Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » Jak si nenechat zaříznout dobrý nápad?

Jak si nenechat zaříznout dobrý nápad?

Články Různé

Známe to všichni: našli jsme řešení problému, které by nám ušetřilo spoustu času, práce, peněz… Jdeme s ním, celí nadšení, za kolegy či za nadřízeným, a za deset minut se vracíme jako opaření. Co se stalo? Právě nám zařízli náš nápad nějakou osvědčenou protinápadovou technikou.

Programátoři, vývojáři, či obecně lidé s technickým zaměřením nemají rádi dlouhé nejednoznačné řeči okolo.

Ve světě, kde by se všichni řídili jen logikou a racionálními argumenty, by vždy zvítězilo to nejlepší řešení a žádné řeči okolo by se nevedly.

Ale tak to na světě nefunguje.

Často se u článků o agilních metodikách, frameworcích či jiných novinkách objevují stesky: „My bychom to rádi používali, ale vedení o tom nechce ani slyšet“. Pravděpodobná příčina je to, že každý mluví řečí jiného kmene. Co v takovou chvíli poradit?

Neexistuje univerzální rada, protože každé vedení neslyší na něco jiného. K tomu, abyste přesvědčili ty správné lidi, musíte použít „přesvědčovací“ metody, které třeba dobře znají obchodníci. Technici ale takové znalosti a zkušenosti často nemají (ke své škodě), takže když narazí na protivníka s „obchodním talentem“, tak téměř nemají šanci cokoli prosadit (a ještě se diví proč, když je přece pravda tak zjevná!) Leckdy se nechají takříkajíc „utopit na lžíci vody“ a zlikvidovat nějakým průhledným psychologickým trikem. 

Následující text shrnuje s trochou nadsázky nejčastěji používané špinavé triky. Znalost popisovaných metod se vám bude hodit při prosazování vlastních nápadů či požadavků. Pokud totiž znáte metody svého protivníka, dokážete se jim líp bránit. A – ano, máte pravdu, to jsou přesně ty plané kecy, co vám už lezou nosní dírkou. Jenomže svět netvoří jen lidé racionální, a vy s tím buď můžete počítat, nebo můžete čekat, že oni pochopí. Pokud jste opravdu racionální, dojde vám, že je jen jedna cesta…

Z vlastní zkušenosti ale mohu říct, že někdy bohatě stačí naznačit člověku, který proti vám použil některou z popsaných metod, že ji znáte. Že víte, že to není argument, ale diskvalifikační technika. „Tohle je známý trik, jak zabít jakýkoli nápad, pojďme se místo toho bavit věcně…“

Diskvalifikační techniky

„To nebude fungovat“

Stará osvědčená klasika. Dialog se rozvine nejčastěji takto: „Jak to můžete vědět?“ – „Vím to!“ – „Ale měli bychom to aspoň zkusit“ – „To nemusíme zkoušet, protože to nebude fungovat.“ Po otázce „Proč?“ se plynule přejde k nějaké další technice… Třeba „protože to říkám!“ Protihmat existuje: „Co by v takovém případě bylo potřeba k tomu, aby to fungovalo?

„To už jsme zkoušeli“

Oblíbená demoralizující technika. Zkusili jsme to, nešlo nám to, chcete snad říct, že jsme to dělali blbě? Málokdo má v sobě tolik kuráže a zdravého sebevědomí, že řekne „Tak jste to asi dělali blbě!“ Pokud sáhnete k téhle odpovědi, očekávejte pronikavý účinek – ovšem vždy zvažte, zda máte sebevědomí podložené opravdu reálnými zkušenostmi. Bezpečnější je použít slovní judo: „Já vím, že jsme to zkoušeli, ale tentokrát bychom to zkusili jinak…

„Takhle to neděláme / Takhle to děláme“

Zkuste s tím naložit ne jako s argumentem, který je potřeba vyvracet, ale jako s informací: „Ano, já vím, že to takhle děláme. Právě proto navrhuju…“ – a zopakujte svůj nápad.

„Na to nemáme čas“

Buďte připraveni. Udělejte si předem odhad, kolik času to zabere a kolik času, peněz, prostředků, … to ušetří (či vydělá).

„Na to nejsou peníze“

Je to možné… Leckdy ale jen nechtějí být. Pak se, podobně jako v předchozím případě, připravte předem. Mějte spočítáno, kolik to bude stát, a proti tomu postavte úspory, zisky, přínosy.

„Už to někdo zkoušel?“

Spolehlivý zabiják na opravdu nové nápady, protože jakákoli odpověď může sloužit coby argument, proč to nedělat. Otázka ale může znamenat třeba i strach z rizika – navažte tedy argumentací, v níž dáte důraz právě na potlačení rizik.

„Vedení něco takového nikdy nepovolí!“

Jednoduchá protiotázka: Proč ne? Buď získáte cenné informace, na co se zaměřit ve vlastní argumentaci, nebo zjistíte, že je váš šéf zbabělec, který nechce být za toho, co zabil nápad, a schovává se za vedení. Pak, pokud to jde, se zeptejte „vedení“ přímo, i neformálně (v některých firmách to není problém). Vyhněte se, pokud možno, návrhu „pojďme za nimi společně“ – kovaný zabiják v takové situaci většinou váš návrh přednese sám stylem „tajhle mladej má takovej nápad, já mu říkal, že to je nesmysl, že jsme to už zkoušeli a že to nebude fungovat, ale von si to nedá vymluvit…“, protože se nebude chtít shodit. Výsledkem bude samosebou to, že vedení nebude souhlasit a vy budete za pitomce.

„Protože jsem řekl!“

A basta! Není o čem diskutovat, a pokud takový „argument“ padá častěji a vám to vadí, je na místě zvážit změnu místa.

„To není tvoje starost / Neplatíme tě za nápady!“

Oblíbené zejména ve firmách s velmi složitou dělbou odpovědnosti a autoritativním přístupem. „Ty seď, klepej HTML kód a nestarej se o použitelnost.“ Pokud chcete prosazovat svoje nápady a nechcete být „jeden z nahraditelné masy robotů“, jděte jinam, protože v takové firmě s nimi neuspějete.

„Jste příliš mladý, kolego…“

Jiný výraz pro „nemáte zkušenosti, a i kdybyste je měl, tak vás stejně nebudu poslouchat.“ Použijte protihmat „jsem, ale bavíme se o nápadu, který s mým věkem nesouvisí“ – vždy se vracejte neustále k věci (ad rem) a snažte se nenechat vmanipulovat do diskuse o osobě (ad hominem).

„To zní jako něco, co vymyslela moje čtyřletá dcera.“

Zesměšnění nápadu je velmi účinná metoda. Kdo by se tím zabýval vážně, když to je jen nějaká taková dětská hra, že? Zkuste odpovědět „Hm, opravdu? Pak je vaše dcera určitě velmi bystré dítě!“ Někdy to pomůže…

„Naši zákazníci to tak chtějí!“

Není co dodat. Každý webař zná pseudoargument „Vyvíjíme jen pro IE, protože na naše stránky chodí jen lidé s IE!“. Je to bludný kruh, ze kterého není argumentačního úniku. Můžete dramaticky vykřiknout „Ale zákazníci to tak chtějí, protože jim nic jiného nenabízíme!“ a utéct z kanceláře.

„Výborně, pojďme o tom diskutovat v širším kruhu…“

(známá též jako „Vytvoříme komisi…“) Obzvlášť záludná metoda. Nováček a nezkušený téměř vždy naletí, protože si neuvědomuje, že komise, pracovní skupiny a výbory nejsou od toho, aby něco zjistily, ale aby potvrdily předem známé mínění. Tato technika má dlouhodobý scénář, kdy na počátku je navrhovatel nadšen „přijetím“ svého nápadu, a často se stane i vedoucím celé komise. Při práci v komisi akorát marní čas, protože vedoucí nominuje osvědčené zabijáky a „mluviče“. Po určité době si dotyčného vedoucí zavolá a zeptá se ho na nějaké neprioritní pracovní úkoly. Jakmile u jediného nováček řekne „na to jsem neměl čas kvůli práci v té komisi…“, schytá tvrdý direkt: „Vy neplníte své pracovní úkoly! Jste placen za práci, ne za vysedávání v komisích! Ta komise vznikla jen kvůli vašemu návrhu, připravil jste spoustu lidí o čas a k ničemu jste stejně nedošli!“ Odcházíte lehčí o prémie a váš nápad je rázem to poslední, co vám v tu chvíli leží na srdci. Dalšího půl roku rozhodně s ničím nepřijdete…

Výše uvedené diskvalifikační fráze nejsou samosebou všechny a každý z nás zná podobných vět mnoho. Viz třeba tento seznam 99 způsobů.

Judo

V každém protiargumentu je často skryt i důvod, proč dotyčný chce vaši myšlenku „odstřelit“. Použil ten chvat s cenou? Zaměřte se v argumentaci na obchodní přínos. Chce vás odpálkovat s tím, že „to nebude fungovat“ (třeba: „Scrum u nás nebude fungovat“)? Zkuste se zaměřit na to, co považuje za rysy „funkčnosti“. Neutralizujte výtky hledáním shody a vytvářejte v oponentovi přesvědčení, že neoponujete, že vám jde o stejnou věc. Zkrátka použijte jeho sílu ve svůj prospěch, stejně jako to dělají judisté.

Ano, a…

Základní diskvalifikační metoda je „Ano, ale…“, při níž protivníkovi vyvracíte jeho tvrzení. Pokud použijete modifikaci „Ano, a…“, nebude mít dojem, že s ním nesouhlasíte.

A co kdyby…?

Zkuste snížit razanci útoku nějakou variantou svého nápadu, která je přijatelnější. Např. při útoku argumentem peněz navrhněte „A co kdybychom pro začátek použili levnější model, jen na jednom pracovišti, zápůjčku, …“ Nebo „A co kdybychom to zkusili u jednoho projektu?“ Třeba byl šéf jen zaskočen razancí návrhu a mírnější varianta pro začátek nebude problém…

Řekněte mi o tom víc…

Na argumenty typu „to selže“, „to nebude fungovat“, „to už jsme zkoušeli“ můžete použít tuto obranu. Možná má dotyčný opravdu nějaký racionální důvod, a když ho necháte vysvětlit námitky, může se k němu dobrat.

To je jedna možnost…

V podstatě na jakoukoli výhradu lze použít odpověď ve stylu „Ano, to je jedna možnost. Jsou tu ještě nějaké jiné?“ Pokud protihráč nasadí další diskvalifikační techniky, zkuste „Dobrá, to jsou důvody, proč to nedělat. Ale každá věc má přeci svá proti i pro. Pojďme se zamyslet naopak nad důvody, proč to udělat tak, jak říkám…

Nebojte se toho, že taková obrana vypadá přesně jako ty řeči okolo, které nemáte rádi. Jakmile jdete „prosazovat nápad“, tak hrajete na soupeřově území (protože prosadit je něco jiného než dokázat nebo analyzovat) a buď přijmete pravidla hry, nebo prohrajete „kontumačně“. Proti vám často sedí člověk, který je zvyklý na slovní přetahování, neustálé debaty a dlouhé hovory, a co hůř: on většinou ví, že programátoři, kodéři, vývojáři a technici obecně tyhle řeči nemají v lásce. Proto s vámi nebude mluvit o technických aspektech; jakmile se mu zachce, uhne někam, kde nejste pevní v kolenou, a pak váš návrh zamítne.

Jediná obrana je mít přehled i o netechnických souvislostech (peníze, čas, organizace práce) a umět alespoň trochu hrát jejich hru, byť vám stokrát připadá jako bullshit bingo.

Blázen, nebo vizionář?

Obecně platí, že člověk s ambicemi a opravdu dobrými nápady nakonec z firmy, kde s ním neustále zametají, pravděpodobně odejde někam, kde bude moci své nápady realizovat. A po pravdě řečeno je to to nejlepší, co může udělat. Vizionáři nemají na růžích ustláno a opravdu revoluční nápady se rodí za hlasitého odmítání skeptiků a posměchu nevědomých.

Na druhé straně mezi vizionářem s revolučními nápady a šílencem s nápady hodnými Darwinovy ceny vede jen tenká nezřetelná hranice. Přeji všem, aby se nejen v novém roce při boji za své nápady udrželi před ní.

Odkazy, prameny…

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
28 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Yarda1

Pokud budu mít nápad, prosadím jej a pro firmu to přinese nějaký užitek, bude to pro mne znamenat nějaký přínos, například povýšení nebo zvýšení platu nebo akorát víc práce („ten tvůj nesmysl už zase nefunguje tak to koukej dát do pořádku A RYCHLE!“)?
Pracuji v jisté firmě, kde to funguje tak, že zákazníci si vymýšlejí různé 3,14čoviny, obchodníci jim to to slíbí a pak vlítnou k nám do konstrukce, jak to že to ještě není hotové, že si zítra zákazník přijede. Obchodníci jsou pochváleni, že získali zakázku, pro konstrukci to, jestli firma zakázku získá nebo ne žádnou změnu nepřinese. To si pak člověk rozmyslí, jestli má s něčím novým přijít.

František Kučera

Asi tak nějak. Článek vlastně celou dobu popisuje firmu (resp. lidi, kteří rozhodují), která není nakloněná změnám, chce to dělat tak, jak se to dělalo vždycky. Jenže v takové firmě to pak právě často dopadá jak píšeš: „ten tvůj nesmysl už zase nefunguje tak to koukej dát do pořádku…“. Čest výjimkám (když změnu nejdřív odmítají a pak jsou ji naopak schopní ocenit), ale často to spíš dopadne špatně – i když si člověk pomocí popisovaných triků prosadí to svoje, je to nakonec kontraproduktivní. Někdy je prostě lepší jít pracovat jinam, než se snažit za každou cenu prosadit změny někde, kde o ně nestojí.

Satai

Kupodivu vyzkumy behavioralnich ekonomu ukazuji, ze financni odmeny nejsou u kreativnich cinnosti dobra motivace. Nejaka odmena ale samozrejme byt musi, hodne casto trebas
– sebeuspokojeni. „Byl to napad, byl muj/nas a funguje to.“
– pochvala nebo uznani. „Muzes mi ukazat, jak jsi udelal ty nove buildy, pry to setri dost prace.“
– uspora monotoni prace.

Takze mnohdy staci, aby jen firma „sla napadu z cesty“ a byla ochotna prezit jeho detske nemoci. Odmena se shora nemusi byt treba.

Oldis

ano, proto predevsim sem odesel z pozice kreslic, kde jsem ale delal praci konstruktera, kdy sem tahnul, principy/zpusoby modelovani, v celem oddeleni, kupredu, do neprobadanych casti. Nicmene potom, co sem dva roky brecel ze mam malo a to sem skutecne mel, nad podobnou vyplatni paskou jakou sem dostaval by se smala i uklizecka, mi jeste plat srazil z duvodu noveho zakoniku prace a zmen kolem proplaceni prescasu, sem se zabejcil a dal vypoved, marne jiz bylo dalsi premlouvani, uz sem byl tak nas..nej ze sem tam dal uz delat nemohl, ale ty posledni dva mesice, to byla maňána, ty se mi libili moc.

trsek

„behavioralni ekonomovia“ su obycajny tajtrlici.
Keď začne tlačiť manželka a príde 2 dieťa tak može byť kreatívec aký chce, peniaze su najdoležitejšie.
Ak naviac musí programátor riešiť znova pokazené auto zatiaľ čo si šef kúpil nové BMW tak je koniec.

Satai

Na to, jak zduvnodnite, ze jsou behavioralni ekonomove tajtrlici se vazne tesim… Vyjde to nekde s impactem? ;)

Vase argumentace funguje jenom pro extremni pripady – temer nikdo nebude kreativni za misku ryzove kase (nebo polovinu bezneho prijmu sveho povolani). Ale pokud prijem staci na pokryti beznych vydaju (pricemz bezny = odpovidajici spolecenskemu postaveni jedince tedy srovantelny s okolim), tak zvysovani prijmu (a to ani v podobe motivacnich odmen) nevede k zvysovani kreativity. Toho lze dosahnout jinak, viz vyse.
Samozrejme jsou i jedinci, kteri budou mit penize za nejdulezitejsi a kvuli zmene prijmu o par procent pujdou jinam. Ale nakolik jsou oni zdrojem kreativity…

666

lide casto menici zamestnani jsou pro kazdou firmu obrovskym prinosem… jen za predpokladu, ze je neceka komentar typu: ten tvuj kram zas nefunguje koukej to spravit.

pokud se podari tohle ve firme eliminovat, tak nove prichozi do firmy prinese mnohem vice knowhow z predchozich pusobeni nez co ziska stavajici zamestnanec prubeznou orientaci v oboru a vzdelavanim a samostudiem pri praci.

otazka je na kolik bude takovy nove prichozi sdilny…

v6ak

Článek se asi snaží odpovídat na vše, co dělat s vytvořením komise? Napadá mě jen „Tak za tu cenu do toho nejdu.“. Když prohrát, tak co nejméně.

v6ak

Místo první čárky měla být tečka. (A tomu odpovídající změna velikosti písmen.)

v6ak

Jo, pak je dost otázka, zda ta snaha stojí za to. A myslím, že na drtivou většinu stačí jednoduchá odpověď.
Jinak děkuji za článek, zvlášť ta poznámka o komisích se mi může hodit. Asi se v takovém případě budu snažit vybruslit a uvažovat o jiném místě. Článek jsem si zařadil k zařazení do záložek (až budu u notebooku), může se hodit.

Justas

Nejsmutnější jsou momenty, kdy se na nápad dovíte „to je kravina“, a po nějaké době je někdo jiný chválen za úžasný nápad, který se od toho vašeho liší jen osobou předkladatele…

dino

Proti tomu taky existuje obrana… Udělat PoC svého nápadu, stačí malé hloupé demo, a ukázat je pokud možno co nejširšímu počtu lidí, pak se Váš nápad krade dost těžko… Ale uznávám, že to je použitelné jen u určitých typů nápadů, třeba myšlenka, jak zefektivnit procesy ve firmě, se takhle bude „patentovat“ dost těžko.

Oldis

zbavme se lidi a vse pujde mnohem lepe a snadneji :)

paranoiq

díky za výborný článek

ke killer frázím přidám ještě jednu: „Výborný nápad! Uděláme to až nám na to zbyde čas.“. nikdy nezbyde ^_^

trsek

Alebo: „doma si možeš robiť čo chceš“.

anonym

A nebo: „Ve volnem case si muzes delat co chces“ :-)

VasekB
Jakub D.

Dekuji za velice kvalitni clanek.

Zloun

V podobné firmě jsem dělal několik let. Zabili v podstatě všecko, co jsem navrhl, jen proto, aby s tím přišel o pár měsíců někdo jiný, s šéfem naladěnější. Sice ten nápad vždycky tak trochu ještě zkurvil, ale najednou to byla dobrá myšlenka.

Párkrát mě naštvali, ale já nejsem z těch, co se budou někam vnucovat. Otočil jsem to proti nim. Přestal jsem své nápady nosit do firmy, začal jsem je prodávat jinde. Pro firmu jsem dělal jen to zcela nezbytné a vždycky jen tak na oko. V takto se chovajících společnostech je obvykle snadné si najít zašívárnu. Vydělal jsem dvakrát, ke konci jsem už pro ně prakticky vůbec nepracoval, na nápadech jsem vydělal jinde, přičemž mne stále platili. Navíc čím míň jsem reálně dělal, tím méně chyb jsem vyrobil a tím víc jsem byl chválený.

Když je zaměstnanec fakt krysa, a to já jsem, je hodně nebezpečné si ho poštvat proti sobě.

Inkvizitor

Podle mě se to řešení skládá de facto z několika fází:

1. Poznání „nepřítele“ (pokud je nadřízený opravdový vůl, nemá obvykle cenu plýtvat silami na jeho přesvědčení; takhle extrémní to ale obyčejně snad nebývá).

2. Převedení debaty do racionální roviny (viz třeba transakční analýza) – tj. odmítnout debatu na úrovni emocí a přimět nadřízeného, aby vás v rámci dané debaty přijal coby rovnocenného partnera. Jinak vůbec nemá cenu pokračovat; „naprogramovat“ nadřízeného do roviny, kdy je ochoten a schopen se přepnout do „dospělé“ polohy je „vyšší dívčí“; někdy je to spíš ale otázka vhodného načasování. Pokud je situace příznivá, teprve potom nastává čas na otázky „proč ano, proč ne, za jakých okolností ano“ a kouzelné formulky typu „zkusme to tentokrát trošku jinak“.

3. Samotná argumentace. Tady je třeba podtrhnout, že by si člověk všechna pro a proti měl napřed probrat poctivě sám se sebou (což je vlastně fáze 0). Jinak hrozí, že budou zklamány obě strany a případný nedopečený nápad ztěžuje vyjednávací pozici do budoucna.

Zlatá zásada z pokeru každopádně zní: nehrát za každou cenu, když má člověk slabé karty.

v6ak

Vzpomněl jsem si na jednu věc. Zdroje se mi hledat nechtějí a možná to nebylo tak, jak mě napadlo, ale i kdyby, myslím, že to má něco do sebe.
Ačkoli k iPhone mám různé výhrady, nemohu mu upřít obchodní úspěch, což je to, o co zde jde.
V Nokii údajně někdo v roce 2004 navrhl nějaký model podobný iPhone. Návrh byl zamítnut, protože vedení to přišlo příliš riskantní. Mám pocit, že od téhož roku má Apple registrovanou doménu pro svůj telefon. Můžeme hádat proč.

Vláďa Macek

Komentář sice zvonivý, ale obsahuje příliš mnoho „údajně“ a „mám pocit“ bez citace relevantních zdrojů. Takže bohužel vlastně jen drbání.

Autore článku, díky!

v6ak

Na jednu stranu ano, na druhou stranu, myslím si, že by to bylo zajímavé i jako vymyšlený příběh. Jinak bych to asi bez odkazů sem neumisťoval.

pvc

V clanku chybi faze 1: autocenzura – poradne si rozmyslet svuj napad a zhodnotit jestli to opravdu neni kravina.
Potom faze 2: promyslet vsechny dusledky, pokud by se muj napad zrealizoval. Pokusit se spocitat, promyslet opravdu vsechno, vcetne financniho/casoveho prinosu.
A potom teprv faze 3: pokud behem predchozich fazi nezjistim, ze muj napad je kravina, jit za sefem a umlatit ho cisly (i kdyz odhadovanymi). Mnohem snadneji se prosazuje neco, co (udajne) usetri tolik a tolik penez nebo clovekohodin, nez neco o cem reknu, ze je to skvely napad.

Neni nic horsiho nez zamestnanec, ktery ma plno skvelych napadu.

Miro

… a este horsie, ked manazer dostane napad

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.