Toho je ale lidská historie plná.

Každopádně to, co jste napsal, už vypadá o ohodně střízlivěji a univerzálněji. Zatím jsem si vystačil s elementární osobní morálkou, proto se mi to celé zdá trochu redundantní, ale nijak si to neodporuje. Z toho je zřejmé, že se stačí soustředit na osobní morální „kodex“ a pak bude morální přínos nadoborový – přece bychom nepsali morální kodex pro každé odvětví, ne tak pro každý obor a proboha ne pro každé pracovní zařazení.

Martin Hassman

Omlouvám se, že jsem se vás dotkl. Nechci urážet vás ani vaši rodinu. Možná jsem to špatně formuloval, ale nejspíš se to sem prostě nehodí.

Pro vysvětlení, snažil jsem se pouze naznačit směr. Tak jako se třeba říká „oči má po matce“ (což rozhodně nemá být urážka matky, pouze uvedení směru odkud byla daná vlastnost pravděpodobně zděděna), jsem ve vašem případě použil výraz „mužská linie“, kterým se označují mužští předkové. To nemá znamenat, že jsou snad špatní, ale hledal bych tam odpověď.

Jelikož na IT serveru nejsme zvyklí věci takhle řešit, může to vážně vyznít jako urážka, ale to není záměr.

NULL

Ano, jenže „má oči po matce“ je trošku jinde než to co jste napsal a proč.

Sice zabalené se slovem omluva, ale opět se mě pokoušíš odeslat k vyšetření mých předků, jestli „jsou v pořádku“ neboli „hledat odpověď“. Nechutné a hnusné chování nevychovaného děcka.

To si pak můžeš zvřejňovat kodexy a zabalovat se s nimi jak chceš. A je na tom hezky vidět, že když je člověk podlý zmetek, tak mu kodex prd pomůže i kdyby ho měl v hubě celý den.

Martin Hassman

Nevím, co víc vám k tomu napsat. Omluvit se víc teď nedokážu. Nejspíš ani vysvětlit, že „prozkoumání své mužské linie“ je věc doporučeníhodná každému muži a neznamená, že někdo ve vaší rodině není v pořádku. Skočte si na nějaký seminář mužských kruhů – vážně! – a uvidíte sám. Tohle jsou totiž vaše interpretace mých vět, nikoliv to, co tvrdím.

Opakovaně mě tu urážíte a je mi to nepříjemné. Snažil jsem se otupit svoje chování k vám, aby vás to tak nebolelo, vy své nepříjemné chování jen stupňujete. Když stavíte na falešném argumentu a vašich projekcích, nedokážu vám v tuhle chvíli víc vysvětlit. Proto teď končím. Už jsme rámec i rozsah téhle téhle diskuse dávno překročili. Třeba se někdy setkáme osobně (na nějakém mužském semináři, což?), kde si dokážeme víc porozumět – navzájem i sami sobě.

NULL

Nemusíš dělat nic. Jenom si neber do huby něčí rodinu a neschovávej se za nějaké semináře. Jak jsi to myslel je tam napsané a v té „omluvě“ ses omlouval za to, že jsi to neřekl šetrně, ne za to, že jsi se navážel do mé rodiny. Za maskou inteligenta jsi jenom obyčejný debil, který jak není po jeho, tak hned napadá koho může a neštítí se do toho zatahnout ani jeho rodinu. Takže si spíš místo na seminář o mužích zajdi na seminář slušného chování.

Poznámka

Koukám, a vidím plno trollů z povolání i tady v diskusi. Je to dobrá myšlenka, a tím že se ji tu tolik „lidí“ snaží znevážit a zašlapat to jenom potvrzují.

Ferdinand Havránek

S dovolením několik poznatků po přečtení zdejší „diskuse“.
Jsem již doufám dost starý, abych měl právo na názor (68let)
Po pravdě jsem byl již také mnohokráte napaden, že přece
„nemám patent na rozum“ — to ani nepotřebuji !
Podstatou podobných „diskusí“ je vždy viditelně OMYL ! , že je vhodné všechno zpřeházet !
Pan Hassman, se pokusil pouze definovat a doložit problém svědomí kontra vedení a výsledky.
Tímto tedy pan Martin Hassman dostává moji podporu, že se o to vůbec pokusil.
Havránek s (možná), pochopením.

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.

Pocta C64

Za prvopočátek své programátorské kariéry vděčím počítači Commodore 64. Tehdy jsem genialitu návrhu nemohl docenit. Dnes dokážu lehce nahlédnout pod pokličku. Chtěl bych se o to s vámi podělit a vzdát mu hold.