Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií

glosa webdesign

Neexistuje snad webdesigner, který by jednoho dne nebyl postaven před zásadní problém, jak nejlépe představit světu svou dosavadní práci. Zatímco vytvořit webovou prezentaci pro zákazníka, který mívá velmi konkrétní představu o její výsledné podobě, je hračka a šedivá rutina, tvorba portfolia vlastního bývá noční můrou z Web Street.

Proč? Inu proto, že žádný webdesigner hodný toho jména nepřipustí, aby jeho vlastní web nápadně připomínal stránky kohokoliv z konkurentů (až na nezdárné digitální plantážníky, kteří bezduše kopírují cizí úspěšné nápady, nejlépe včetně HTML a CSS kódu). Nechce se podobat. Naopak. Hodlá se výrazně odlišit, být jiný, originální a svůj, což u klientských webů z mnoha rozličných důvodů realizovat nelze. Neomezován zvenčí tak smí popustit uzdu bezbřehé fantazii a přehradu umělecké tvořivosti otevřít na plné pecky. Chce sdělit celému online světu prostou, leč zásadní myšlenku: „Zde máte jako na talíři nejen mou práci, ale také mou duši. Můj jedinečný pohled na svět kolem, jak ho vnímám já.“

Redakční poznámka: Článkem Miloslava „Plaváčka“ Lešetického otvíráme novou rubriku Glosy, v níž by měly dostávat známé osobnosti z řad webdesignérů a vývojářů prostor k subjektivním komentářům na nejrůznější, aktuální i dlouhodobá, témata z praxe, a to poněkud odlehčenější formou. Věříme, že dokáží vás, čtenáře, nejen zaujmout, ale třeba i pobavit nebo přimět k zamyšlení.

I zasedne webdesigner (či grafik nebo freelancer, nebuďme puntičkáři, a vynechme i velké webdesignerské společnosti, které se řídí jinými pravidly) před svůj rozměrný LCD monitor a vyrobí dílko rozverné, hravé, avantgardní a vrcholně kreativní, které svým pojetím může mít hodně blízko k umění. Většinou ve svém rozletu záměrně či nevědomky ignoruje zásadní pravidlo webdesignu, které říká „nenuťte uživatele přemýšlet“, což se projeví tím, že na frak dostanou moudré poučky o zásadách dobré použitelnosti a převáží moderní prvek zvaný „wow faktor.“ Webdesigner vychází z myšlenky, že by měl návštěvníka a budoucího zákazníka ohromit a ukázat mu, že není žádné bezvýrazné webdesignerské ořezávatko. Možná dělá chybu, ale možná také, že ne.

Posledním trendem, který je viditelný především v zahraničních galeriích, je důraz na vizuální úchvatnost webu a s tím související úbytek informací na stránce. Velmi často se dnes webdesigneři uchylují k jednostránkové vizitce, která obsahuje pouze kontakt a přehled referencí. Uvážíme-li, že lidé na webu moc nečtou, má zmíněný přístup svou logiku. Plusem může být i skutečnost, že vysvětlit naprostému laikovi, jakým způsobem a pomocí jakých technologií se dnes staví webová prezentace, je prakticky nemožné. Proč nakonec návštěvníka nudit sáhodlouhými pojednáními, když za webdesignera může jednoduše a prostě promluvit jeho dosavadní práce oděná do atraktivního hávu? Pro také mluví jednoduchá a poměrně bezproblémová správa takového webu.

Podívejte se na několik inspirativních ukázek netradičních portfolií, které se mi podařilo vylovit z hlubin zahraničního, ale i tuzemského internetu. U našich polských sousedů jsem objevil následující svěží dílko. I tento vektorový kousek stojí za podívání. Do třetice třeba trochu exotiky. I čeští webdesigneři si ale umějí pohrát, důkazem budiž Tomáš Pojeta, Martin Balhar nebo Jiří Tvrdek, na kterého ještě dojde řeč. Uznáte jistě sami, že co do grafického zpracování se tvůrci příliš neomezovali. Zmíněné weby také profrčely jako vlasatice zahraničními i českými CSS galeriemi a odborná veřejnost nešetřila chválou.

„Moje portfolio je krásným případem mizerných konverzí. Z nějakých 10.000 lidí, kteří přišli na mé stránky v určitém intervalu, se ozvali tři, a jen z jednoho z nich byla zakázka.“ Argument čistě ekonomický, proč se při tvorbě portfolia držet při zemi, mi dodal Jiří Tvrdek v jednom z rozhovorů, které poskytl. Možné ovšem je, že chyba netkví ani tak v samotném vzhledu jeho netradiční prezentace, jako spíš v tom, že dostatečně intuitivně nevede návštěvníka k nějaké smysluplné akci. Jenom se efektně chlubí dobrou prací. Ukazuje se, že to může být zpropadeně málo.

Tu máš, čerte, kropáč – potenciální klienti se tedy ofrňují. Uznání webdesignerových kvalit širokou odbornou veřejnosti je jedna věc, ale firemní konto chřadnoucí kvůli nedostatku platících zákazníků je věc druhá. Často důležitější. Čímž jsme došli k poznání, že webdesign jako svébytná forma umění selhává v okamžiku, kdy má plnit cíle po výtce obchodní. A rčení, že webdesign je pouhé a ničím výjimečné řemeslo, bylo tímto prakticky potvrzeno, minimálně jedním z uznávaných grafiků.

Navíc – vážně se domníváte, že lze běžného uživatele internetu zahlceného dnes a denně chaotickou rozlehlostí a různorodostí webu, který neví absolutně nic o webdesignerské praxi, šíleně oslnit? Omámit? Uvést v úžas? Ale kdepak!

Brouzdal, který každodenní procházku webovým oceánem považuje pouze za další zdroj zajímavé zábavy, si většinou nějaké extravagantní grafiky vůbec nepovšimne. Dokonce ani té obyčejné. Nechápe jí, nerozumí jí a hlavně je mu to celé fuk. Možná vás to překvapí, ale on grafiku jako takovou vůbec nevnímá. Typografie je pro něj španělskou vesnicí, a dost možná ji považuje za sprosté slovo. Řeší naprosto odlišné potíže a problémy, které hodně tvůrců ignoruje, protože jsou raněni takzvanou profesní slepotou, a málokdy dokáží nahlédnout za pomyslný roh, kde se odehrávají skutečná webdesignerská dramata a horory.

Podobného přístupu se ovšem webdesigner velmi snadno může nadít od jinak sympatického klienta, který ho v zadání celkem bezelstně požádá, aby jeho nový perfektní web fungoval a vypadal podobně hravě jako třeba tento bazárek. Protože jeho manželce a dětem se ten úžasný design úplně mocinky moc líbí.

Webdesignerská praxe bývá často srovnávaná s prací architektů. Nic proti. I při vědomí toho, že každé srovnání často kulhá nejméně na jednu nohu, minimálně jednu společnou paralelu obě srovnávané profese mají: Každý architekt ve své duši tajně nosí myšlenku, že se mu jednou podaří navrhnout a postavit obdobu Tančícího domu nebo Kaplického Chobotnice. Jenže drtivá většina běžných zákazníků touží po naprosto nudném, ničím výjimečném a obyčejném domku postaveném podle jejich naprosto neodborných představ. V němž se jim ale bude příjemně a pohodlně bydlet, bez ohledu na současné módní trendy a přání profesních es.

Otázka, kterou si tedy každý, kdo hodlá vytvářet své portfolio nebo redesignovat stávající, musí položit, zní: „jakou cestu si zvolit?“ Poslyšte ryze subjektivní odpověď.

Hodláte-li oslovit úplně každého, kdo z jakéhokoliv důvodu potřebuje web, vydejte se po vyježděné dálnici standardně rozložených a informačně bohatých webových prezentací typu Pecka Design. S rizikem, že narazíte na zákazníka – potížistu, s nímž se třeba neshodnete ani v definici samotného zadání. Chcete-li zúžit cílovou skupinu na jedince, kteří pochopí vaše nesporné umělecké i řemeslné kvality, nechají se rádi ohromit ohňostrojem netradičně avantgardních nápadů a povezou se tím pádem s vámi na společné myšlenkové vlně, vydejte se neprobádanou stezkou dětsky hravé kreativity, jako kupříkladu Orman Clark. Existuje ale i zlatá střední cesta jednoduchého jednostránkového portfolia se základními informacemi, kam čas od času doplníte odkazy na své dokončené práce, jako má třeba Pavel Kout, a budete mít klid.

Ať už si ale vyberete kteroukoliv z těchto variant, uvědomte si, že spokojeni se svou prací budete doopravdy jenom vy a pár oborem stejně postižených jedinců. Široké uživatelské internetem chaoticky procházející většině bude úplně jedno, jak moc jste kreativní nebo nudní. Protože se jedná o věc, která je hluboko pod jejich rozlišovací schopností.

A mimochodem – dávejte si dobrý pozor, abyste se, pohlceni tajuplností své profese, jednou nechtěně neocitli v roli legendárního cukráře, který nikdy v životě neochutnal dort.

Autor je mezi webdesignéry známý pod přezdívkou Plaváček a je hrdým nositelem titulu „brzda českého internetu“.

Věděli jste, že nám můžete zasílat zprávičky? (Jen pro přihlášené.)

Komentáře: 14

Přehled komentářů

Khaz zaujimavy clanok
pepa Re: Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií
Jiří Tvrdek 10 tisíc, cílová skupina a zapamatovatelnost
lo0m mno.
PeterKahoun Takže proč vlastně ne?
Martin Michálek Avangardní Clark
Tomas Re: Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií
Vlastimil Ott Pěkné čtení
mona laický pohled na zajímavý článek
honza Re: laický pohled na zajímavý článek
František Kučera Re: laický pohled na zajímavý článek
Marián Fůsek Redakčně smazáno
Ondra Re: Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií
Losangeles Není vše pravda
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3245