Tak znovu a snad srozumitelněji: prohlížeč patří uživateli, je to jeho domácké prostředí, stejně jako jeho klávesnice, jeho myš, jeho operační systém… webová aplikace je něco cizího, jednou je modrá, jindy červená, každá* je jiná, jednou je ten dialog vlevo, jednou vpravo, někdy je tam „Přihlášení“ jindy „Log In“ jindy „Sign In“ někdy po něm chce uživatelské jméno někdy přihlašovací jméno, tlačítko je jednou hranaté šedivé, jindy kulaté s obrázkem… Kdežto dialog vykreslovaný prohlížečem je vždycky uprostřed obrazovky, je šedivý nebo prostě stejně barevný, se stejnou ikonou a nadpisem, na uživatele se obrací standardizovanou hláškou jako je např. „Server http://zdrojak.root.cz požaduje vaše uživatelské jméno a heslo s komentářem: „Přihlášení na Zdroják““.
Nechci, aby to vypadalo, že obecně propaguji HTTP autentizaci – většinou taky používám tu formulářovou, ale z jiných důvodů než je tento – standardní vzhled považuji za výhodu.
*) většinou uživatel používá jeden (nebo jedné se blížící počet) prohlížečů, ale větší množství webů a webových aplikací.
Odpověď na názor
Odpovídáte na názor k článku Uživatelé nejsou programátoři!.
20. 8. 2010 8:58
Re: Z opačné strany
celé vláknoPravidla pro diskutující: Přidáním čtenářského příspěvku do diskusí či fóra souhlasíte s pravidly.
Informace o soukromí: U všech přidaných komentářů provozovatel ukládá IP adresu a hostname odesílatele. U neregistrovaných uživatelů se na webu zobrazuje část hostname, případně IP adresy, neumožňující identifikovat konkrétní počítač.
Povolené značky XHTML: a, br, code, em, li, ol, p, pre, strong, sub, sup, ul