K velikosti "API" v C++ jeste prispiva to, ze pokud chcete mit neco naprogramovane "ciste" (pekne), tak je neco jineho aby "objekt mel ciste (zejmena ortogonalne) navrzene rozhrani" a je neco jineho, co realne potrebuje uzivatel toho objektu. Coz je to co jsem psal driv - ze proste v C++ k te tride dopisete "kompletni" rozhrani (pekne ciste navrzene, o tom zadna), akorat je ho mnohokrat vic a casto ne presne takove, jako potrebuji uzivatele toho objektu.
A teď mi řekněte, jaký je rozdíl v tom, že v C i C++ napíšete objektu do knihovny jen základní funkčnost a zbytek necháte implementovat programátora v C novými funkcemi, v C++ dědičností?
