Názory k článku
Práce se soubory v prohlížeči, díl 1

... o němž bude řeč v dalším díle. Ale díky za připomínku - pro readAsDataURL platí to, co bylo zmíněno v samostatmém článku o těchto URL.

Z clanku by se mohlo zdat, ze lze pouzit bud file input nebo drag'n'drop. Pravdou ale je, ze lze pouzit oboji a vzhledem k pouzitelnosti bych to i doporucil. Asi nejhorsi variantou by bylo vyuziti samotne drag'n'drop funcionality, protoze ne kazdy v tahani mysi spatruje nejakou vyhodu. Obsluzna funkce muze byt stejna pro oba pripady, takze neni duvod to tak neudelat.

Dobrá připomínka, v článku to vypíchnu. Díky.

Jistou šanci bych tu skutečně viděl. Když si Hixie svéhlavě bez nějaké diskuse přidal atribut download, proč by nepřidal ještě něco checksum. ;-)

Od toho máme HTTP hlavičku Content-MD5

(je fakt, že nějaký modernější algoritmus by se hodil – ale pokud má jít o ochranu proti náhodnému poškození souboru, je i md5 použitelná)

BTW: a kdyby to mělo být přímo součástí odkazu* a ne HTTP odpovědi, tak by to šlo krásně řešit pomocí jmenných prostorů – např.:

<a href="http://…" otisk:sha1="5e0c­a0e40a16c9fbfeb4d251ec2a­477f38fab9e3">sou­bor.txt</a>

Nemusí být totiž všechno naplácané v základním standardu a povinné pro všechny – přesně tohle je totiž funkcionalita typu „něco navíc“, kterou můžou implementovat některé weby a některé prohlížeče. Standard by měl být podle mého co nejjednodušší a další funkcionalitu řešit modulárně (a oddělit jednotlivé skupiny funkcí do jmenných prostorů).

*) což může mít taky smysl – když budeme odkazovat na soubor na cizím serveru, kterému nedůvěřujeme.

Tak striktně vzato, nemusí se vlastně vůbec nic :-) (snad leda umřít). Ale otázka je, co je vhodnější.

A když zvážím dvě možnosti:

1) Jeden velký všeobjímající standard, který zahrnuje spoustu funkcí, ale málokdo ho dodržuje. Všichni budou říkat: „Podporujeme standard XYZ!“ a malým písmem budou dodávat: „ale ne úplně na 100%“ a ještě menším (pokud vůbec): „tyhle funkce podporujeme a tyhle ne, u ostatních nevíme, a možná jsme na něco zapomněli, tak to musíte vždycky vyzkoušet“.

2) Relativně malý základní standard, který obsahuje jen tu nejdůležitější funkcionalitu a který není problém 100% implementovat. A k němu dodatečné moduly zaměřené vždy na nějakou funkční oblast. Navíc autorem těch modulů může být i někdo jiný než autor základního standardu…

Mně je bližší ten modulární způsob – kromě jiného to lépe umožňuje práci stylem: píšu web/aplikaci vůči standardu a ne vůči konkrétním prohlížečům. Naházet všechno na jednu hromadu a říct: „podporujte si z toho, co chcete“ mi moc rozumné nepřijde a zavání to starými (ne)pořádky, které na webu kdysi panovaly.

Namespace v HTML5? Tak to nepůjde, z toho by chlapci z WHATWG dostali pupínky. ;-)

"Distributed extensibility" je totiž pro WHATWG priorita -1000000 a červený hadr. HTML5 není sémantický značkovací jazyk, který by šlo rozšiřovat. Je to platforma pro tvorbu aplikací naroubovaná na HTML. S tím je potřeba se smířit. Slova "hypertext" a "markup" v názvu HTML5 jsou dneska již zavádějící. Vždyť se také dlouho HTML5 pod křídly WHATWG jmenovalo "Web Applications".