Nahlédnutí pod pokličku WebExpa 2013 očima Honzy Javorka

Před týdnem skončilo WebExpo 2013 a mohli jsme si přečíst jeho mnohá zhodnocení očima návštěvníků. Dnes se na něm podíváme očima Honzy Javorka, který se jako dobrovolník na průběhu letošního WebExpa podílel.

Předně upozorňuji, že následující článek nereprezentuje názory organizátorů WebExpa a já nemám žádnou kompetenci za WebExpo nijak vystupovat. Přišel jsem jako dobrovolník, viděl jsem, zhodnotil jsem. Konferenci jsem před středou 18. 9. nepřipravoval a akce pro mě skončila v sobotu 21. 9. večer. Vše zde napsané je můj subjektivní pohled na věc, ve kterém se mohu snadno o spoustě věcech mýlit.

Na WebExpo jsem odjížděl celkem znechucený. Měl jsem plno rozdělané práce, málo času, a proklínal jsem se, že jsem se do něčeho takového uvrtal. Kdybych si nezařídil účast jako dobrovolník, tak bych mohl jednoduše zůstat doma a nikam nejezdit, ale takto? Počítají se mnou! Představoval jsem si, jak se tam budu muset usmívat na lidi a bavit se s nimi a uvědomoval jsem si, jak na to zrovna vůbec nemám náladu, jak bych si nejraději zalezl do toho nejzapadlejšího koutku své komfortní zóny, zatáhl závěsy a zamknul dveře. Aby toho nebylo málo, vysvitlo v den odjezdu v Adamově (odkud nepocházím) slunce a v Praze oproti tomu hnusně pršelo, byla zima, no znáte takové to vlezlé sychravo, brr. A znáte takový ten pocit, který se dostaví, když na půl týdne (víkend nevyjímaje) opouštíte sluncem zalitou oblohu, aby na vás venku pršelo a nebo jste seděli někde zavření v přednáškárně.

Jenže ono se to naštěstí nějak rozpustilo. Přijeli jsme s Michalem do Node5, uvítala nás Šárka, člověk odnosil pár krabic do dodávky a už nebyl vůbec čas zabývat se takovými hloupostmi, jako jsou myšlenky.

Když jsem nakonec z Prahy odjížděl, říkal jsem si, že to bylo nakonec strašně fajn. Že mě to bavilo, že jsem si to užil. A že budu určitě zvažovat, zda jako dobrovolník nepojedu i příště. Prostě, za sebe teď můžu určitě prohlásit: This WebExpo was really dobry!

Dobrovolník

Co si budeme namlouvat, na WebExpo jsem jel jako dobrovolník proto, abych nemusel platit lístek. Na WebExpo jezdím od jeho vzniku a toto byl první rok, kdy už jsem to nemohl ukecat na žádnou slevu. Zkusil jsem to tedy touto cestou – říkal jsem si, že za pokus nic nedám a aspoň to bude zase trochu jiný zážitek, poznám nové lidi, a tak. Jako pořadatele brněnského Pyva mě lákala i představa, že nahlédnu do pozadí příprav a něco se třeba přiučím, že získám představu, jak organizace něčeho tak velkého vypadá.

Na místě jsem pak pochopil, že dobrovolník je v celém tom velkém konferenčním dění velice zvláštní bytostí. V organizačním týmu se vyskytuje mnoho rolí a většinu z nich jsem ani nestihl postřehnout, ale na místě to vypadalo v praxi tak, že po chodbách pobíhají tyto skupiny:

  • Vašek se Šárkou – vědí a znají všechno, zároveň vystupují za konferenci navenek, takže jsou na roztrhání (Šárka je event manager, což si přeložte tak, že je šedou eminencí a jednou z nejdůležitějších osob celého WebExpa)
  • lidé, kteří vědí, co se má zrovna dělat – úkolují ostatní (a s úkoly jim pomáhají), případně zařizují ty důležitější věci
  • dobrovolníci – dostávají úkoly, pomáhají, ale jejich odměnou jsou přednášky, takže pokud zrovna nehoří, mají právo se zřeknout práce a být tam, kde zrovna chtějí
  • brigádníci – pracují za odměnu, dostávají úkoly a musí je dělat, i když zní např. „stůj u těchto dveří celý den“

Pokud jste si všimli, dobrovolník má prakticky jako jediný z celého organizačního týmu šanci něco z těch přednášek vidět, a i co se práce týče, zachází se s ním celkem mile. :-)

Na WebExpu je pak ještě velký tým techniků – ti se starají o mikrofony, audio, video, atd. Velela jim sympatická Adéla, ale do jejich práce jsem se moc nepletl, takže v tomto směru žádné detaily neznám a nepovím. Tuším však, že tam byli třeba i lidé, jejichž jedinou prací bylo kontrolovat kameru, a kteří tak mohli sledovat celý program – ovšem jen v jedné vybrané místnosti, bez přebíhání.

Od středy do soboty, 6 až 13 hodin denně

Abychom stihli WebExpo připravit, měli jsme práci už od středečního odpoledne. Zapotili jsme se při stěhování věcí z Node5 na VŠE a při vykládání dovezených vod. Vytrhávali jsme si vlasy při třídění, řazení a balíčkování visaček, vizitek, atd. To si třeba objednáte na konferenci visačky, pětkrát jim povíte, že mají být seřazené podle abecedy, ale oni vám je i přesto dovezou pomíchané. Nadáte jim do telefonu, jenže pak vám stejně nezbude nic jiného, než celý jeden den hrát něco jako pexeso s tisícem kartiček.

SAMSUNG

Mezi další práce patřila výzdoba, navigace, příprava stolů, prodlužovaček, no prostě všeho možného. V pátek a sobotu je potřeba dělat ráno registraci, vydávají se trička, připravuje se Job Expo, posloucháte jak se stánky dohadují mezi sebou kvůli stínění a lepší pozici na placu, odklízí se Job Expo, pomáhá se s úklidem během oběda, … No a měly by se hlídat vchody do přednáškáren, což se nikomu dělat nechce, takže to pak většinou zbude na nějakého chudáka brigádníka. Ty jsme střídali jen na oběd, aby se vůbec mohli najíst.

Nevím jak ostatní, ale my jsme s Michalem nešli prakticky na žádnou párty kromě té poslední, protože jsme byli po celém dni zcela vyčerpaní. Navíc, ve čtvrtek se vám moc pařit nechce, když v pátek vstáváte někdy v pět ráno, no a v pátek na párty taky moc nepomýšlíte, když už v sedm večer vypadáte jako zombie. Na druhou stranu, fyzická práce, pocit užitečnosti a přidané hodnoty, možnost vypnutí mozku, dobré vztahy a vtípky v rámci organizačního týmu – všechno tohle přináší do mozku tolik endorfinů, že i tak máte večer z celého dne skvělý pocit.

Práh bolesti

Když vidíte, jak se můžou některé věci pokazit a vy je moc neovlivníte, velice se vám zvýší „práh bolesti“, jak jej ve svém zhodnocení pěkně popsal Radek Pavlíček. Dodají vám mizerně natištěné visačky? Můžete jim akorát zavolat a nadat jim, ale nic víc s tím už neuděláte. Přivezete si perfektní navigaci po budově, ale drakonicky přísné požární a bůhvíjaké (každopádně na první pohled dost nesmyslné) předpisy vám nedovolí ji použít – jediné, co vám zbude, je rozstříhat, co máte a dát to tam, kam je povoleno, i když to tam třeba nebude ani vidět.

Co chci říct – když vidíte tyhle problémy, když vidíte, jak ten tým od rána do večera maká, aby se účastníci měli dobře, najednou jste shovívavější ke všemu, co se vám na akci nelíbí. Málo jídla? No dobře, my měli třeba za celý pátek dvě bagetky, protože catering nebyl ještě na místě. Nebo jsme ani další dny nestíhali během práce moc jíst, takže nějaké málo nebo moc pro mě neexistovalo – spíš jestli vůbec a potom jsem byl vděčný. Ono taky, jak už to tak bývá, catering na talířky servíroval trochu jiné porce, než původně inzeroval, takže opět něco, co se dalo trochu ovlivnit až druhý den, po zpětné vazbě.

No a když jsem pak při uklízení viděl, jací jsou lidé čuňata, opravdu mě občas přešla chuť zajišťovat někomu úžasný zážitek z konference… Tolik odpadků, nedopitých pohozených vod, tolik kelímků s pivem nebo kávou jen tak ledabyle odložených, to jsem ještě neviděl. Člověku se hned dere do hlavy myšlenka: Aha, tady někdo dostal něco „zadarmo“, má toho k dispozici „nekonečně“, a tak si toho neváží. S plýtváním jsem se smiřoval těžko, ale s tím, že si někdo myslí, že za ním na konferenci chodí nějaký neviditelný skřítek a vše, co kolem sebe rozháže, to po něm uklidí, s tím jsem se vyrovnat nedokázal, to mě fakt štvalo.

Účastník

Jako účastník jsem si WebExpo celkem užil. Ono, víte, mě by už stejně moc nebavilo sedět celý den v Development Hall a poslouchat něco, o čem si každý den přečtu deset odborných článků. A i kdyby to bylo něco úžasně nového a zajímavého, moje hlava je prostě už technickými věcmi přesycená a dlouhodobě jak ve společnosti, tak třeba na Barcampech vyhledávám spíše jiná témata. Měl jsem chuť si hlavu provětrat něčím jiným a tak mě ani moc nemrzelo, že v pátek jsem měl jen minimum času a moc přednášek nestihl. Viděl jsem nakonec následující (někdy jen část):

Z mého hodnocení asi tušíte, že jsem si nejvíce užil čtvrteční Life Hacking Track, který někdo na Twitteru trefně připodobnil k takovému vtipnému a neformálnímu TEDu. Taky vidíte, kolik jsem toho vlastně jako dobrovolník viděl, ale k tomu musím dodat, že kdybych chtěl, mohl jsem toho vidět o dost víc.

Těšil jsem se na Internet of Things a Founder Stories, ale neviděl jsem z nich prakticky nic. Máte-li pro mě tipy na dobré přednášky, které bych si pak měl pustit na videu, budu za ně rád. Sám jsem trochu sledoval ohlasy na Twitteru a tak o pár příspěvcích tuším, že určitě stály za to.

Vadí nevadí

Co se mi jako účastníkovi nelíbilo? Před konferencí jsem si nedokázal vyplnit visačku. Pořád mi to házelo nějaké chyby a nakonec jsem si vyplnil loňský profil, ten se však do letošní visačky nepromítl. Smůla. Nevím, zda vinit tým za WebExpo webem, UX webu, nebo prostě jen sebe – většina z více jak tisíce návštěvníků to nějak dokázala.

visacka

Dále mě mrzela slabá propagace těch slavnějších speakerů před konferencí – něco jsem zahlédl v newsletterech, ale možná by se to dalo udělat poctivěji, spousta návštěvníků o těch lidech mnoho nevěděla, protože zahraniční zdroje sleduje málokdo, a tak je možná pak ani nelákal program WebExpa a lístek si nekoupili, nebo nakonec bloudili po přednáškách naslepo. Na programu nebyli speakeři nijak popsáni jako na webu a ne každý má smartphone nebo smysl pro pečlivost a trpělivost, aby si popisky pro všechny čtyři souběžné tracky konference dohledal a rozhodl se, kam půjde.

Štve mě, že jsem neobjevil Rikiho #discomfort zónu dříve. Ač jsem byl v týmu organizátorů, netušil jsem kde se to odehrává a číslo místnosti dal někdo na Twitter snad až druhý den odpoledne. I závěr akce mě bavil a dokonce jsem se zapojil, byť s mrazením v zádech, že tu mou komfortní zónu taková činnost jakou je mluvení do mikrofonu opravdu, ale opravdu bolí. Jenže ta témata byla silná a myšlenka prostě musela ven! Krása.

No a zdálo se mi, že některé přednášky měly být v jiných místnostech. Na tohle hodně trpěl Design Hall. Např. Mariya Yao měla být možná spíš v Business Hall, Barbara Bermes zase v Development Hall. Otázkou je, kolik mohli o obsahu přednášky vědět pořadatelé předem.

Velice se mi líbila trička. Letos se dle mého názoru a vkusu velice povedla a budu je nosit rád. Loňská a předloňská mě tak nenadchla.

Překvapilo mě, s kolika zástupkyněmi něžného pohlaví jsem si za těch pár dní popovídal. Ani se mi nechtělo věřit, že jsem na IT konferenci. Nutno podotknout, že jsem byl obklopen brigádnicemi, tak to možná bylo trošku zkreslené… ale i tak! Ženských bylo na WebExpu letos hodně. Těšilo mě to, protože se cítím přirozeněji v namíchaném kolektivu.

Jediná párty na které jsem se na chvíli objevil, byla ta závěrečná. Stand up comedy jsem nestihl, ale prý jsem o nic nepřišel. Neřekl bych, že nejsem to správné party animal, ale mně prostě po konferenci asi nevyhovuje „opít se s lidmi“. Já bych si s nimi rád povídal, neformálně, třeba u pivka, ale povídal. Myslím, že to tak mělo hodně účastníků a ten rozpor byl (ještě i před půlnocí, kdy jsem odcházel) celkem vidět – nikdo netančil, nikdo tam zuřivě nepanákoval, všichni byli v hloučcích a probíhalo velmi živé povídání, networking. Bohužel navzdory hudbě, která jela na plné pecky. Ač si myslím, že odpovědí na tento příspěvek Petra Staníčka je zorganizování druhé konference, jinak zaměřené a zacílené, ten koncept „sklenky vína a klidné, volné zábavy“ bych na WebExpu opravdu uvítal. Tím spíš, že jsem jako dobrovolník neměl v průběhu dne čas se s mnohými zajímavými lidmi pobavit.

Co se jazyka týče, hodně lidí řešilo angličtinu. Upřímně, já jsem zastánce toho, že když rozumím a když se domluvím, tak je vše OK. Jasně, někdy to trhá uši, ale když cítím, že do toho ten člověk dává srdíčko a snaží se, tak s tím nemám problém. Nikde v zahraničí jsem se nesetkal moc s tím, že by lidi z různých koutů světa řešili svou angličtinu, že by se za ni někdo omlouval, nebo se mu druzí vysmívali. Slyšeli jste někdy mluvit anglicky Francouze? Já slyšel spoustu Francouzů – oni ta anglická slova prostě vyslovují francouzsky, já si nemůžu pomoct. Často jim nerozumím ani spojky. Oproti tomu je ta naše kostrbatá angličtina pohlazení. Jistě, speakeři si třeba neodváží vtípek, publikum jej zase někdy nezachytí, ale to se zlepší, vždyť je to teprve první ročník, prolamujeme bariéru, učíme se, zkoumáme nové možnosti. Je to jako byste ze dne na den začali v českých televizích místo dabingu vysílat v originále a s titulky. Byť by to byl třeba krok správným směrem, rozhodně by ze začátku neprobíhal hladce, bez ohlasů a nespokojenosti. Věřím, že někteří přednášející, byť zkušení a ostřílení, měli klidně i vůbec první příležitost mít přednášku celou v angličtině a získat na ni zpětnou vazbu.

Otevíráme se světu. Třeba bude příště lepší nejen angličtina, ale i naše povědomí o zahraničních hvězdách, třeba už nebude denní dávka čtiva většiny návštěvníků končit někde na Zdrojáku.

Závěrečný dojem – jako na táboře

Závěrečný dojem? Paráda. Připadal jsem si, jako když jsem z roku na rok přestal jezdit na náš dětský letní tábor jako dítě a ocitl jsem se tam jako mladý pomocný vedoucí, praktikant. Celotáborová hra mě pořád ještě bavila, ale byl jsem už trošku nad věcí. Měl jsem nějakou zodpovědnost, viděl jsem do organizace, měl jsem kolem sebe partu vedoucích – skvělých lidí, s nimiž se připravovala zábava pro děti a se kterými byla sranda, i když jsme byli někdy unavení jako koně. A přesně takové pro mě bylo i letošní WebExpo.

lidi

No a protože lepší závěr článku než Riki napsat nedokážu, shrnu to jednou větou: Být letos na WebExpu jako dobrovolník bylo skvělé a mile mě to překvapilo. Díky za to, Vašku a Šárko! A díky, Michale, že jsi mi dělal celou dobu skvělého parťáka.

Honza je programátor. Od roku 2011 buduje českou komunitu kolem jazyka Python. V současnosti pomáhá hlavně s propagací aktivit, jako jsou PyLadies, Pyvo, nebo PyCon CZ. Přes den jej najdete v Apiary, kde se stará o Dredd, framework na testování API. Občas taky radí lidem jak mají API dělat a přednáší o tom na konferencích.

Věděli jste, že nám můžete zasílat zprávičky? (Jen pro přihlášené.)

Komentáře: 2

Přehled komentářů

M
Honza Javorek Re:
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=9910