Vlákno názorů k článku
František Fuka: 95 procent všeho dělám v jazyce Lua

Programoval jsem v životě opravdu hodně a nesnáším, když musím při různých projektech psát znovu dokola stejné kusy kódu.

Stačí před samotným psaním trochu zauvažovat a předem počítat se znovupoužitelností. Pak k ničemu takovému, jako je neustálé psání stejných kusů kódu, nemůže dojít. Pokud je někdo (a to platí snad v jakémkoli jazyce!) nucen neustále přepisovat stejné kusy kódu, asi něco dělá špatně a měl by se nad svým programátorským „uměním“ hluboce zamyslet.

Františka Fuku uznávám už od svých asi deseti let, jeho hry jsem zbožňoval, takže proti němu opravdu nic nemám. Nicméně některé odpovědi mi přijdou jako obyčejné a ubohé plácání taky-programátorů.

Nejvíce mě dostalo toto

v C nelze psát hezké / elegantní / zajímavé programy

to jsem se opravdu málem svezl pod stůl. Byl bych to schopen pochopit, kdyby daná věta zněla „v C neumím psát hezké / elegantní / zajímavé programy“, jinak to snad muselo být myšleno jako vtip. V Céčku je napsán třeba interpreter Luy (a co jsem si tak prohlížel její zdrojáky, tak i poměrně pěkně), v C byl před spoustou let napsán Unix (jehož architektura je konkrétně pro mě ztělesněním elegance návrhu, který dodnes snad nebyl překonán – možná tak Plan9, napsaný opět v C znovu stejnými lidmi, mu co se týče zajímavosti myšlenek šlape na paty)… Musím přiznat, že jsem trochu zklamán.

Každopádně díky za rozhovor s jednou z legend mého dětství. :) A díky hlavně za informace o Lue, hned jsem si o ní našel nějaké informace a docela se mi zamlouvá. Na první pohled mi některými svými vlastnostmi připomíná procedurální a trochu více konvenčnější Scheme. Jestli je tomu opravdu tak, jak to z letmého nahlédnutí do manuálu a dokumentace vypadá, tak se na ní zkusím podívat detailněji, protože takový jazyk mi vcelku chybí. Ne, že by mi Scheme nestačilo, jsem fanda funkcionálních jazyků obecně, ale určitě bych využil i jazyk, který se jimi inspiroval, ale je procedurální.

„Stačí před samotným psaním trochu zauvažovat a předem počítat se znovupoužitelností. Pak k ničemu takovému, jako je neustálé psání stejných kusů kódu, nemůže dojít. Pokud je někdo (a to platí snad v jakémkoli jazyce!) nucen neustále přepisovat stejné kusy kódu, asi něco dělá špatně a měl by se nad svým programátorským „uměním“ hluboce zamyslet.“

Barbie říká „Software reuse in practice is hard“. Možná se na to FF dívá právě tímhle prizmatem – ne vždycky se to povede, i když se člověk snaží, a nedá se to dost dobře algoritmizovat. (Tady asi hraje roli i chuckoidní návrh, který FF zjevně vyznává, a který v situacích, kdy ho lze aplikovat, k přepisování vyloženě svádí. :-))

Samozřejmě, ne vždy se všechno povede a občas se vyskytne případ, kdy je třeba nějakou knihovničku (i když byla navržena pečlivě a bylo při její tvorbě počítáno se znovupoužitelností) potřeba rozpárat a trochu předělat. Ale rozhodně by nemělo být nutné to činit „znovu dokola“ pro „stejné kusy kódu“. :) Některé menší věci je určitě snazší naprasit, ale v případě, že často řeším podobné úlohy, už se ta trocha snahy vyplatí.

Znovupoužitelný kód je krásná teoretická představa, ale v praxi je buď neuplatnitelná vůbec, nebo trvání na jejím uplatňování vede k neoptimálním řešením. Málokdy nastane ta idealistická třetí možnost. Se znovupoužitelností se prakticky nedá téměř vůbec počítat dopředu. To by dokázala leda Sibyla.