A možná Bůh ani není vhodný příklad. Spíš si myslím, že se postupně zkoušelo to co funguje a co nefunguje (dodnes viditelné slepé střevo), a přizpůsobovalo se to tak, aby to co nejlépe vyhovovalo aktuálním potřebám (i v případě, že byl nějaký původní návrh, první verze). Dnešní tělo je výsledek mnoha a mnoha let práce. A dost pravděpodobně to neskončilo. Stejně jako vývoj sw nikdy neskončí. Je to o neustálém přizpůsobování. Docela vtipný příklad je i to, že přes všechnu rozdílnost mají všichni lidé např. dvě nohy (tři nohy jsou považovány za defekt) a celkem jim to, řekl bych, vyhovuje.