Tluste mezivrstvy: je toho vic, ale napriklad: pokud neco delate objektove, pak k vetsine "verejnych" atributu objektu pisete accessor a mutator funkci, ruzne konstruktory, operatory pretypovani a prirazeni a podobne, aby to "vypadalo kompletne", a v tom vsem kodu je jen hodne malo radku toho, co skutecne dela neco netrivialniho.
Ale tohle je základ C++. Mimochodem Linus je jeden z těch, kteří prosazují, že jedna procedura (metoda) smí být dlouhá maximálně 25 řádků, takže většinou nemůže dělat něco hodně netriviálního (teda pokud se nevyužije macro hell).
A taky bych dodal, že pokud nepatláte objekty stylem Copy&Paste, jako dělá většina začínajících programátorů C++ (jo, dělal jsem to taky), ale member objekty obalíte do vhodných šablon, případně z nich uděláte objekty, které se starají o svůj obsah nebo je rovnou uvedete jako public, tak žádné accessory a mutátory psát nemusíte a kód je tak daleko přehlednější.
