Softwarové licence: úvod pro obyčejné lidi

Problematika softwarových licencí se ve světě open source komunity probírá velmi často. Na mateřském serveru Root.cz dokonce vyšel celý právní speciál. Jenže smutným faktem je, že takový speciál nebude číst běžný vývojář, protože se v něm za chvilku ztratí. Jemu se hodí se spíš taková praktická příručka, "rukověť" - a právě takovou je i tento článek.

Články o SW licencích jsou už vlastně takovým evergreenem - vydáváme je stále dokola, a vždy jednou za čas se zase v diskusi objeví: Měli byste o tom napsat nějaký článek. Zkušenějším tento článek nic nedá, ale pro někoho může přinést odpovědi na základní otázky, jako třeba:

Proč vůbec licence?

První otázka, kterou si programátor (grafik, kodér, copywriter, prostě kdokoli, kdo produkuje autorská díla) položí, je: Proč bych se vůbec měl starat?

Zákon o právu autorském (zákon 121/2000 Sb.) určuje nakládání s autorskými díly v ČR. Pro naše účely je potřeba vědět, že autorská práva jsou dvojí: osobnostní a majetková. Osobnostní práva jsou nepřenosná a zajišťují autorovi např. právo na to, že mu nebude autorství upřeno. Majetková autorská práva většinou patří rovněž autorovi, s výjimkou případů, kdy takové dílo vzniklo na zakázku či v rámci pracovní smlouvy; pak majetková práva vykonává ten, kdo si dílo objednal. Vykonavatel majetkového práva k dílu rozhoduje o jeho šíření, rozmnožování, užití, ...

Zároveň zákon zakazuje jiným osobám do tohoto práva zasahovat, tedy dílo neoprávněně užívat, šířit, rozmnožovat atd.

Jak z výše uvedeného vyplývá: Pokud vytvoříte autorské dílo (třeba program), můžete s ním nakládat, jak je vám libo, protože jste autor. Zákon ale toto právo nedává nikomu jinému (až na výjimky, které nejsou podstatné - např. právo citovat dílo v odůvodněném rozsahu...) - lépe řečeno pokud kdokoli jiný vaše dílo bude užívat, šířit, rozmnožovat, upravovat..., tak porušuje zákon.

Co s tím?

Zákon dává autorovi právo udělovat smlouvou oprávnění k použití díla jiným osobám. Takže vy, jako autor, můžete říct, že konkrétní lidé, firmy atd. mají např. právo dílo šířit.

Ve světě software právě k tomuto účelu slouží softwarové licence.

Licence tedy není nějaký zákaz nebo nařízení, je to smlouva, kterou povolujete ostatním použít vaše dílo tak, jak si vy přejete.

Nahraju zdrojáky na svůj web - musí tam licence být?

Nemusí. Když tam nebude, platí pro ně ustanovení autorského zákona, tedy kdokoli je použije, pozmění apod., poruší zákon. Pokud ale chcete, aby je lidé mohli použít, musíte k nim přidat právě tu licenci, v níž udělíte souhlas.

A co když tam nedám značku (C) - copyright?

Český autorský zákon se vztahuje na veškerá autorská díla, ať jsou opatřena copyrightem nebo ne. Takže i když u díla není uveden, stále pro to dílo platí výše uvedené.

Autorský zákon je zlo, OSA je zlo, já na to kašlu, dám to tam a je mi to jedno!

Jasně, můžete. Ale opět platí výše napsané. To, že vy osobně považujete zákon za zlo, neznamená, že pro vaše dílo neplatí. Pro člověka, který bude chtít dílo užít, je to ale velká překážka - i kdyby nakrásně věděl, že vy sám autorský zákon neuznáváte a nebudete se s ním soudit, tak on zákon porušuje; navíc nikde nemá jistotu, že ho nezažalujete za deset let, až on na vašem programu vydělá majlant. Váš kód je tak nepoužitelný pro jakýkoli solidní záměr.

Licence v kostce

Budeme zjednodušovat - pokud chcete opravdu podrobné informace k licencím, doporučuji vyhledat si jejich originální znění a jejich výklad. Dále uvedené informace berte jako rychlé vodítko pro rozhodování.

Proprietární licence

Napíšete "Tento program jsem udělal já, X.Y., a pan Jan Novák, r.č. toato, jej může používat obvyklým způsobem na svém počítači, a to každé první úterý v měsíci mezi 12:30 a 14:00." A je to. Právě jste udělili licenci k používání svého programu. Sice trošku podivnou, ale právně závaznou. 

Vlastní licenční smlouva, v níž přesně specifikujete kdo, kdy a jak smí vaše dílo užít, je nejčastější eventualitou. Zjednodušeně lze říci, že co do ní napíšete, tak to taky bude (pokud to nebude v rozporu se zákonem). Pokud chcete dát své dílo "lidem", tak je problém, že takovou licenci, pokud bude dlouhá, nikdo číst nebude. V open source se proto používají dohodnuté licence, které pokrývají všechny možné způsoby toho, co po uživatelích chcete a co jim hodláte povolit.

No whining / wtfpl

Autor tohoto textu na svá dílka občas používá svou vlastní licenci DPL, která patří mezi takzvané "no whining licence" - tedy licence, které dávají právo dílo užít, šířit, měnit, a to pod jedinou podmínkou: že si nikdo nebude autorovi stěžovat. Použijte tuto licenci tehdy, když je vám opravdu úplně jedno, co s vaším dílem kdo udělá, hlavně když vás nebude otravovat.

O něco benevolentnější je licence WTFPL, česky přeložitelná jako "dělejte si s tím, kurva, co chcete", která sestává z jediného bodu, jehož obsahem je právě toto.

BSD-like

Originální BSD licence, později upravená do podoby modifikované BSD (vypuštěn dodatek o reklamě) je velmi liberální licence, která říká: Dílo je k dispozici tak jak je, udělal jej ten a ten a zříká se jakékoli přímé nebo nepřímé zodpovědnosti za cokoli, co se stane. S dílem můžete dělat cokoli, pokud zachováte informaci o autorovi a informaci o zřeknutí se odpovědnosti. Od BSD je odvozena řada licencí; některé (MIT-X11) jsou téměř totožné...

MPL

MPL (Mozilla Public License) je restriktivnější než BSD. (Kompletní text, neoficiální český překlad). Hlavní rozdíl proti BSD je ten, že pokud do svého SW zahrnete software s licencí MPL, musíte tuto část (i s případnými změnami) dál šířit jako MPL. Totéž pokud bude MPL kód vložen do nějakého zdrojového souboru - v takovém případě jste povinni zveřejnit celý zdrojový soubor. Na rozdíl od GPL však MPL umožňuje, aby na ostatní části SW byla použita jiná licence. MPL tedy zajišťuje stálou otevřenost kódu a jeho změn, aniž by si nárokovala otevřenost celého odvozeného díla. Navíc máte právo šířit binární kód pod naprosto libovolnou licencí.

CDDL

CDDL (Common Development and Distribution License) vychází z MPL a poněkud ji upravuje - viz FAQ. Jedná se opět o souborově orientovanou licenci, která požaduje zachování otevřeného kódu na konkrétní soubory a stanovuje povinnost uveřejňovat změny, přesto dovoluje kombinovat takovéto soubory v projektech s vlastním kódem, který nijak neomezuje.

LGPL

LGPL je upravená GPL, vhodná především pro knihovny. Umožňuje knihovnu slinkovat s jakýmkoli programem, aniž by kladla na tento program některá omezení, co klade GPL, zejména nevyžaduje jeho otevření ani nevyžaduje GPL kompatibilní licenci.

GPL

GPL je pravděpodobně nejznámější licence v open source komunitě. Svobodné použití je v ní omezeno požadavkem na šíření upraveného díla pod stejnou či kompatibilní licencí (kompatibilními licencemi jsou myšleny ty, které rovněž vynucují povinnost vydat odvozené dílo jako open source).

Creative Commons

Pro některé účely, především pak pro autorská díla v podobě textů, obrázků apod., je vhodné použít licence Creative Commons, které umožňuje šíření a užívání díla komukoli. Můžete si vybrat z různých kombinací, podle toho, jestli chcete pouze zachovat jméno autora (BY), nebo zda chcete např. zakázat komerční využití (NC), zakázat zasahování do díla (ND) nebo vynutit další šíření pod volnou licencí (SA). Např. kombinace CC-BY-SA označuje dílo, které můžete použít, změnit a šířit, pokud zachováte informaci o autorovi a pokud výsledné dílo dáte k dispozici pod podobnou licencí.

Kterou?

Grafici, textaři, kodéři a další si určitě vyberou z nabídky CC licencí.

U software záleží na vašich osobních preferencích. Zvažte, jestli bude váš kód vynuceně svobodný, nebo svobodný bez přívlastků (a k plné svobodě patří i svoboda kód učinit nesvobodným). Pokud je pro vás důležité, aby vaše práce zůstala navždy otevřená a aby ostatní byli nuceni své úpravy dát k dispozici rovněž otevřené, použijte GPL. Pokud je vám jedno, že váš kód třeba někdo změní a použije v uzavřeném software, použijte BSD.

Při kombinování např. GPL a BSD kódu je nutné dát pozor na to, že GPL licence si vynucuje, aby i výsledek byl pod licencí GPL (nebo kompatibilní). Mnozí autoři, kteří nechtějí pro svoje výsledné dílo použít GPL (připadá jim nesvobodná, chtějí použít BSD licenci nebo naopak proprietární) tak sáhnou raději po komponentách s licencí BSD.

Kompromisem jsou licence jako MPL, CDDL či LGPL, které zaručí, že váš kód bude stále otevřený, resp. i jeho úpravy budou dány zpětně komunitě, ale nijak neomezí ty, kteří jej budou chtít využít ve vlastních programech.

Závěr

Licence nejsou ani opruz, ani šikanování autorů, ani "onanie špatných programátorů, co se domnívají, že licence plná právnických výrazů dělá z jejich kódu něco důležitého". Licence dává vašim uživatelům právo nakládat s dílem (používat, šířit, ...), které by bez ní neměli.

Licence, a to ani ty nejopensourcovatější, tedy neruší autorská práva ani platnost autorského zákona; z autorského zákona vycházejí, v jeho rámci fungují, a právě díky autorskému zákonu mají smysl a význam.

Bez licence je váš kód nepoužitelný, protože jeho použití zákon zakazuje. Proto nezapomeňte k dílům, která dáváte "k dispozici lidem", přiložit licenci, která takové použití legitimizuje.

Pokud máte stále dojem, že zde spousta informací nezazněla, že bylo něco zkráceno a zjednodušeno, tak máte pravdu. Kdyby to tu zaznělo, nikdo by to nečetl.