V partě se to lépe učí

Programátor tvrdej chleba má. Musí se pořád učit nové a nové věci. Doktoři třeba taky, ale jim se za pět let nezměnila pod rukama anatomie na verzi 2.0. Naštěstí se dnes nemusí učit už jen z knížek. Může se učit i online, ale hlavně: může se učit i naživo! Školení totiž nemusí být jen nudný den!

Když jsem začínal s počítači, byla u nás stále průkopnická doba. Materiály by se daly na prstech jedné ruky spočítat, odborné publikace a programátorské příručky vycházely zřídka (pamatujete se na edici SW Slušovice?), často se k nim člověk dostal jen přes známosti, a pak nadšeně hltal cyklostylované stránky, popřípadě černá písmena na listech šedého lesklého papíru, co pocházel z nějakých prehistorických kopírek či čeho. Takhle jsem se třeba dostal k manuálu pro assembler Z80 a Sigma BASIC, které mi půjčil nedávno zesnulý Lukáš Ladra (zakladatel herního časopisu Excalibur).

Později, na konci 80. let, když přišlo „tání“, se dalo leccos najít v Amatérském Rádiu, ve zpravodaji Mikrobáze, v materiálech legendární Karolinky, v magazínech od 602. ZO Svazarmu a v publikacích „tří švestek“ (666. ZO Svazarmu), objevil se časopis Elektronika, ve kterém, kromě pochvalných článků o tom, jak díky ÚV KSČ pokračuje elektronizace národního hospodářství, občas vyšlo i něco o počítačích a programování…

Ještě zkraje 90. let byla četba knížek a časopisů skoro jediná možnost, jak se zdokonalit v programování (mimo vysokou školu a nadšenecké kroužky výpočetní techniky a nejrůznější kluby). Jedna, poměrně důležitá, vzdělávací forma chyběla. Totiž setkávání naživo, ať už na školeních nebo na konferencích.

Odbočím: Vždy mě pobavilo, když si někdo představoval programátora jako mlčícího sociopata, který se s nikým nebaví a od rána do noci sedí u počítače. Z vlastní zkušenosti vím, jak jsou lidé od IT družní a hovorní, pokud jsou v odpovídající společnosti.

A platí to stále. Dnes sice takové setkání začíná rituálním „čeknutím na fórskvéru“, ale dál už od stolů ajťáků zaznívá halas, smích, a s pokročilejší hodinou i zpěv opileckých písní a programátorských protestsongů, takže na první pohled není poznat, že jde o setkání „introvertních samotářů“, a nikoli o abiturientský večírek. Na vývojářských konferencích je krásně vidět, že toto letité klišé zkrátka neplatí. Není výjimkou, že se účastníci v pozdně nočních pokonferenčních hodinách svolávají přes Twitter, kde se sejdou a pokecají. O BarCampech ani nemluvě.

Proto věřím, že i pro lid počítačový platí, že setkání s ostatními a společné učení má cenu. Že programátoři opravdu nejsou samotáři, co se musí učit jen z knih, protože by na školení nepřišli.

Tedy, oni na školení chodili neradi. Ale nebylo to kvůli jejich uzavřenosti, ale kvůli nesmyslnému výběru kurzů.

Byl jsem několikrát vyslán na odborné školení, většinou proto, že „přišlo shora“, a všichni kolegové si našli vhodnou výmluvu. Já byl tehdy třeba služebně nejmladší, tak jsem musel jet. Téhleté motivaci odpovídala i kvalita výuky, a té zase odpovídal zájem publika (většinou byli ostatní návštěvníci motivovaní velmi podobně). Dost často jsme se nepokrytě nudili, četli si knížky, časopisy, později brouzdali po internetu… Celkový přínos: nula. Školitel dostal zaplaceno, firma si odepsala náklady do kapitoly „vzdělávání zaměstnanců“, napsali si to do náborových letáků, a bylo. Pokud jste v té době pracovali u některé velké firmy, možná jste to zažili taky. (Až na několik čestných výjimek, kdy se jednalo třeba o vysoce odborné certifikáty pro síťaře, byla školení na jedno brdo.)

Před pár lety, někdy kolem „hospodářské krize“, se to výrazně změnilo. Firmy začaly obracet v rukou každou korunu a dívaly se na to, aby využily peníze nějak smysluplněji. I ty nejrigidnější pomalu přišly na to, že je lepší se svých zaměstnanců zeptat, co by pro ně mělo smysl. A ukázalo se, že i vývojáři mají o školení zájem, ovšem pouze o taková, která mají opravdu smysl. Například o školení, která pořádají lidé z oboru, známí například z konferencí nebo z vlastní publikační činnosti. Lidé „od fochu“, kteří s tím, co školí, přichází denně do styku, píší o tom, jsou v komunitě uživatelů známí…

Číst manuály je samozřejmě pořád základ, sedět přitom u stroje a rovnou si naučené vyzkoušet je k nezaplacení, ale školení v malé skupině lidí má také svoje výhody. Nejen to, že si člověk může rovnou některé nejasnosti probrat se školitelem a nemusí kvůli tomu UTFG, ale třeba i samotná atmosféra setkání, kam přišli lidé proto, že se chtějí něco naučit, člověku pomůže si znalosti líp fixovat. Zkušený školitel dokáže navíc vypíchnout podstatné otázky a upozadit to méně důležité – to při učení z učebnice nebo manuálů člověku občas chybí.

Nemluvě o tom, že taková školení může lektor třeba „ušít“ na míru celému týmu lidí z jedné firmy. Zkuste se dohodnout se svým nadřízeným a najděte téma, které by zajímalo celé vývojářské oddělení. Git? Přístupnost? UX? PHP? MySQL? HTML5? Pokud to bude téma, které bude všechny zajímat a nikdo tam nepůjde proto, že „si to nahoře vymysleli a teď jim přijde nějaký šašek vykládat rozumy“, tak to bude mít větší smysl a efektivitu, než týden nad manuálem.

Doby, kdy se školily jen „základy Office“, „Pokročilé databáze“ a „SAP“, jsou už dávno pryč. Školení nabízí čím dál víc jednotlivců i firem, takže šance najít takové, co vám bude vyhovovat, je vysoká. Na školení pro vývojáře a webaře se specializují například Medio, nebo čerstvě spuštěná WebExpo Academy, která staví na lektorech z konferencí WebExpo. A pokud v jejich nabídce nenajdete to, co chcete, nezoufejte: Vždycky se můžete zeptat člověka z oboru, odborníka, zda by pro vás školení neudělal…

Ostatně: UTFG!

Začal programovat v roce 1984 s programovatelnou kalkulačkou. Pokračoval k BASICu, assembleru Z80, Forthu, Pascalu, Céčku, dalším assemblerům, před časem v PHP a teď by rád neprogramoval a radši se věnoval starým počítačům.

Komentáře: 7

Přehled komentářů

donny Re: V partě se to lépe učí
Michal Illich Re: V partě se to lépe učí
Matěj Konečný Re: V partě se to lépe učí
kolemjdoucí lékaři
Patrik Šíma Re: lékaři
Opravdový odborní :-) Skromnost a tradice?
mluno V obou oborech se mění hlavně nástroje
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3658