Co je centrum TEREZA a čím se zabývá?

TEREZA je centrum podpory samostatného studia zrakově postižených studentů. Nachází se na katedře matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Poskytuje podporu studentům se zrakovým hendikepem (nejenom na ČVUT), nicméně mezi klienty střediska patří i ti, kdo mají léta svých studií dávno za sebou, ale chtějí se vzdělávat dále.

Velká část našich aktivit se týká počítačových kurzů – práce se screen-readerem (odečítačem obrazovky) v operačním systému Windows, s textovým editorem, internetovým prohlížečem a dalšími důležitými aplikacemi. Zastáváme názor, že dobré zvládnutí výpočetní techniky je pro zrakově postižené studenty nezbytné.

Mezi naše aktivity patří také digitalizace publikací, např. skript. Modelová situace vypadá tak, že student nás vyhledá, řekne, že studuje tohle a tohle, a proto potřebuje zlepšit své dovednosti např. při práci s Wordem a bude potřebovat převést do přístupné formy taková a taková skripta. Naším cílem je zajistit mu servis, který běžný student nepotřebuje, ale pro zrakově postiženého studenta je nezbytný, a vést ho samostatnosti. Samozřejmostí je, že klienti střediska mohou využívat naší kvalitně vybavenou studovnu.

Vedle toho se účastníme některých dalších projektů. Na naší půdě vznikl výukový film „TEREZA je přístupná“, který je určen veřejnosti a může sloužit jako úvod do problematiky. Kromě informací o našem středisku se z něj dozvíte zajímavé informace o speciální výpočetní technice pro uživatele se zrakovým hendikepem.

K dalším aktivitám patří také ty týkající se přístupnosti webů. Škála našich činností je velmi pestrá, omezil jsem se na to nejpodstatnější.

Studovna centra TEREZA

Takže pokud bych zítra přišel o zrak, můžu za vámi přijít a vy mě naučíte používat počítač „na slepo“?

Za námi byste přišel ve chvíli, kdy byste chtěl začít studovat nebo se jiným způsobem vzdělávat. Pravděpodobně byste se zúčastnil počítačových kurzů, včetně práce se screen-readerem JAWS.

Musel byste si zvyknout na některé odlišnosti od práce běžného uživatele. Ten se podívá na obrazovku a je upoutáván výraznými grafickými prvky. Má zvýrazněné, čeho si má všimnout, většinu věcí nakliká myší a může pracovat intuitivně.

Naproti tomu uživatel pracující se screen-readerem má situaci výrazně ztíženou. Musí myslet analyticky, nemá globální představu o rozložení prvků po obrazovce, vnímá lineárně a počítač ovládá pomocí klávesnice. Chce dosáhnout těch samých výsledků, ale musí k nim dojít trnitější cestou.

Co všechno bych po takovém tréninku dokázal udělat?

Pokud byste byl šikovný, dokázal byste po absolvování našich kurzů dobře pracovat s většinou základních aplikací: s e-mailovým klientem, webovým prohlížečem (mnoho našich klientů na internetu chatuje, spravují si přes prohlížeč účet u banky, nakupují, účastní se diskuzí…), textovým editorem a dalšími. Mylná představa mnoha lidí je taková, že zrakově postižení (hlavně nevidomí) uživatelé nemohou dělat téměř nic, ale často bývá opak pravdou. Najdou se i tací, ze kterých se vyklubou dobří programátoři, jiní spravují servery apod.

Mohli bychom říci, že vydávání elektronických materiálů, případně jejich publikování na webu je dnes nejsnazší a možná i nejlevnější cestou, jak nabídnout nevidomým informace?

To se nedá říct tak jednoduše. Určitě je vydávání elektronických materiálů pozitivní, ale aby je mohli používat zrakově postižení uživatelé, měly by být splněné některé podmínky.

Musí se jednat o materiály v přístupných formátech, což například takové PDF ve většině případů není. Pro zpřístupňování běžných textů jsou pravidla veskrze jednoznačná. Složitější je to u materiálů pracujících se složitou symbolikou (např. matematika). Tam je ke zpřístupnění materiálu zpravidla nutná účast některého střediska s patřičným know-how.

Důležité je také pohlídat u studijních materiálů kvalitu a kvantitu – při elektronickém zveřejňování není člověk téměř limitován ekonomicky (ve srovnání s tištěnou formou) a to může svádět ke zveřejňování nadměrného množství materiálů, ale také materiálů nižší kvality.

Televizní kamerová lupa

Jaký je tedy český web z pohledu nevidomých a zrakově postižených uživatelů? Je spíše přístupný nebo je naopak plný bariér?

Pojem přístupný se nedá jednoznačně definovat a také se vyvíjí s časem. Mění se web a mění se technologie, se kterými zrakově postižení uživatelé pracují. Správně bychom měli rozlišovat na uživatele pracující zrakem a sluchem (jedná se nejčastěji o slabozraké a uživatele se zbytky zraku) a uživatele pracující sluchem a hmatem (jedná se zpravidla o nevidomé uživatele). Předpokládám, že otázka je míněna hlavně na tu druhou jmenovanou skupinu.

Na naprosté většině webů je uživatel s dobrou uživatelskou znalostí screen-readeru schopen udělat to, co potřebuje. Podle toho, jak kvalitně autor stránku vytvořil, mu to bude trvat kratší nebo delší dobu. Avšak i na webu ne příliš ukázkovém co do sémantiky (např. nejsou značené některé nadpisy) je schopen si zjistit, že musí jít např. o 3 nadpisy dopředu (pro činnosti, jako je procházení po nadpisech, odkazech, seznamech atd. zavádí screen-reader klávesové zkratky), pak o dva odkazy zpátky a ví, že tam najde začátek té sekce, kterou potřebuje. Nebo využije funkci prohlížeče hledat text, protože z předchozí návštěvy si pamatuje, že se hledaná část nachází za nějakým textovým řetězcem. Nicméně to je trošku jako drbat se levou rukou přes hlavu na pravém uchu. Často by stačilo jenom několik málo změn v kódu stránky a orientace se screen-readerem by byla mnohem rychlejší.

Jaké jsou ty největší problémy?

Velký problém např. bývá s tím, když je důležitá informace k dispozici pouze vizuálně – typicky se sem řadí čistě vizuální CAPTCHA. Na tomto místě bych chtěl apelovat na všechny webmastery, aby ji nepoužívali a nahradili ji nějakou „chytřejší“ s podporou audiokanálu (nevidomý uživatel si kód v podobě zvukové stopy generované syntézou na straně serveru přehraje). Seznam nedávno uvolnil CAPTCHA API, díky kterému to není problém. Čistě vizuální CAPTCHOU nemohl donedávna bez pomoci vidícího projít téměř žádný uživatel pracující se screen-readerem. Nyní někteří z nich používají technologii WebVisum, která jim je schopna pomocí OCR detekovat kód na obrázku, nicméně procento těchto uživatelů je nízké a čistě vizuální CAPTCHA je stále problém.

Shrnul bych to tak, že jednoznačně nepřístupných webů není moc (patří sem např. weby postavené pouze na technologii Flash), nicméně často by se pomocí několika málo drobných změn dala situace na daném webu výrazně zlepšit.

Letos na jaře jste spustili projekt Iniciativa pro přístupnější Internet ippi.cz. Co bylo cílem projektu a kdo s ním přišel?

Přibližně dva roky spolupracujeme v oblasti přístupnosti se společností Seznam. Tohle je jedna z aktivit Seznamu, kde jsme zatím tvořili hlavně testovací platformu. Jedná se o projekt, do kterého se zapojily společnosti Atlas, Centrum, iDnes, Jyxo a právě Seznam s cílem vést některé aktivity v oblasti přístupnosti společně. Nejvýraznějším výsledkem se stalo zavedení jednotných klávesových zkratek na všech webech, které tyto firmy provozují. Klávesové zkratky na webu sice přístupnost zvyšují minimálně (nejedná se o nutnou a podstatnou věc), nicméně úspěch vidíme hlavně v jednotné implementaci.

Jaká je Vaše role v centru TEREZA? Co máte na starosti?

Jelikož stále ještě studuji, tak jsem zaměstnán pouze na částečný úvazek. Mám na starosti naše webové stránky, elektronickou konferenci Fanda a některé další věci technického rázu. Věnuji se přístupnosti webů a několika projektům. Momentálně pracujeme ve spolupráci se Seznamem na generování značně zjednodušených map dobře převeditelných do reliéfní podoby. Dále začínáme s projektem ohledně prohledávání digitálních knihoven pro zrakově postižené uživatele – je realizován v rámci předmětu „Tvorba softwarového projektu“ na naší fakultě, kód pro nás budou psát studenti.

Braillský řádek

Vy osobně máte zkušenosti i z podobně zaměřeného centra v Karlsruhe. Jak jsou na tom ve srovnání s centrem TEREZA? Inspirovali vás něčím, co u vás také zkusíte?

Strávil jsem tam celkem měsíc, takže jsem měl možnost trošku více přičichnout k některým projektům, kterých se jejich středisko účastní, a inspirovat se. Měl jsem možnost srovnat, kudy se ubírá speciální výpočetní technika tam, s tím, kudy u nás. V Německu to je více k otevřeným technologiím.

Jedna z věcí, která mě opravdu zaujala, bylo velmi dobré využívání tutorů. Jedná se o schopné studenty, kteří mají možnost si přivydělávat přímo na univerzitě. Dělají odborné práce – učí v nižších ročnících (např. programování), spravují sítě a pracují také pro středisko, kde jsem byl. Pro studenty to je odborná praxe, pro školu poměrně levná pracovní síla. Středisko je dokázalo dobře využít. Škoda, že něco podobného jako tutoři není ještě zavedeno i na ČVUT.

V centru TEREZA brzy proběhne den otevřených dveří. Kdy se koná, pro koho je určen a co návštěvníci uvidí?

Den otevřených dveří proběhne ve středu 22. 10. 2008 od 10 do 18 hodin. Více informací najdete na našem webu – www.tereza.fjfi­.cvut.cz. Je určen všem, kdo se chtějí něco dozvědět o podpoře zrakově postižených studentů na vysokých školách, a zajímají se o tradiční i moderní pomůcky a technologie. Většina lidí se k braillskému řádku, screen-readeru, televizním kamerovým lupám, fuseru, braillským tiskárnám a dalším podobným věcem nedostane (už proto, že jejich cena často převyšuje 100 000 Kč). Většinu věcí si návštěvníci budou moci vyzkoušet na vlastní kůži. Třešničkou na dortu budou počítačové hry pro nevidomé uživatele.

Detail braillského řádku

Přemýšlím, jak fungují počítačové hry pro nevidomé uživatele, to jsou takové ty staré textové hry?

Nevidomí uživatelé hrají staré i nové textové hry, ale to, co jsem měl na mysli, jsou hry pouze se zvukovým výstupem. Může se jednat o audiofotbal, ale také o síťové bojové realtimovky, kdy člověk řídí tank v bitvě.

To zní opravdu zajímavě. Rád si takové hry přijdu vyzkoušet. A také prohlédnout si, jak vypadá Zdroják na braillském řádku. Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji a těším se, až se potkáme na půdě našeho centra.

Otázky za Zdroják kladl Martin Hassman, odpovídal Karel Břinda z centra TEREZA. Fotografie poskytl Karel Břinda.