Odpověď na názor

Hlavní rozdíl mezi programátorem a uživatelem v chápání aplikace je znalost principů. Programátor chápe princip (jak to funguje) a díky tomu si dokáže spoustu věcí domyslet a řešit lépe. Pro uživatele je výhodné principy chápat, ale někdy by to nemělo být nezbytné. Věcí je hodně a člověk nemůže rozumět všemu.
Přemýšlel jsem, kde je hranice nutnosti rozumět principu u softwaru. Došel jsem k závěru, že je rozhodující, zda software slouží k nějaké tvůrčí činnosti, nebo ne. Když člověk něco vytváří a nerozumí podstatě toho, co dělá, výsledek stojí za houby. Například textový procesor – jestliže uživatel nerozumí tvorbě a formátování dokumentu, tak jeho dokumenty budou špatné. V tomto případě software může těžko zabránit, aby uživatel neudělal dokument špatně (centroval mezerami, nepoužíval styly). Kdyby se o to program pokusil (zakázal vložit dvě mezery po sobě, neumožňoval formátovat jinak než přes styly), tak by byl stejně těžko označen za uživatelsky přívětivý.
Jenže někteří uživatelé chtějí dělat všechno a neučit se nic. To prostě nejde. Nevidím například důvod, proč by uživatel musel vědět, co je kodek, když si chce jen přehrát video. Ale měl by vědět, co je kodek a bitrate, když video vytváří. Utilitky na konverzi video pomocí dvou kliknutí existují, ale výsledek není tak dobrý, jako když se nejprve nastaví vhodné parametry. Ono totiž neexistuje univerzálně dobré nastavení (takové H.264 má v poměru k velikosti videa sice hezký obraz, ale nepřehrajete ho na svém letitém DVD přehrávači). Tady musí nastoupit uživatelovy znalosti a úsudek.