Prosím opravte si větu „Doctrine 2 totiž data entit plnit a číst „zadem“…“ (2. věta v prvním odstavci části Gettery a settery).
Ale dost bylo hnidopišství: jaký je tedy vlastně rozdíl mezi SEQUENCE a IDENTITY, jestliže pro IDENTITY se v PostgreSQL použije datový typ SERIAL (který implicitně tvoří sekvenci)? Jediný důvod, který mě napadá je možnost parametrizace SEQUENCE (a nemožnost parametrizace IDENTITY :).
Složené identifikátory mi připadají jako velká slabina Doctrine 2, protože speciálně spojovací tabulky jsou na nich bezpodmínečně závislé (nebo existuje pro práci M:N vazbami nějaký jiný mechanismus?), a nejsou to jen spojovací tabulky, kde to může být problém. Budou tohle autoři Doctrine 2 někdy v budoucnu řešit (při běžném prohledávání webu Doctrine 2 jsem bohužel nenašel žádny roadmap)?
Omezení v serializaci a klonování se podle manuálu na první pohled nezdají být až tak drastická, uvidím jak se s tím poperu až na to opravdu narazím.
Díky za seriál,
jen tak dál! :)