Před pár lety (téměř na den přesně) jsem psal takový komentář k hodnocení hostingů. Náhoda tomu chtěla, že jsem před nedávnem zase na téma českých hostingů narazil, podivil se, začal jsem psát svůj soupis „jak bych si představoval hosting pro rok 2012“, a až při psaní jsem si uvědomil, že to, co píšu, je mi nějaké povědomé.

Bodejť by nebylo! Za ty dva roky se nabídka moc nezlepšila. Ceny o něco klesly, stroje jsou o něco rychlejší, dostanete víc prostoru, ale co dál? Co když máte nějaké trošku speciálnější přání, které by vám sdílený hosting mohl splnit, ale nechce?

Zůstanu jen u LAMPu – kdo chce hostovat něco v Pythonu, Ruby, Javě nebo ASP.NET, pořídí si rozhodně vlastní server či VPS a tam si to pošéfuje, jak mu vyhovuje. Ostatně dnes je to rozumná varianta i pro spoustu klientů sdílených hostingů. Což je škoda, protože samotný princip není úplně beznadějný. Jen ten přístup… (A ještě odpověď na otázku „Proč PHP, vy lamy, proč ne {můj oblíbený více či méně obskurní jazyk}?“)

Záměrně v dalším textu opominu názor z druhé strany. Budu se věnovat hlavně tomu, co by mohl chtít zákazník, protože ti trošku zkušenější vědí, že to jinde jde. V případné diskusi hostéra se zákazníkem pak hostér tahá za kratší konec a zákazník všechna to nejde, to nefunguje, to nemůžeme udělat, oni by si to lidi rozhasili a nám by nadávali vnímá spíš jako neochotu či neschopnost.

A nebudu mluvit ani o zákaznické podpoře. Píše se rok 2011, takže je snad samozřejmé, že hostér ví, že zákaznická podpora je stejně důležitá jako třeba technický dozor, a proto reaguje promptně, vstřícně a věcně. Odpovědět na otázku „Jak vypnout safe mode“ větou „to nepotřebujete“ je nepřípustné a hostéra diskvalifikuje někam na úroveň okresního přeboru.

Jednu doménu míti budeš!

Přetrvávají naprosto nelogická omezení. Nelogická z pohledu zákazníka; z pohledu hostéra, síťaře či serveradmina jsou možná velmi rozumná, ovšem vzájemné postavení zákazníka a admina se za posledních několik let poněkud proměnilo a rostoucí konkurence dává rázem zákazníkovi víc možností.

Třeba takové omezení „jeden účet = jedna doména“. Mít víc domén je i pro mírně náročnějšího zákazníka běžné. Spousta SW s tím i počítá, např. WordPress nebo Drupal dokážou z jedné instalace obsloužit hned několik domén. Pro zákazníka to znamená velkou úsporu práce a času, pro hostéra… No, schválně!

Někteří hostéři už nabízejí možnost hostování více domén, většinou nějakého konkrétního počtu (třeba pět), někdy za drobný příplatek. Přinejhorším alespoň „doménový alias“. Proti této možnosti je stále tentýž argument: Lidi by to zneužívali (!) a příliš by tím zatěžovali server za málo peněz.

Ohledně diskového prostoru je bez debat, že je jedno, jestli na účtu běží jedna doména, nebo pět. Pokud se jich pět vejde do limitu daného službou, tak není důvod je nemít. Pokud zájemce použije navíc nějaký multidoménový nástroj, tak výrazně ušetří (čtyři instalace). Ano, na ten účet může jít teoreticky pětkrát víc requestů. Pohled zákazníka bude ale jednoznačný: za 1 GB prostoru, 1 databázi a 150 mailových stránek zaplatí X Kč. Jemu ale na pět domén stačí stále 1 GB prostoru a 1 databáze (a deset mailů), nevidí důvod proč platit pětkrát víc a mít 5 GB, 5 databází a 750 mailů, které nepotřebuje. To, že ten důvod vidí hostér („zákazník zaplatí 5X, a my víme, že to nevyužije“), mu může být srdečně egál… Ou kej, omezte nebo zpoplatněte počet requestů nebo třeba čistý procesorový čas, ale nenuťte mi službu, kterou nechci a pro jejíž parametry nemám využití.

Už se na tohle pravidlo vykašlete, ale fakt!

Sto mailů míti budeš!

Další nepochopitelná věc pro lehce náročnějšího zákazníka je „balíčková politika“. Fajn, rozumím tomu, ale obsah těch balíčků, to navrhoval kdo, proboha?

Naprostá většina společností nabízí tak tři, čtyři varianty, kde se může laskavý zákazník rozhodnout mezi (příklad vycucaný z prstu):

• verzí mini (bez databáze, 100 M prostoru, 10 mailů),
• standard (1 databáze, 500 M prostoru, 50 mailů),
• profi (5 databází, 1 G prostoru, 150 mailů)
• ultrahypersuper (10 databází, neomezeně prostoru, pokud to bude do 10 GB, a mailů tolik, kolik se jich vejde do 5 GB). 

Na konkrétních číslech nezáleží, jde o princip nastavování parametrů.

Já mám třeba několik webů, kde bych potřeboval mít 500 M prostoru, bez databáze a bez mailu. Většinou mám smůlu. Na několika hostinzích bych si ale mohl koupit mini variantu a k ní přikoupit prostor. Bude to třeba po 50 MB, a když mi to vůbec dovolí se na 500 M dostat, tak to bude nakonec dražší než vyšší verze. Nedává to smysl. Provozovatelům hostingu možná ano, ale zase platí: doby, kdy se zákazník podřizoval nabídce, jsou v tak konkurenčním prostředí, jako je sdílený hosting, fuč.

Dobrá, řekněme, že jsem nestandardní zákazník. Klasická mantra bude znít: „Tohle nenabízíme, protože to naši zákazníci nechtějí“. No, to je prosté. Nechtějí to, protože jim to nenabízíte. Kdyby to chtěli, nejsou vašimi zákazníky, protože vy jim to nedáte. Takže ano, budu „nestandardní zákazník“ – ale ne váš.

Když už se někdo rozhoupe k tomu, aby nestandardní hostingový balíček sestavil, tak se moc nestará o to, aby ho lidi viděli: je většinou schovaný někde v zastrčené sekci nabídky, někde pod hlavičkou „Kuriozity“… Logické, že ho pak nikdo nenajde, protože ho nikdo nehledá. A když ho nikdo nenajde, tak si ho nikdo nekoupí, což dokazuje, že o něj není zájem, Malý tím pádem mele nesmysly, nabídneme raději až tři nezávislé FTP účty v ceně, co tam máme dál?

Hosting pro rok 2012

Jsem přesvědčen, že je spousta lidí, kteří teď provozují nějaké VPS a podobné, ačkoli by jim stačil sdílený hosting s moderními parametry, hodnými roku 2012. Neříkám, milí hostéři, že máte svou standardní nabídku zahodit – pro ni zákazníci stále jsou. Chci říct, že i pro sdílený hosting je obrovský prostor na trhu a že byste mohli získat nezanedbatelné procento zákazníků, které neoslovujete, a dokonce i těch, kteří od vás odcházejí, protože je vaše nabídka tuhle tlačí a támhle jim je zase volná.

Představme si takového „náročnějšího klienta“. Může to být třeba startup (takový, který není založen na nějakém programátorském nápadu, a tedy bude potřebovat jen prezentaci a prostor pro blog) – startup nebude potřebovat sto mailů. Stačí jim, řekněme, deset. Ale chce trojnásobný prostor na disku, protože tam bude mít třeba prezentace, videoreklamy, multimediální obsah webu apod. Klidně může být zákazníkem i freelancer – webdesigner. Portfolio něco zabere, když k tomu bude psát i blog, tak bude asi chtít mít i PHP a MySQL, ale stačí mu tři maily. Ve skutečnosti – jeden s aliasem. A bude chtít i další věci.

Jak by taková nabídka pro „nestandardního zákazníka“ mohla vypadat?

Za prvé: bez mailů. To, co hostingy nabízejí, je většinou nějaký SMTP/POP server a k tomu SquirrelMail nebo něco podobného. Někde nabídnou i IMAP. Sorry, ale v době hostovaných mailů typu GMail nebo Live Mail, které jsou parametry i komfortem řádově jinde a jejichž nastavení pro doménu zabere deset minut, je trošku pasé nabízet takovéhle mailové služby jakkoli náročnějšímu zákazníkovi. Navíc předpoklad, že požadovaný počet schránek roste stejně jako třeba požadovaný počet diskového prostoru je, slušně řečeno, lichá.

Za druhé: s plnými možnostmi. Netvařte se, že .htaccess, mod_rewrite nebo vypnutý safe mód je nějaký nadstandard. Mít ze sto jedenácti nabídek na PHP sdílený hosting (via Hostingy.cz) pětapadesát s možností „lze vypnout safe_mode“ je alarmující. I kdyby těch zbývajících 56 vůbec safe_mode nemělo, pořád je 55 nabídek, kde se vůbec o safe_mode hovoří, příliš. V roce 2012, s PHP verze 5.3, prostě už nemá safe_mode na hostingu co dělat.

Za třetí: s plnými informacemi. Vyvěste někde phpinfo(). Měla by to být samozřejmost, ne nějaká obskurní informace, zaházená na osmé stránce FAQ. Dejte to ke stránce s balíčky. Běžnému zákazníkovi to moc neřekne, ale pro lehce náročnějšího to je conditio sine qua non.

Za čtvrté: SQLite. Mnoho aplikací lze pořešit nad touto poměrně nenáročnou databází.

Za páté: FTP je mrtvé, lásko. Je mrtvé. Nechte si ho tam, pokud vám připadá, že zákazníci v ČR nic jiného používat nebudou, udělejte ho ale aspoň šifrované. Hlavně ale nabídněte jakoukoli jinou metodu uploadu aplikací – od GITu či Mercurialu až po balíčkovací nástroje.

Za šesté: další jazyky potěší. Umíte nabídnout i spouštění skriptů v Pythonu (a správně to nastavit)? Dejte ho tam. Moc se to nepotluče, a někdy se to může někomu hodit.

Za sedmé: SSH! Netvrďte, že „to nejde“ a že „to je nebezpečné“. Jde a není. Jiní to jinde dokázali, takže když tohle říkáte, říkáte vlastně: Nejsme schopni to nastavit (nebo hůř: kašleme na vás, za tuhle práci nám nestojíte!). Ušetřete za webového správce souborů; náročnější zákazník se s ním stejně nebude učit pracovat, hlavně pokud ho napsal váš programátor před šesti lety a od té doby „všem stačil“. Dejte SSH, umožněte spustit tar, curl, wget, dejte tam vim nebo nano, bzip, gzip, a hlavně: Nechtějte za to příplatek!

Za osmé: PHP ve verzi 5.2 a 5.3. Ne, verze 4.x nebo 5.1 neexistují. Náročnější zákazník si s sebou nepřitáhne skripty z roku 2004, které tehdy přepsali do PHP 4…

A jako bonus: zkuste někdo nabídnout kombinaci „datový prostor a HTTP(S) server“. Bez skriptování, bez mailů, jen (třeba) nginx a datové úložiště. Třeba giga prostoru. Je totiž velmi mnoho aplikací, které si vystačí s moderním HTML5 a client-side skriptováním. (A samozřejmě nezapomeňte povolit uživatelské nastavení MIME typů – třeba manifest pro appcache.) Ocením, když si kvůli tomu nebudu muset platit deset databází, PHP a 150 mailových schránek.

Vítězem soutěže Hosting roku 2012 se stává…

Upřímně řečeno – většina z těch bodů, co jsem sepsal výše, je dnes už běžná i u lowcost sdílených hostingů typu Hostmonster či HostGator, kde za pár dolarů měsíčně dostanete (skoro) vše. Problémem je leckdy nedostatečná rychlost – ne nutně přímo těch hostingů, ale spojení přes oceán kamsi do serverovny v Kukuřičné Lhotě nějakou tu režii má.

Nemluvím ani o specializovaných službách, jako jsou Heroku, PHPFog a podobné. Uživatelům (právě té lehce náročnější klientele) nabízí věci, co ocení, a nezatěžují je, s prominutím, balastem.

Při procházení nabídky českých hostingů (čestnou výjimku tvoří nadšenecké projekty a malé hostingy, které nabízejí nadstandardní přístup k zákazníkům a plnění i poměrně neobvyklých požadavků) je to ale většinou stále stejná nuda, nuda, šeď, šeď. Smutný je taky pohled třeba na různá srovnávání parametrů hostingů – výše uvedené parametry se tam nevyskytují, zato si můžeme zjistit, že nabízejí „MySQL 4 i MySQL 5“. 

A upřímně – jestli ještě někdy uvidím soutěž o nejlepší hosting, kde vyhraje „vyvážená  nabídka diskové kapacity a mailových schránek spolu s nadstandardem v podobě CRONu a SFTP“ a podobná nesmyslná kritéria, tak se na slavnostním vyhlášení postavím doprostřed sálu a budu nahlas křičet a nepřestanu, dokud mě nevyvedou!