Názor k článku
Uživatelé nejsou programátoři!

Mám nějaké ty nápady a připomínky „z druhé strany“, které ukážu na obecném příkladu vysvětlení používání programu (který je konkrétní ve svém ostrém nasazení, ale jméno produktu nechám stranou :-), který slouží pro spisovou službu a s tím dnes propojenou práci s datovými schránkami.
1) Jelikož dnes máme tu moderní techniku, napadá mě, že by se daly pokrokově využít prostředky jako je video a audio pro pořízení záznamu konkrétního použití programu, který má tolik nastavení, že je obyčejný uživatel ani nechce znát, jelikož o ně mu vůbec nejde. Už několikrát jsem si následně vyčítal, že jsem si na školení radši nevzal diktafon, když už si nepořizuju žádné zápisky, a čtení svým způsobem staršího manuálu mě neba. 80 % učení je stejně opakování, tak si myslím, že nahrávka školitelova hlasu by mi pomohla.
2) Dost mě zaujalo, že rozhraní je narvané velkým množstvím zkratek. ty zkratky kladou další nároky na pozornost a vlastně jsem si začal po čase klást otázku, proč?
To, co se tu zmiňovalo jako problém, jako např. chybové hlášky, je, jak říká pan prezident úsměvné, protože hlášení o chybách není zrovna to, na co bych se při ovládání programu těšil. Chci pokud možno jednoduché prostředí.
I tak jasnou zkratku jako je PSČ bych raději viděl rozepsanou, že tu je ale pozkracováno velké množství halších textů umístěných přímo na tlačítkách mě společně s tím, že i když by mě jinak nenapadlo diskutovat o tom, jak je rozhraní navrženo – to je prostě věc toho, kdo to udělal, tak tady mi hlavou jdou myšlenky, jestli by to fakt nešlo nějak promyslet, aby to celé nevypadalo jako jeden veliký formulář, protože se tu uživatel skutečně setká s velkým množstvím údajů, ať už je musí ručně vyplňovat nebo se snaží věc obejít tím, že zadá automatické předplňování, aby se jednoduše nesetkával s formulacemi, které vypadají, že by se daly uhladit.
Ale uživatel jako takový si zvykne. Pro někoho jde prostě o to, aby měl na začátku napsán na kusu papíru postup, jak se věci ujmout, aby ji vyřídil když ne za pět minut, jako s předchozím softem, alespoň za deset, a netrvalo mu to s novým půl hodiny. On totiž takový program ve vší své dokonalosti umožňuje řešit věc rychle, ale to není přesně to, jak by se „odpověď“ na „žádost“ vyřizovat měla. :-) Naučit se, že „Nové podání vyřizujícího dokumentu“ – neboli postaru lidsky odpověď na žádost (na podání), je to čtvrté tlačítko zleva není žádný problém.
Důležité, jak to vypadá, například je, že program umožňuje potvrdit vyplnění údajů o adresátovi, který má datovou schránku, kterou je podle zákona nutné zjistit, i se špatnou adresou – v databázi může být tahle věc zadána k tomu samému subjektu klidně několikrát (ovšem je tu nějaká ta možnost ověření, jestli se daný záznam pojí k existující datové schránce, to ano, jen to, jako vždy chce věc vychytat v pravý okamžik), a po tomto potvrzení už věc nejde zrovna snadno měnit, z čehož můžou vyvstat další komplikace, jež jsem už vytěsnil z paměti, protože se staly hlavním číslem programu mé mysli na půl dne. Ten hlavní problém totiž může být i mimo programátorovy možnosti, může být „ekonomický“ – určité subjekty dnes mají povnnost mít datovou schránku, jiné nikoli. Protože ta sranda něco stojí, větší podnik, který má jedno ústředí a několik organizačních jednotek, si zřídí jednu, a pak je potřeba pochopit, co a kam se posílá -že to jde na ústředí, které má ovšem jinou adresu než žadatel, a jaký v tom mají nastaven režim, aby nakonec „psaní“ došlo adresátovi. Pro jistotu vám pak doporučuju se ubezpečit, že to „elektronické psaní“ došlo, protože dnes je nová doba. :-D