S čistým stolem...

Dvacátého osmého prosince jsem vylezl na terasu s kovovou tyčí, kleštěma a letlampou…

Ne, nezbláznil jsem se – alespoň zatím. Celé to mělo velmi jasnou příčinu. Ale nejprve se  vraťme zpátky do doby, kdy magnetofonová kazeta byla královna domácích počítačů.

Za dobu, co jsem vlastnil a aktivně používal ZX Spectrum, později +128, jsem nastřádal asi šedesát magnetofonových kazet, plných různých her, programů, textů, vlastních i cizích. Všechno jsem to „nutně potřeboval“. Včetně naprosto pitomých her a nefunkčních pokusů – na pásce se moc dobře mazat nedalo, tak to tam prostě zůstávalo.

Pak jsem si pořídil Atari ST. Za dobu, co jsem ho měl, jsem nastřádal spoustu disket, plných různých programů, skladeb pro MIDI, experimentů, dokumentace…

Pak jsem si pořídil PC.

Sbírka disket zabírala někdy okolo roku 2000 krabici od bot, dvě krabice na diskety a několik desítek takových těch papírových krabiček na deset kusů. A k tomu jsem měl asi sedmnáct CD se zálohami své práce.

V roce 2002 jsem přemýšlel, jestli vůbec má cenu kupovat disketovou mechaniku. Tehdy jsem ji ještě koupil a do PC namontoval. Použil jsem ji asi desetkrát – vždy když jsem koupil nějaký obskurní hardware, ke kterému byly ovladače na disketě. Ale jen na čtení, už jsem na diskety nic neukládal. Byl jsem moderní člověk, ukládal jsem na CD a DVD.

V roce 2008 jsem koupil terabajtový externí disk (a v roce 2010 druhý). Od té doby jsem nevypálil jedinou zálohu na CD ani na DVD. Ale zůstala mi halda disků se zálohami pracovních verzí Bloguje.cz, dalších webů, všech možných textů, projektů a „projektů“, co jsem za těch let nastřádal.

Vždyť je přece potřeba mít zálohy. Kdo má zálohy, je rozumný člověk, moudrý hospodář, a tak dál. Jen počkejte, jak se vám budou hodit!

V prosinci 2011 jsem zredukoval svoje domácí výpočetní centrum a uvědomil si, že tu mám přesně nula disketových mechanik a jednu DVD/CD mechaniku. Používal jsem ji pravidelně jen na jednu jedinou věc: na instalaci her, když přišly v krabicové verzi. Za poslední půlrok přicházejí „krabice“ jen na XBox, svět PC her zcela ovládla digitální distribuce.

Otevřel jsem skříň a koukal na krabičky, spindly, krabice, pořadače a další odkladiště, plná cédéček a dývídýček. Od záloh z roku 1994 až po ovladače k nové grafické kartě, co byly už v době, kdy jsem tu kartu montoval, zastaralé a stejně jsem je stahoval z webu. O plackách z různých časopisů a knih nemluvě… Co s tím?

Myšlenka, co mě napadla jako první, byla: vzít, zazálohovat to zajímavé na externí disk, média zahodit. Podobně jako to dělám s CD z knížek: vezmu, vytvořím z něj zaZIPované ISO a uložím pro případné použití v budoucnu.

A jak jsem tak seděl u skříně a koukal na tu hromadu, u které mě čekalo probírání a rozhodování, jestli je to zajímavé a budu to chtít zálohovat, tak jsem si uvědomil smutnou věc: Naprostou většinu těch médií jsem od vypálení nikdy nepoužil. Nikdy jsem nehledal, kde mám vypálenou instalačku k Mirandě nebo Total Commanderu, protože v posledních letech ji mám rychleji staženou než nalezenou. Ubuntu 8? Fedora 10? Red Hat 6? Prastaré Slackware? Kdysi jsem si to stáhnul, půl dne to trvalo, a tak jsem to vypálil. Dnes to mám za dvacet minut. Všechno to je na webu… A ta CD ke knihám? Byly v mechanice vždycky jednou jedinkrát – kvůli vytvoření té zálohy. Pak už jsem na ně nesáhl. Ani na tu zálohu.

Vlastně většinu záloh jsem nakonec už nikdy nepoužil. Některé třeba po týdnu. Jednou. Když jsem si něco smazal. Ale pak už nikdy. A podle všeho je už ani nikdy nepoužiju. Vážně – soubory .CDR z roku 1995 s reklamami na lokální firmy? Zdrojový kód intranetu z roku 2003? Zdrojové kódy informačního systému pro strojírenskou společnost z roku 2002, napsané v JScriptu / ASP? Mikrokernelový OS, co jsem psal v roce 2003 po večerech? Archivy free webových šablon? Muziku pro Impulse Tracker? Vážně pochybuju, že bych něco z toho někdy potřeboval. Zálohy skriptů Bloguje z roku 2004? Nepoužiju. Ani ve snu. Ani v tom děsivém!

Překladač jazyka, co jsem si napsal v Borland Pascalu 7  na konci 90. let pro extender DOS32, už dnes taky nepoužiju. Ani z nostalgie. Nepřeložím ho, a když přeložím, nespustím. A když spustím, vytvoří mi kód, který bude pro extender, určený k dávno neexistujícímu systému. (Mimochodem, pamatujete, co byl EMM, jak se mapovala paměť VESA karty do 32bitového prostoru a k čemu byl Xmode?)

Seděl jsem u té haldy a přiznával sám sobě, že to fakt tak je a nic z těch záloh nepotřebuju a nikdy potřebovat nebudu (a ani jsem nikdy nepotřeboval). Média z roku raz dva sice záznam stále drží (to byla doba „zlatých“ cédéček), ale ten zbytek má různé chyby, něco nelze přečíst, něco ani mechanika nedetekuje, a zálohy z let 2006–2008 nepřečtu už vůbec. To proto, že mě v roce 2006 napadlo svoje zálohy šifrovat TrueCryptem, a ačkoli jsem si princip, podle kterých jsem hesla tvořil, poznamenal na papírek, tak dnes už bohužel nejsem s to je rekonstruovat. A to jsem ten papírek našel!

Mementem je pro mne harddisk s nápisem „Data – zálohy – práce – nemazat“, co jsem vytáhl ze starého PC, když odcházelo do věčných lovišť. Dodnes leží ve skříni přesně na tom místě, kam jsem ho před lety položil s tím, že „až koupím nový, budu muset všechno tohle nahrát zpátky“. Nikdy jsem to neudělal. Nikdy jsem jeho obsah neprotřídil, a místo rozdělení na „důležité – zachovat“ a „nepodstatné“ jsem si časem uvědomil, že vše postupně spadlo do kategorie 2.

„Cha chá – – – ,“ smějete se. „To je proto, že jsi tvořil samé kraviny! To MOJE práce, ta je důležitá, tu jistě využiju, i za pár let! Jako když najde…“ Já se vám smát nebudu. Žil jsem s tímhle přesvědčením pětadvacet let, tak znám přesně vaše pocity. Důležitá práce, bude se možná jednou hodit… Není, a nebude, ale na to musí každý přijít sám.

A tak se stalo, že jsem stál na terase s kovovou tyčí, na ní jsem měl nastrkaná cédéčka a DVD jako pekař preclíky, letlampou jsem je tavil a kleštěma přiohýbal a otáčel a mačkal. Je to nejrychlejší způsob, jak je „znečitelnit“ – rychlejší než je lámat, stříhat, štípat, drtit nebo honit skartovačkou. Trošku teď připomínají slavný obraz Salvátora Dalího…

A to předsevzetí? Doporučuju tohle: „realisticky zvážím, které zálohy budu potřebovat, a zbytek nemilosrdně zničím.“

Zničil jsem (a ekologicky roztřídil, samosebou) veškerá CD a DVD starší dvou let. Zlikvidoval jsem diskety. Probral jsem zálohy na externím disku. Ne proto, že bych měl málo místa, ale proto, že jsem si konečně přiznal, že zálohy starší půl roku, co jsem nepotřeboval dosud, nebudu potřebovat už nikdy, a navíc je za pár let ani nepřečtu.

Stejně jako ty kazety pro ZX Spectrum. Ty bych fakt rád zkusil, jestli půjdou přečíst, mám tušení, že tam bude pár perel. Ale víte, jaký problém je nalézt fungující mechaniku? Dobrý kazeťák je snad ještě hůř sehnatelný než osmipalcová disketovka…

Ať se vám v novém roce daří, a neutopte se v digitální nostalgii!