IDF 2011: Cloudy, kam se podíváte

Hlavním tématem konference IDF 2011 bylo praktické nasazení cloudových technologií. Na Zdrojáku se cloudům a cloudovým technologiím věnujeme celkem pravidelně, a to jak po teoretické stránce, tak i z hlediska praktického použití.

Mnozí vývojáři hledí na cloud skrz prsty, jako na „módní slovo“, buzzword, jako na cosi, o čem teď všichni mluví, ale co je jakási hudba budoucnosti, a možná ani to ne. Jak to tedy s cloudy je? Jsou to marketingové chiméry pro vycpávání tiskových zpráv, nebo to je něco, co můžeme reálně použít? A s jakými riziky a efekty? Právě na tyto otázky nabízeli přednášející své názory a tipy.

Cloud nás dostal všechny

Začneme od konce konference: Poslední přednášku měl publicista Daniel Dočekal, který shrnul obsah termínu „cloud“ tak, jak se postupem času proměňoval, od původního ryze technického významu (PaaS, SaaS, IaaS – tedy technologie „jako služba“) přes „cloud je to, co ovládáme webovým prohlížečem“ až po velmi volnou definici z letošního roku, která říká, že „cloud je jen nový název pro něco, co tu už dávno je – tedy internet“. Ve své prezentaci (naleznete ji na Slideshare: Cloud nás všechny semele) zmínil, že pokud přijmeme takovouto definici, tak vlastně nemá smysl vůbec diskutovat o tom, jestli cloud ano nebo ne – jsme v něm všichni už dávno, jen jsme tomu začali říkat cloud až dnes.

Cloud podle této definice pak představují „kdesi“ uložená data, dostupná přes nejrůznější zařízení, od PC přes tablety až po smartfony. Daniel Dočekal ukazoval na svém příkladu využití cloudů – veškeré dokumenty, maily, veškerou svou práci má nejen zálohovanou na dvou různých místech, ale třetí zálohu má, díky cloudovým službám jako Google Docs, Dropbox, Mozy, Picasa, GMail apod., uloženou „v cloudu“ a dostupnou odkudkoli. Moderní cloudové technologie (samozřejmě „cloudové“ v tom nejširším slova smyslu) se starají o to, aby měl vše, na čem pracuje a co za posledních deset let vytvořil, stále po ruce.

Bezpečnost?

Několikrát zazněly na konferenci, především z řad posluchačů, obavy o bezpečnost takového ukládání dat. Jak v nadsázce uvedl jeden z účastníků: „Ale oni v Google mohou číst moje maily!“ Dočekal přišel s radikální odpovědí: No a? Ať si počtou! 

Cloud totiž není sám o sobě nebezpečný, jeho bezpečnost není binární (bezpečný – nebezpečný) – přináší s sebou riziko, jako každá podobná technologie, ale záleží jen na okolnostech a předpokládaném použití, zda pro nás bude riziko akceptovatelné nebo ne. Nelze tedy cloud odmítnout paušálně jako „nebezpečný“ – například u fotografií z dovolené bude riziko jejich zneužití pravděpodobně pro většinu lidí akceptovatelné.

Pro firmy taková benevolence nepřichází v úvahu – ale v této oblasti nastupují místo veřejných cloudů, reprezentovaných na IDF 2011 trojicí Google, Amazon, Microsoft, technologie jako jsou privátní cloudy, založené na virtualizaci.

Velcí hráči i malé firmy

Hlavním partnerem konference byla společnost Microsoft, která v současnosti na cloudové technologie intenzivně sází – jejich cloud s označením Azure je podle představ Microsoftu univerzální vývojová a běhová platforma budoucnosti. Microsoft přesouvá i jeden ze svých stěžejních produktů, kancelářský balík Office, stále víc k online a „cloudové“ podobě. O Azure hovořil Michal Juřek v úvodní keynote „Vývojář a cloud“, Štěpán Bechynský  demonstroval možnosti ukládání dat v Azure Storage z .NET, PHP a Javy, a Azure se týkala i „case study“ – přednáška o online fakturačním nástroji iDoklad, který používá právě tuto MS technologii jako běhové prostředí.

Dalším často skloňovaným provozovatelem, a to především v praktické, „workshopové“ části, byl Google – ať už se svým „čistě cloudovým“ App Engine, nebo s online nástroji Google Docs, Picasa či GMail. Filip Hráček z Google představil vizi cloudu podle této společnosti.

Třetím z velké „cloudové trojice“ je Amazon se svými Web Services – AWS, které jsou vlastně určitým průkopníkem v této oblasti a je s ním potřeba při plánování či zvažování počítat. Jejich srovnání nabídl např. Jan Kodera, jehož workshop nesl přímo název „Jak si vybrat poskytovatele cloudových služeb“.

Co u nás doma?

V České republice je poskytování cloudových služeb zatím v plenkách – progrese zdejších hostingových společností se většinou omezuje na nabídku VPS, u kterých je flexibilita stále poněkud slabší stránkou, spuštění takového serveru je záležitostí hodin až dnů a účtování probíhá „podle parametrů“ v účtovacích obdobích okolo jednoho měsíce. Vlaštovkou v tomto směru je Virtualmaster, který nabízí opravdu rychlé spouštění virtuálních instancí (v řádu minut) a nabízí účtování po hodinách strojového času.

Josef Liška s Adamem Klimentem, kteří služby Virtualmaster provozují, měli na IDF přednášku o technologiích, které Virtualmaster používá a nabízí, především pak o nástroji DeltacloudAPI z dílen Red Hatu. V kuloárech pak ukazovali i aplikaci tohoto API pro mobilní telefony, napsanou pomocí HTML a jQuery Mobile, kde si lze přímo z displeje smartfonu vytvářet, spouštět a ovládat virtuální servery téměř odkudkoli.

Jak na to?

Cloudové technologie nepředstavují tedy jen „nový hosting“ a „VPS po hodinách“ – umožňují i komunikaci, sdílení dat a spolupráci v reálném čase. Jednou z takových aplikací je například Windows Intune, o němž hovořil Tomáš Kantůrek z Microsoftu – nástroj pro vzdálenou správu počítačového vybavení, což ocení především společnosti, jejichž zaměstnanci jsou na různých místech světa, nesedí v jedné kanceláři.

Na podobné téma hovořil i David Šmehlík. Jeho workshop „Jak řídit tým, který se nikdy nepotká“ byl postaven na zkušenostech s nástroji pro řízení týmů a spolupráci, jako jsou Basecamp, Dropbox či verzovací nástroje (které dnes nesluží už jen vývojářům, ale mají i alternativy např pro grafiky).

Pokud chcete obsah konference zhustit do stručného vyjádření, šlo by to asi takto: Nejdůležitějším poselstvím IDF 2011 bylo tedy sdělení, že cloud je už zde a není třeba se ho bát, mýtizovat ho či démonizovat. Stačí se jen naučit s ním pracovat, respektive koexistovat.

Foto: Ondřej Hošt, Internet Info