Střípky z UX Camp Europe 2012

Zápisky z nedávné UX konference v Berlíně. Co je to nekonference? Jak probíhá management změn? Chtěli byste octoauto? Přiznáte, že vytváříte špatný obsah? Má váš stát dobrou User Experience? Jak se navrhuje pro Windows 8 Metro? A další.

Redakce: Poprosili jsme dva české návštěvníky populárního UX Camp Europe, aby nám tuto akci popsali. První polovinu napsala Denisa Lorencová, druhou Jiří Sekera. Fotografie z akce najdete na Flickru.

Začíná Denisa:

Ve dnech 25. – 27. května se konal letos vůbec největší sraz českých UX designerů, Interaction designerů, User Interface designerů a podobně postižených. Nezasvěcený by akci tohoto typu čekal nejspíš v Praze, případně v Brně, ovšem jeli jsme až do Berlína. Někteří vlakem, někteří autem, v mém a kolegově případě to byla dodávka fungující jako pojízdný stan. (Když camp, tak camp!) Ač české zastoupení tvořilo velmi podstatnou část osazenstva, nebyli jsme tam zdaleka sami. Kromě přibližně 75 Čechů se s námi v Erwin-Schrödinger Zentru sešlo odhadem 250 dalších Evropanů, povětšinou samozřejmě Němců. Nicméně mezi účastníky se dali najít i lidé z Číny, Afriky a dokonce návštěvník z Indonésie. A bylo o co stát!

Co je to barcamp a jak se tato “nekonference” liší od konference?

Hlavním rozdílem je absence programu. Akce vzniká velmi kolaborativním stylem. Ráno se přihlásí zájemci o prezentační slot, v krátkosti představí sebe a o čem by rádi hovořili, následně je jim podle počtu zájemců z publika přidělena místnost adekvátní velikosti a časový slot. Ne všechno je koncipováno jako prezentace nebo přednáška, je možné se zúčastnit i workshopů, případně neorganizovaných diskuzí na dané téma, ovšem i u přednášek se očekává zapojení publika. Jaké si to uděláte, takové to máte – u akce tohoto typu to platí dvojnásob.

Autorem fotografie je paulinepauline.

Zájem o prezentace byl veliký, o výběr tedy nebyla nouze. Představím vám několik z nich:

UX beyond User-Centered Design – Peter Boersma (@pboersma)

Informacemi nabitá přednáška na téma, jak prodat UX deliverables (persony, user stories, wireframes…) osobám, se kterými se setkáte v rámci pitche svého řešení u klienta. Doporučuji projít následující prezentaci:

Management změny

Něco mezi workshopem a case study na téma akceptování inovací koncovými klienty. Slečny měly svou teorii podloženou grafem, respektive křivkou, které říkaly „emotional change curve“.

Teorie byla ilustrována na příkladu, kdy přijde UX designér do firmy, aby pomohl předělat firemní intranet. Setká se se zaměstnanci, kteří jsou zvyklí používat stávající řešení, a až na „maličkosti“ jsou na něj vlastně zvyklí. Jakékoliv navržené řešení je v tomto bodě většinou naprosto odsouzeno. Postupně se prvotní zavržení přetaví ve skepticismus. Zde se nacházíme ve stavu „toto já používat nebudu“. Postupně se dostáváme do fáze objevování, prvotního seznamování se systémem. Uživatel se v této fázi rozhodl dát tomu alespoň šanci a pokud je řešení dobré, brzy se dostaví fáze naděje. „Tohle není špatné, snad to bude řešit problémy, které jsme měli s minulým řešením.“ A vše končí ideálně stádiem, kdy řešení uživatelé přijímají za své.

Rychlost, s jakou uživatel projde stádii naznačenými na křivce, závisí na jeho typu. Identifikujeme pět základních skupin:

  • Innovators
  • Early adopters
  • Early majority
  • Late majority
  • Laggards

Zároveň jsme schopni korigovat uživatele, aby z křivky „nevybočili“, případně se snažit o urychlení procesu. Klást důraz na jejich připomínky a ptát se na jejich nápady, diskutovat a následně je podporovat a být jim nápomocni ve fázi objevování.

Postřehy:

  • To, že uživatel již opustil odmítavé stádium a s produktem se identifikoval, poznáme nejlépe ve chvíli, kdy za námi přijde se slovy: „A víš, co by bylo cool? Kdyby to umělo…“
  • Lidé se raději učí vlastním zkoumáním systému, jen minimum uživatelů si přečte dokumentaci, pokud jim ji dodáte. Samozřejmostí by měla být snaha udělat systém tak jednoduchý, aby návody nepotřeboval, ovšem v případě složitějších systémů je výbornou alternativou k návodu nějaký interaktivní „tutoriál“, který uživatele zábavnou formou provede základními funkcemi systému.
  • Udělejte několik návrhů a uspořádejte „vernisáž“. Dejte vašim reálným uživatelům slovo ve výběru varianty, která se jim líbí nejvíce. Ale všem, ne jen managementu, tj. nikoliv jen těm „důležitým“.

Agentura Actum|G2, pro kterou Denisa pracuje, shání kvalitní lidi do týmu pro práci na projektech pro velké klienty.

Innovation – What is it, why bother and who cares? – Eric Reiss (@elreiss)

Kolikrát jsme slyšeli „Chceme být inovativní! Vymyslete řešení, které nikdo nemá!“? Eric uvedl tři hlavní špatné důvody, které nás k nutkání inovovat přivádí:

  • odlišit svůj produkt
  • být originální
  • krmit své ego, snažit se proslavit

Jediným dobrým důvodem proč inovovat, je vyřešení nějakého problému. V čínštině existuje slovo „chindogu“. Znamená inovaci, která je nesmyslná. „CHINDOGU“ != INNOVATION. Příkladem chindogu je Octoauto:

Obrázek převzat z fixcas.com

Zákony inovace

  1. Pokud inovace neřeší problém, bude problémy přidělávat.
  2. Problémy nepřichází o samotě, řešení mívají předem neočekávané následky.
  3. Objev může být náhodný, inovace je vždy plánovaná.
  4. Inovátoři rozumí pravidlům. (To je rozdíl mezi inovátorem a idiotem.)
  5. Intuitivní řešení nepotřebují návody.

Průzkumy ukázaly, že: „Spokojený zákazník řekne v průměru třem známým. Nespokojený zákazník řekne všem. Známým, sociálním sítím, Googlu.“

Záznam přednášky

UX Song jako bonus :) – od cca 31:00

Autorem fotografie je BloggingDagger.

Pokračuje Jirka:

Mobile go home!

Niels Anhalt upozornil na fakt, že dohady o strmě vzrůstající důležitosti mobilních zařízení už jsou ohraná písnička. Stejně tak oposlouchané jsou i předpoklady, které se k užívání mobilních zařízení váží. Obecně automaticky pokládáme uživatele mobilního zařízení jako někoho, kdo je „tam někde venku“ a pravděpodobně navíc spěchá. Pokud utíkáme na tramvaj, což je taková „typická mobilní situace“, chceme svůj úkol vyřešit co nejrychleji a zařízení odložit. Niels ovšem do Berlína přijel vlakem a během několikahodinové cesty potřeboval čas spíše krátit, než šetřit.

Dalšími příklady byli surfující lidé na toaletě a uživatelé tabletů závislých na WiFi – do jaké míry je můžeme považovat za mobilní? A je vůbec relevantní návštěvníkům webů pouze zobrazovat jiné rozměry výstupu na základě kombinace zařízení a jeho rozlišení?

A je vlastně, v době renesance hlasového ovládání, rozlišení displejů jediné kritérium, kterým bychom se při návrhu rozhraní měli řídit? Vstupních i výstupních parametrů navíc bude napříč platformami stále přibývat a nelze tedy počítat s tím, že dokážeme určit počet jejich kombinací a jim se přizpůsobovat „po staru“.

Zdroj: http://www.mul­tiscreen-experience.com/?pa­ge_id=47

Závěrem nebyl pouze souhrn a zpochybnění současné situace. Niels zmínil výzkum společnosti Gartner, který předpovídá vznik poskytovatelů kontextu návštěvníků našich webů. Přijde-li v budoucnu návštěvník, měli bychom být schopni dozvědět se o něm:

  • technické zázemí (hardware, software, vlastnosti připojení, příslušenství…),
  • fyzické prostředí (počasí, pohyb, okolní zvuky…),
  • sociální prostředí (vztah s lidmi v okolí, jejich množství…),
  • osobní vlastnosti (vzdělání, schopnosti, motivace, nálada…).

Na základě kombinace těchto informací budeme schopni vyhodnotit, který vstupní a výstupní kanál je v daném kontextu nejvhodnější a nabídnout lidem dobíhajícím tramvaj v dešti hlasové ovládání — nebo ho lidem ve vlaku ani nenabízet, pokud by rušili ostatní v okolí nebo nebylo možné kvůli okolnímu hluku zvuky kvalitně zpracovávat.

Publishing

Charismatický Eirik Hafver Rønjum vystoupil prozatím na všech berlínských UX Campech, zpravidla s poměrně kontroverzním tématem a velmi otevřenou formou. I letos se podělil o konkrétní zážitky z praxe, tentokrát z oblasti publikace na webech. Na několika příkladech dokázal, jak textový obsah často bereme na lehkou váhu – ať už pokud zahlcujeme návštěvníky spoustou balastu, mluvíme nepřirozeným jazykem nebo zkrátka poskytujeme zcela irelevantní informace. Společnosti často samy přesně neví, co vlastně chtějí komunikovat (ve většině případů vítězí kvantita nad kvalitou) a nezřídka se ozývá argument, že společnost živí jiný obor než právě publikace a tvorba textů.

Eirik navrhuje velmi jednoduchý, už dávno vynalezený a lety ověřený postup – dvanáct kroků pro vyléčení závislosti z alkoholismu. Chcete-li tedy začít tvrdě pracovat na dobrém obsahu, prvním krokem je přiznat si, že doteď vytváříte špatný… a následně postupujete po jednotlivých krocích kupředu. Zní to až triviálně, ale nejeden tuzemský web by tuto léčebnou kůru potřeboval jako sůl.

Hledáme PHP programátora. Pokud víš o dobrém programátorovi, co je víc než jen code-monkey, pošli na něj doporučení na refresh@refresh­.cz a pokud u nás projde zkušební lhůtou, odměna Tě nemine!

UX of Country

Až překvapivě zajímavá byla prezentace Jana Martínka, brněnského studenta politologie. Povídání začal tvrzením, že politologie se v podstatě zabývá User Experience států. Pointu následně rozvinul příkladem brazilských experimentů s participativním rozpočtem, které daly občanům možnost volně hlasovat o naložení 30 % veřejného rozpočtu.

Inspirován těmito principy vytvořil pro univerzitu systém pro vyhodnocování žádostí o dotace pro studentské projekty, který nám ukázal v praxi. S vědomím toho, že navrhovat lze pouze proces, nikoliv konečný výstup, využil best practices z oboru UX. Celý proces se tím nejen zpřehlednil, zrychlil a usnadnil, ale navíc se zvýšila jeho transparentnost, snížil prostor pro neodůvodněnou osobní zaujatost a eliminoval procesní chyby. Řešení si můžete prohlédnout sami, jeho zdrojové kódy jsou dostupné na GitHubu.

Z veřejných hlasování online mám sice zatím husí kůži, ale Honzovo povídání, podložené funkčními příklady z praxe, mě přesvědčilo, že správně využité principy UX mohou státní sféře značně pomoci.

Designing Windows 8 Metro style apps

Pokud se zajímáte o UI Metro, na které postupně Microsoft přechází napříč všemi platformami, máte prozatím smůlu. K dispozici jsou zatím pouze příliš obecné informace, než aby šly s jistotou prakticky využít. O to zajímavější bylo shrnutí Jana CibulkyFlevea, které je prvním Microsoftem posvěceným vývojářským studiem u nás. Pravděpodobně z důvodu informačního embarga nemohl zabíhat příliš do detailu, přesto na právě vytvořené aplikaci pro slevový server Zapakatel představil klíčové vlastnosti, které vaše aplikace v Metro UI musí splňovat.

Autorem fotografie je Wolf Brüning.

Ostatní

Dva dny „kempování“ rozprostřené do pěti přednáškových pásem v deseti sálech doslova frustrovaly, když člověk bezmocně bloumal mezi zajímavými tématy a přemýšlel, kterou z paralelně probíhajících přednášek upřednostnit. Mezi příspěvky, které by ovšem určitě neměly zapadnout, ale nelze je plnohodnotně interpretovat, pat­ří:

Mezi nejcennější ovšem patří večerní party a čas mezi přednáškami, kdy je možnost poznat spoustu lidí z oboru, pobavit se o zajímavých tématech a případně navázat kontakty pro případnou budoucí spolupráci.

Zatím nebyl přidán žádný komentář, buďte první!

Přidat komentář
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3665