V prvé řadě děkuji za skvělý a faktograficky přesný článek. Doplním jen několik (subjektivních) poznámek.
ad "Netolerantní XHTML": nejzávažnější vadou tohoto přístupu bylo, že postihovala nikoliv "viníka", ale koncového uživatele. Ono ani nebylo v moci autora stránky zajistit její 100% bezchybnost - stránka se mohla nedotáhnout celá (uživatel to přerušil), občas se v cestě vyskytla proxy, která měla potřebu kód nějak upravit a tím pádem rozbít. S tím souvisí i důvod, proč se stránky XHTML načítaly pomalu, proč se čekalo, až se celá stránka načte. Tvůrcům prohlížečů nejspíš připadalo divné stránku uživateli postupně vykreslovat a pak ji při chybě na konci dokumentu (nebo timeoutu) zahodit a ukázat mu faká …ehm… parse error.
ad "zjednodušení parseru": kvůli nešťastnému DOCTYPE je parser XHTML ve skutečnosti o dost složitější, než by byl hypotetický (!) drakonický parser HTML. Přičemž DTD používané v době vzniku XHTML nedokázalo XHTML ani formálně popsat, což je jemně řečeno ostuda.
Jako viníka bych proto viděl jednoznačně specifikaci. Dělat prohlížeč vycházející vstříc uživatelům nutně znamenalo, kvůli uvedenému, porušovat specifikaci a jsem rád (a je to i pochopitelné), že zvítězil rozum nad W3C.