Trošku obšírnější odpověď:
U klasických kompilovaných jazyků (C, Pascal atd.) je víceméně jedno, jak dlouhý je zdrojový kód – kompiler ignoruje komentáře, a pokud je dobrý (většina je), tak dokáže do jisté míry napravit i programátorské zhůvěřilosti a „optimalizovat“.
U interpretovaných jazyků, které nepoužívají překlad do bytecode ani cache, se objem může projevit na rychlosti – přeci jen parser musí přeskákat mezery a komentáře při každém načtení.
Jazyky, které jsou na pomezí (tedy překládají do bytecode a ten pak interpretují, nebo implementace, která si cachuje rozparsovaný kód) jsou na tom podobně jako jazyky kompilované – zpomalí to pouze první načtení, po překladu do bytecode už pojede naplno (např. Python a jeho .py a .pyc).
V assembleru se dokonce dělal přesný opak – např. se rozepisovaly některé smyčky na rozbalený tvar a tím se ušetřil čas (jen ten strojový…)
Ale na webu to lehké zvýšení výkonu přinést může – ovšem hlavně v tom, že se skript výrazně rychleji načte (a pokud to, jak výše psal Daniel Steigerwald, není založené na extra pomalé funkci eval()).
