Názory k článku
Do hlubin implementací JavaScriptu: 3. díl - výkonnostně nepříjemné konstrukce

V tom případě se někdy dokonce dá zapomenout jeho jméno a hledání podle názvu převést na indexování, což je významné urychlení.

mate to nejak overene, nebo to je jen domenka? v pripade, ze jednotlive identifikatory jsou sdilene (coz je vcelku trivialni optimalizace), pak rozdil mezi pouzitim indexu a prohledavanim tabulky lokalnich promennych je radove v jednotkach instrukci daneho stroje, coz pro vetsinu rozumnych programu funkce ma (< 10 promennych/parametru) predstavuje zrychleni na urovni statisticke odchylky (+ samozrejme neco sezere jeste staticka analyza)

Ověřené to nemám, své tvrzení jsem asi měl formulovat trochu opatrněji.

Stalo by za to ujasnit, co znamena podle vas v JS lokalni promenna, globalni promenna a parametr. Vse se sice zda trivialni, ale co treba rozebrat takovy priklad:


function base(a)
{
var b = 4;

return function sum()
{
return a + b;
}
}

var a = 3;

a = sum();

var sum = base(4);

a = sum();

V článku popisuju konrétní situaci v toplevel funkci, tam ten identifikátor může skutečně být jen globální (= toplevel) proměnná nebo lokální proměnná či parametr (technicky je to totéž).

Ve složitější situaci je samozřejmě třeba uvažovat celý lexikální scope chain. Jako lokální proměnnou bych pak definoval proměnnou zaznamenanou v posledním článku aktuálního scope chain, jako globální proměnnou proměnnou zaznamenanou v článku prvním. Jestli existuje nějaký používaný pojem i pro proměnné definované v ostatních článcích, netuším.

K příkladu: V ECMA-262, 3. edice, sekce 13 se píše, že funkční výraz (to, co vracíte ve funkci base) nezapisuje název funkce jako identifikátor do aktuální tabulky proměnných (do posledního článku scope chain) a už vůbec ne do tabulky globálních proměnných (do prvního článku scope chain), a nelze se na něj tedy odvolávat v toplevelu. První příkaz a = sum(); tedy vyhodí chybu.

Pokud bychom ho odstranili, tak na posledním řádku bude mít globální proměnná sum hodnotu funkce vracené v base, která bude mít díky uzávěrové vlastnosti poznamenán schope chain, kde a byla proměnná v jeho předposledním článku (tj. ani globální, ani lokální proměnná dle mé definice) a měla hodnotu 4. Po zavolání druhého příkazu a = sum(); bude tedy hodnota a rovna 8.

Doufám, že vás to přesvědčilo, že vím, o čem mluvím :-)

Pokial viem, tak caller je depricated https://developer.mozilla.org/En/Core_JavaScript_1.5_Reference/Functions_and_function_scope/arguments/caller a myslim, ze som to videl napisane aj v Referncnej prirucke Javascriptu.
Je pravda, ze eval je nielen nebezpecny, ale aj komplikuje chod kodu, ale niekedy je to jedina moznost. napr. spracovanie JSON a podobne veci.

Pokud zpracovavam JSON data prichazejici pres AJAX, tak me, vzhledem k odezve serveru, zpomaleni evalem moc nezajima :) Ale jinak se mu vyhybam, znecitelnuje kod a tim je i zdrojem chyb (spousteny kod v promenne? mfg).

Pozor, je rozdíl mezi arguments.caller a Function.caller. První je opravdu deprecated/obsolete, druhé "jen" nestandardní rozšíření.

V Opere 9.6b bola pridana podpora Function:caller.

Jak souvisi Function.caller nebo arguments.caller s objektovym programovanim a dedicnosti v JS?

Pokud chceme implementovat funkci volani metody predka rekurzivne (avsak stale v kontextu nejake konkretni instance), je nutne "kamsi" ukladat referenci na tridu, jejiz metodu prave volame (to proto, aby bylo mozne pri dalsim volani predka "postoupit vyse" k predchozi tride). Vhodne misto k tomuto je napr. staticka vlatnost volane metody. Abychom se z teoreticky funkce "callSuperMethod" dostali k teto vlastnosti, potrebujeme mit prave arguments.caller (tj. referenci na funckci, ze ktere jsme volani). Pripadnou diskuzi na toto tema doporucuji presunout do urovne e-mailove korespondence s priklady, protoze v teto diskuzi je obtizno pokracovat bez konkretnich ukazek.

Jaké jsou tedy možnosti jak eval obejít? Možná by nebylo od věci pár typických příkladů rozebrat, protože ono se té funkce občas zbavuje velmi obtížně (samozřejmě je to často i o pohodlnosti).

jeden priklad pro vyse zmineny JSON:

zle:
v = eval(jsonsrc)

dobre:
<script type="text/javascript">
v = jsonsrc
</script>

(jde to nahradit v iframe "ajaxu", pro xmlhttprequest uz to nepujde)
(taky to jde pouzit pro "boot" volby, konfigurace a pod.. generovane serverem pri startu aplikace)

O JSON, nepoužívání eval a lepších variantách tu máme dokonce malý seriál 8-)
http://zdrojak.root.cz/serialy/json-pro-vymenu-dat-na-webu/

Tak pro parsování JSON by se eval stejně neměl používat - raději JSON parser, ale to hlavně z bezpečnostních důvodů (eval je v tomto případě rychlejší). Jinak já bych odpověděl protiotázkou - k čemu eval vůbec potřebujete? Já jsem jej snad nikdy seoriózně nepoužil.

Já chci jen poděkovat za dobrý článek. Od té doby, co root tak nějak zmainstreamovatěl už tam vývojářské věci nikdo moc nepublikuje. Proto díky za sekci zdroják a za zajímavé povídání o javascriptu.

+1