Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » O mistrech, žácích a webových patlalech

O mistrech, žácích a webových patlalech

Články Různé

„Manifest softwarového řemesla“ a varování před přebujelým programátorským egem vzbudilo před týdnem na těchto stránkách intenzivní diskusi. Mnozí komentátoři psali, že myšlenka „cechovního uspořádání“ není zas tak špatná – přitom, když se nad tím zamyslíme, jde o jasnou výzvu právě k vám, čtenářům.

Článek z minulého pátku (Programátor není umělecký kovář – přeloženo z: Dan North, Programming is not a craft) vzbudil mezi čtenáři intenzivní diskusi, která nebyla až tak odlišná od té, co se odehrávala u původního článku. Autor na ni dokonce zareagoval druhým článkem, On Craftmanship, ve kterém sumarizoval čtenářské výtky do několika kategorií („Jak můžete programování přirovnávat k…“, „Autor o programování zjevně nic neví“, „Já jsem odborník a tenhle článek mě uráží, takže nad ním nebudu přemýšlet a jen tě půjdu praštit klackem“ atd.) Původně jsem chtěl jeho odpověď přeložit, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, když si ji přečtete sami. Snaží se totiž vysvětlit podobným komentátorům, co je to metafora, a to je práce, jakou rád přenechávám jiným.

Už když jsem překládal původní článek, tak jsem přemýšlel, jak by takové to „cechovní předávání znalostí“ fungovalo. Při čtení komentářů jsem pak nad tím přemýšlel ještě víc a spojil jsem si to s dalšími komentáři u jiných článků a nakonec jsem si uvědomil, že se nám něco v tom programátorském řemesle asi ošklivě zvrtlo.

Představme si klasický řemeslný cech. Učedník se učí základům řemesla, mnoho let dělá „holku pro všechno“ spolu s ostatními učedníky (něco jako „programátor junior“), a nad nimi stojí mistr. Mistr je (měl by být!) ve svém řemesle opravdu dobrý, takže se učedníci naučí veškerý řemeslný základ – mlít mouku, řezat kůži nebo topit ve výhni. Ovšem mistrův vliv jde i dál – učí je svým příkladem i jiné věci: jak se jedná s lidmi, jak počítat peníze, jak se chovat v práci, jak vystupovat na veřejnosti (tedy vlastně „soft skills“)… Učedník po vyučení šel často „do světa na zkušenou“, tam se naučil zase jiné techniky, zjistil, jak to dělají v cizích krajích. Vrátil se, složil mistrovské zkoušky, stal se taky mistrem a provozoval řemeslo. Zjednodušeně řečeno.

Podobný postup funguje (nebo fungoval, nevím jak dnes) třeba i u lékařů, kdy vážení profesoři lékařských věd stále operují, diagnostikují, věnují se pacientům, vědecké práci, a přitom učí. Nemálo kamarádů mezi mediky mi vyprávělo, že jejich profesor pro ně byl nejen odborná autorita, ale i autorita lidská…

Střih.

„Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí, kdo to neumí ani učit, ten to řídí…“ Jistě znáte tento bonmot – či by bylo lepší označení malmot? Mnohým z nás ulevil ve chvíli, kdy jsme stáli a nevěřícně koukali na nejnovější nápad našeho vedení… Mnohdy není opravdu daleko od pravdy. Jenže je v něm zároveň čertovo kopýtko. Je to taková obdoba tvrzení: „Kritik je neúspěšný spisovatel (scénárista, filmař, muzikant, …), který sám nic vytvořit nedokáže, tak jen kydá špínu…“ A jak víme, že kritik (učitel) tomu nerozumí? No přece kdyby tomu rozuměl, tak to sám dělá, že – praví železná logika. Ale protože nemá na to, aby to dělal, tak mu nezbývá než to učit.

Trošku se to zvrtlo, nepřipadá vám? V řemeslech jsou mistři v oboru vzorem pro žáky a tak nějak za samozřejmé berou to, že jim předávají svoje znalosti. I v medicíně, i ve vědě – ti nejúspěšnější, ti opravdoví odborníci, píšou knihy, skripta, publikují, přednáší, učí na školách… A je to možná paradox, ale ti nejlepší dokážou učit velmi dobře i začátečníky. (Tuším že o profesoru Pelnářovi říkali: „On by dokázal i vola naučit integrály!“) Možná jste četli Einsteinův článek, v němž vysvětluje svou slavnou rovnici E=mc2 pomocí středoškolské fyziky a mechaniky. Čtete ten několikastránkový článek a říkáte si: Vždyť je to naprosto jasné! K čemu potřeboval docent N. tři tabule vzorců a hrdinný výkřik: „Pokud tomu nerozumíte, tak to najdete ve skriptech!“, tam si Einstein vystačí s dětským kolotočem a odvození pochopí i maturant.

Něco je špatně. Na školách učí docenti N., a špičkoví odborníci nepíšou naučné články, ale žádosti o granty.

Obloukem se vracím zpět ke zdejším komentářům. Sledujete, jak často se v nich objevují stesky nad „úrovní“ těch či oněch? Jak často v nich zaznívá: „to jsou články pro začátečníky, dejte něco opravdu odborného“? Ale schválně – víte, kdo dokáže napsat opravdu dobrý odborný článek? Přece mistr svého řemesla! Nejlepšími autory by byli paradoxně mnohdy právě ti, co si stěžují, že tu takové články nevycházejí.

Spousta velmi dobrých programátorů – a mezi vámi, čtenáři, jich je jistě nezanedbatelné množství – jsou něco jako sóloví běžci. Jsou velmi dobří, mají před ostatními náskok a stále běží a běží kupředu. Jejich výkon je nádherný – ale bohužel pro ostatní jalový. Nezůstává za nimi vyšlapaná cesta, po které by mohli běžet následovníci, žáci, kteří by se časem chytli, převzali by vedení a běželi dál. Zůstane za nimi jistě skvělý a úžasný výtvor, kterému ale rozumí jen pár lidí (paralela s pověstí o mistru Hanušovi a Staroměstském orloji je evidentní). Málokdy je za sólovými běžci něco, na čem mohou ostatní stavět.

Smutné je, když odborníci nechtějí předávat své zkušenosti dalším; ještě smutnější pak je, když jimi pohrdají (občasné komentáře o „webařském póvlu, co si ani nemá říkat programátoři, protože jen lepí skripty“ snad netřeba připomínat). Ano, mohou být výborní programátoři – ale nejsou to mistři řemesla. Opravdový mistr nechá další stát na svých ramenou.

Pokud bych měl z článku Dana Northa něco vzít a v Česku to prosazovat, byla by to právě myšlenka, že ti nejlepší, „opravdoví mistři“, jsou jen ti, co znají – a své znalosti předávají ostatním! Učí, školí, přednáší, publikují. Lidé, co dokážou své poznatky sesumírovat, publikovat a posunout tak i další. V tom je, podle mne, mistrovství mistrů. Bez žáků je i ten největší odborník – inu, pouhý odborník

Líbilo by se mi, kdyby do budoucna na prohlášení „rozumím tomu, jsem odborník, protože dělám aplikace pro banky / armádu / raketoplány“ následovala otázka: „Fajn, a kde publikuješ své odborné zkušenosti?“ Jít se svým jménem na trh a publikovat vlastní zkušenosti je totiž prubířský kámen opravdového mistra; nepublikovat ze své práce či poznatků nic („na to nemám čas… / nemám potřebu exhibovat!“) a prohlásit se za odborníka („nepíšu nic, protože pohrdám PR, navíc je to tajné“) dokáže, s prominutím, i desetiletý kluk od tátova písíčka…

Pověst mistra se totiž nedeklaruje, ta se buduje.

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
58 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
blizz

Keď už sme pri tom mentorovaní, chcelo by to viac praktických článkov podľa možnosti aj s príkladmi a menej filozofovania a úvah. Veľmi by som privítal články ako bol ten o Lazy evaluation.

Aleš Roubíček

Krásně jsi to napsal. Zajímavé je, že to celé popisuje 3. bod Software Craftmaship Manifesta „Community of Professionals“. :)

K tomu cechovnímu řádu. Uncle Bob ve 14. kapitole své knizy „The Clean Coder“:[http://www.amazon.com/Clean-Coder-Conduct-Professional-Programmers/dp/0137081073] zavádí dokonce tři úrovně: učeň, tovaryš a mistr.

Aleš Roubíček
Aleš Roubíček

Nepřehlédl, neposlal. Nebyl jsem schopnej postavit se před tebe jako chlap a říct, „Martine, nejsem schopnej to dopsat, tady máš tu tosku a něco s tím udělej, jestli chceš.“ Je to takový blbý povahový rys, ale snažím se na tom zapracovat. Omlouvám se.

anonymni anonym

na tom odkazu je zhruba toto:

V aplikaci / došlo k chybě serveru.
Část cesty D:web-otherrarous.netwwwRew­riteRules.con­fig nebyla nalezena.
Popis: Při provádění aktuálního webového požadavku došlo k neošetřené výjimce. Další informace o chybě a o jejím původu v kódu naleznete v trasování zásobníku.

Podrobnosti o výjimce: System.IO.Direc­toryNotFoundEx­ception: Část cesty D:web-otherrarous.netwwwRew­riteRules.con­fig nebyla nalezena.

Zdrojová chyba:
Zdrojový kód, který vygeneroval tuto neošetřenou výjimku, lze zobrazit pouze po kompilaci v ladicím režimu. Chcete-li tento režim povolit, proveďte některý z následujících postupů a poté si vyžádejte adresu URL:

1. Na začátek souboru, který generuje chybu, přidejte direktivu Debug=true. Příklad:

<%@ Page Language=“C#“ Debug=“true“ %>

nebo

2) Do konfiguračního souboru aplikace přidejte následující oddíl:

<configuration>
<system.web>
<compilation debug=“true“/>
</system.web>
</configuration>

Počítejte s tím, že v případě druhého postupu budou v ladicím režimu zkompilovány všechny soubory dané aplikace. První postup nastaví režim ladění pouze pro určený soubor.

Důležité: Spuštění aplikací v ladicím režimu má dodatečné nároky na paměť a výkon. Před nasazením aplikace do produkčního scénáře se ujistěte, že je ladění zakázáno.

Martin Zeman

Suprovej článek,
něco se ve mě hnulo…asi bych pár lidem co projevili zájem o rady, měl ty rady poskytnout :-( :-/

Filip Procházka

za úžasný článek. Přeju co nejmíň hejtu ;)

Ajax

Jen jsem chtel podekovat.. Uz dlouho presvedcuju kamarady, kteri toho spoustu vymysleli, aby to nekde publikovali. Pripada mi to jako taky opensource v myslenkach. Pouzivam hromadu informaci z netu, proc bych nejakou nepridal.. :)

novoj

Mě se zdá, že základní dva bloky proč se lidi nechtějí dělit o své znalosti je:

1) lenost – tj. co mi nevydělává peníze to dělat nebudu (přiznejme si, že publikování a psaní článků moc peněz nevydělá), navíc mám plno jiných koníčků, rodinu atd. a tak na to nemám čas

2) obava z kritiky – řada lidí má pocit, že by dobrý článek nedokázali napsat nebo jak by reagovalo čtenářské publikum a jestli by ho neroztrhali na kusy

S tím prvním se bohužel hnout nedá – souvisí to trochu i s tím naším věkem, kdy hodně lidí myslí spíš jen na sebe a o něco se s někým dělit, když z toho není okamžitý profit není v módě.

S tím druhým ano – to je totiž jen o tom přesvědčit sám sebe, že to zvládnu a zkusit to. Z neúspěchu není třeba mít obavy – životnost každého článků je týden, maximálně dva a případný neúspěch je velmi rychle zapomenut. Naopak s úspěšným článkem roste chuť a člověk má šanci získat řadu dalších příležitostí, kontaktů a informací. A to za to stojí (aspoň podle mě).

bauglir

ad 1/ Tak myslím, že nejlepší motivací proti tomuto bodu je sebeprezentace… Vykřikovat „já jsem borec“ umí opravdu každý, za to uznání/zakázky nezískáte, ale i když třeba nejste „nasáklých duchem open source“ jako já, je tohle možnost, jak dát vědět, že třeba i něco umíte :)

ad 2/ vidíte sám na zdrojáku… čtete, říkáte si, jaký je to dobrý článek a v komentářích se najde někdo, kdo nesouhlasí… vždy se najde něco, co se dá na článku subjektivně ohodnotit… pak musí být člověk dostatečně vyrovnaný na to, aby se třeba poučil z konstruktivní kritiky a tu nekonstruktivní ignoroval a nic si z ní nedělal.
Navíc jedna věc je začít psát „sám na svém bez kontroly“, ale u zdrojáku nepochybuji, že texty se čtou.. takže když někdo chce, ale je třeba nesmělý, myslím, že to v klidu může poslat sem a nějakou revizí to projde… jestli to má vůbec kvalitu, jestli se autor vyjadřuje srozumitelně… + si může vybrat jedno uzoučké téma, ve kterém se cítí nejistěji… nikdo po něm nebude chtít, aby publikoval každý týden :), může to zkusit na tom, v čem si nejvíce věří :)

NkD

Pod tohle se podepisuju. U me se vyskytuji oba dva body. A pak bych jeste pripsal bod treti: Neustale pochybovani, ze clovek uz dosahl urovne kdy muze predavat nezkreslujici/ne­zavadejici informace komunite.

novoj

S tímhle (pochybováním o správnosti toho, co se snažím sdělit) bojuji neustále. Jenže na druhou stranu – 100% si jistý člověk nemůže být nikdy. Vždycky se snažím dostudovat co nejvíc, abych si potvrdil, že nejsem mimo … popř. napsat nějaké prototypy, které mé tvrzení podpoří.

Ale to nic nemění na tom, že i tak může člověk mluvit / psát z cesty. Člověk může zklamat čtenáře – když to ovšem bude nastávat často. V opačném případě se to jednak projeví v komentářích a jednak ve snížení čtenosti. Každý máme svou neviditelnou karmu …

bauglir

Já začal publikovat (webnt.cz) z pocitu „dát něco zpět“… čerpám zkušenosti z jiných webů, které se věnují novinkám v oblasti HTML/CSS/JS a tak nějak mi chyběl nějaký český web, který by se tomu intenzivně věnoval… (máme tu jenom zdroják, kde se čas od času objeví i něco pro mne…).
A tak místo toho, abych jen tak žbrblal pod vousy, tak jsem se rozhodl, že začnu publikovat…
Kdyby všichni jenom čerpali, nebylo by z čeho :)

A ke zdrojáku? jak píši výše, „čas od času i pro mne“, ale abych nadával na zdroják, že tu píší pro lamy? Co bych za zdroják dal před 12 lety, když jsem se s web technologiemi seznamoval :) prostě je tu mix různých technologií, novinek, klasických postupů, programátorské teorie atd… všem se nedá zavděčit a natož každý den… ale snad si tu každý najde něco pro sebe. V ČR prakticky není zaměřením a kvalitou srovnatelný web….

novoj

Proto jsem taky začal na svém a nehrnul se do publikace na hodně navštěvovaných serverech. A nakonec jsem u toho i zůstal :) … kdo chce, tak si ty správné blogy najde.

Petr Jeník

Největší problém je v tom, že u článků těch mistrů se vždy objeví „odborníci“, kteří okamžitě začnou jeho článek vyvracet, mistra shazovat a jeho znalosti zpochybňovat. Taková je holt lidská nátura a bohužel to vede jen k tomu, že lidé za mistry nepovažují ty, kteří opravdu něco umějí a rádi by se o to i podělili, ale ty, kteří umějí své „mistrovství“ dát hlasitě najevo a to i přesto, že těm skutečným mistrům nedosahují ani po kotníky.
Skutečného mistra toto odradí a už dál publikovat nechce. Proč by také měl chtít, když jedinou jeho odměnou bude dobrý pocit, který záhy zastíní snůška kritiky samozvaných expertů na všechno.

Aleš Roubíček

Ale no tak. Mistr dokáže kritiku ustát a pokud má pravdu tak přeargumentovat. Potíž je v tom, že zas tak moc mistrů v našem oboru nenajdete a ty v české kotlině spočítáte na prstech (i v desítkové soustavě). Dneska se totiž každý tovaryš hned považuje za mistra. (viz senior developeři s 5+ letou praxí apod.) ;)

Jakub Vrána

V desítkové soustavě – to jako že každý prst má deset poloh? To by to s tím množstvím mistrů nebylo zase až tak špatné :-).

Většinou se na prstech počítá v jedničkové soustavě.

Aleš Roubíček

catch :)

bubersson

Data v jedničkové soustavě mají, řekněme, velmi nízkou entropii. Na prstech se obvykle počítá ve dvojkové soustavě, ale za použití kódu 1zN. (To jen tak pro zajímavost, je to spíš slovíčkaření)

Jakub Vrána

Jedničkovou soustavu chápu jako čárky za pivo na účtu v hospodě – buď tam čárka je nebo není a nezáleží na jaké pozici nebo jestli je mezi nimi mezera. A přesně stejně funguje běžné počítání na prstech – nezáleží, jestli ukážu pravý palec nebo levý ukazováček, pořád to znamená 1. U kódu 1 z N na tom záleží, jedničky se navíc nedají kombinovat.

Já jsem se jako dítě naučil na prstech počítat i ve dvojkové soustavě – palec je jednička, samotný ukazovák dvojka, … Dá se tím napočítat až do 1023, ale lidi na mě divně koukali, když jsem jim ukazoval 18 nebo 4 :-).

Oldisy3

U jednickove soustavy je jen jedna hodnota, takze na tom listku ty cary byt musi, nebejt tam nemuzou.

David Grudl

Někdo kritiku ustát dokáže, jiný ne, to záleží spíš na povaze člověka. V mnoha oborech člověk narazí na zkušené letité a značně ješitné mistry. Ale měl jsem pocit, že Petr má na mysli „kritiku“ v uvozovkách, kdy se argumentuje ad hominem (tedy osobní útoky). S tím mám bohužel docela bohaté zkušenosti :-( A opět, jsou mistři, kteří naopak tento typ konfliktů vyhledávají.

Oldisy3

Mistr nepreargumentovava, k hlouposti se nevyjadruje, v roli mistra patri take pokora, tj nemusim vyhrat, a dokazat si ze sem nekdo, vyhonit si ego i kdyz mam pravdu, mistr necha zaka se spalit, popripade vyhoret …

Všehomír

Fajn uvaha. Este domysliet motivacny system. Majster Kovac publikuje pre svojich ziakov, ktori potom budu za neho robit nudnu robotu, ktoru uz sa jemu nechce, nestiha. Majster programator vo svojej firme uci ludi, ako maju robit, ale preco by to robil smerom von? Inak som fanusikom tejto teorie a tiez by sa mi taky komunitny system pacil, ale ako nastavit motivaciu pre lud, aby pisali, ked ju nemaju tak nejak vnutri v sebe, to fakt neviem.

backup

existuji 2 vyzkousene motivacni systemy.

1. pan redaktor nabidne za clanek 5 tisic korun.
V tomto pripade bude muset zalozit jeste 2 portaly, aby mohl uverejnit vsechny ty clanky, ktere se na nej povali.

2. uverejnit clanek bude nejakym zpusobem nutne pro dalsi pracovni postup
Takhle to funguje u vedeckych pracovniku a vysokoskolskych pedagogu. Ti jsou ‚hodnoceni‘ velmi silne i tim, jak jsou publikacne silni a kolik citaci maji po svete v ruznych mediich.

Ten druhy system je ovsem podminen nejakou redakci, ktera rozlisi zrno od plevy a zajisti tem ‚autorum‘ tu ‚verifikovanou publicitu‘.

V kazdem pripade se objevi clanky jen tehdy, kdyz to bude energticky souhlasit.

Nabizela by se jeste jedna moznost, kterou v oblasti architektury, designu a pribuznych remesel vyzkouseli v ‚Bauhausu‘ ve 20. letech minuleho stoleti. Zde by mohl portal hrat tu medialni prezentacni ulohu. K tomu by museli ale zodpovedni lide preskocit svuj vlastni stin. A proto to jiste zustane u tech proseb ‚o clanecek‘ na potencialni autory.

Jatan

Co se týče Wikipedie, jakmile se jedná o nějaké speciálnější téma, moc tam toho obsahu nebývá a zrovna v oblasti kódování a programování mám často dojem, že zajímavý obsah je všude možně, jen ne na Wikipedii. Ponechám-li stranou problematiku lobistů, řádících v kontroverzních tématech (zářný příklad: atomová energie), potom Wikipedie dle mého názoru žije především z ochoty lidí, kteří jiným způsobem neumí v internetu publikovat. Těm druhým (ne těm lobistům,) jsem vděčný, ale osobně bych myslím nepsal články, pod které se nemůžu viditelně podepsat a které může kdokoli kdykoli upravovat. Už u tohoto krátkého textu, který zde publikuji pod přezdívkou, mě svrbí prsty, zda bych to neměl raději zpracovat do článku a zveřejnit na vlastních stránkách. :)

Oldisy3

Mel bych poznamku k osamelim bezcum. Kdyz to vemu oklikou pres mistry, tak driv mel mistr zaky take proto aby toho udelal vic, a mel se tedy lepe, a pak aby mel po nem kdo prebrat remeslo az nebude moct. Tehdy to melo smysl. V remeslech urcite. Melo smysl ze se zak vydal do sveta, odkud se za svim mistrem vracel s novimi zkusenostmi, ktere se hodili i mistrovi. Ze zaka se mistr stal vetsinou az po odchodu mistra bud z profese nebo na vecnost. Da se rici ze dokud byl mistr mistrem, byl zak zakem.
Dnes jsme na tom lehce jinak. Zijeme v krutem trznim svete, kde si kazdy snazi pro sebe urvat co se da. A bere li mistr zaka, samozrejme ho bere proto aby toho udelal vic, a mimodek mu predava zkusenosti. Ac se necitim byt mistrem, jsem ted v teto roli, kdy mam jednoho zaka, lec vim ze si na prsou hreji hada. Bohuzel zakovi nemohu dat tolik kolik by chtel, proste jen proto ze neni zatim schopen odvest tolik prace, a mnohem drive nez bude, se zacne citit byt mistrem a pujde mi delat konkurenci. Proto docela chapu osamele bezce, neni to proto ze by takovi chteli byt ale proto ze takovi byt musi, aby prezili.

Aleš Roubíček

„Da se rici ze dokud byl mistr mistrem, byl zak zakem.“

Nechápu, kde se bere to přesvědčení, že mezi mistrem a učněm nebyl/není žádný mezistav. To je přeci nesmysl. Samozřejmě, měli bychom se učit pořád, ale to z nás nedělá učně.

Přijde mi to stejně ulítlý, jako když se z junior developera po třech letech praxe stane senior developer. Je mi až stydno a hrůza mě jímá, když kolem sebe vidím kluky, kteří jsou stejně starý nebo ještě mladší a nechaj se titulovat senior developer. Po pár letech praxe…

Jsem hrdý na to, že jsem „developer“ bez přívlastku. Znamená to, že spoustu zkušeností ještě můžu získat.

Stejně tak je (a byl) mezi mistrem a učněm mezistupeň, kterým je tovaryš. Ten, co má dostatek zkušeností, aby mohl dělat samostatně a mít při ruce učně, ale ještě nemá roky praxe a dostatečné přesahy, aby měl na to stát se mistrem.

Aleš Roubíček

Ad osamělí běžci.

Osamělý běžec nikdy nedokáže udělat to co sehraný team. Není problém v tom, že svého „učně“ rovnou berete jako hrozbu než potenciálního partnera? Pokud je opravdovou hrozbou, pak to není vhodný teamový hráč a musí z kola ven.

okbob

S věhlasem žáků rostl věhlas mistra – a s věhlasem i šance na získání movitějších zákazníků. Samozřejmě s žáků rostla konkurence. Každý žák dobrého mistra byl chodící reklamou. Středověké schéma se ale dost dobře nedá pasovat na současnost, i když asi každý vzpomíná na dobrého učitele – dobrého mistra. Znalosti jsou pouze jedna část – a i tehdy měli mistři svá tajemství, své receptury, které se předávali např. pouze v rodině. Základy řemesla jsou ovšem obecné – všeobecně známé – je to jen o tom umět je předat a taky částečně trochu formovat děti do dospělých lidí.

Pilgrim

Podle mě, pravý programátor si neříká programátor :-)
To je se vším stejný, pekař taky těžko upeče chleba, dokud nezná teorii a vše okolo toho.
Zrovna tak „programátor“, bude-li chtít jak se říká naprgat bankovní systém, bude muset znát bankovnictví jako takové.

alancox

Já upeču chleba aniž bych znal celou teorii kolem toho. Prostě znám postup, který slepě udělám a nepotřebuji o tom nic vědět. To je celé.

Stejně tak programátor může prgat bankovní systém aniž by znal bankovnictví jako takové.

Protože stejně to není programátor kdo bude bankovní systém vymýšlet, to udělá předtím tým analytiků.

alancox

Já jsem byl grafoman.

Psal jsem do linuxových novin, na interval.cz, kde jsem vystřihl seriál o JavaScriptu a CSS, střihnul jsem si dva seriály o programování na ziva.cz, napsal jsem knížku o programování v PHP pro začátečníky.

I když webové věci mě zajímají okrajově. Můj zájem je C++, ve kterém programuji od jeho vzniku, stejně tak jako databáze a několik dalších jazyků, veskrze historických (Ada) a nebo funkcionálních.

Nicméně velmi se mi líbí (ironie) manipulativní tón, kdy autor nereaguje na kritiku minulého článku, ale namísto toho do otočí podle hesla „nejlepší obrana je útok“ a znovu zkritizuje čtenáře a znovu na ně zaútočí s další výčitkou, tentokrát pro čtenáři nepíší.

Já jsem toho udělal spousty, ale NIKDY, zdůrazňuji NIKDY mě ani nenapadlo, abych druhým vysvětloval, že programují (z hlediska motivace) špatně a jejich idea jak a proč programují (tedy jejich motivace) je špatná. Jenom blbec (viz minulý článek) a sebestředné ego toto kritizuje.

Zřejmě se tu pan Malý velmi dobře baví, vsugerovává lidem to, že jsou méněcenní, když netančí jak píská, a pan Malý roztáčí ruletu dokud mu to baští. Pozor abyste to nepřehnal pane Malý, je třeba dávkovat! Jakmile to přepísknete, ztratí to účinek!

backup

ja si nemyslim, ze se pan redaktor bavi. Jiste by mu nevadilo, kdyby se nasli kolegove, kteri by se ‚chteli zviditelnit‘ a rozhodli se to udelat formou clanku ve zdrojaku. Jestli to ma dokonce pan redaktor takhle rozmyslene, tak klobouk dolu, to by nebylo vubec hloupe.

Ja jsem dokonce presvedcen, ze tomu co pise o tech mistrech a ucednicich a o tom, jak by se mel stat mistr nesmrtelnym tim, ze sve napady a prace zverejni, sam veri. A dokonce mam podle reakci pocit, ze i rada diskutujicich tu myslenkovou konstrukci akceptuje.

Ja si osobne myslim, ze ta cela konstrukce je hovadina, ale protoze je vse definovano jak na vode, tak je tezke nejak konstruktivne neco prispet.

Napr. jiz vyznam slova clanek. Vy jste psal vase clanky na prelomi tisicileti a to byla doba ‚vysvetlovani‘, doba ‚uvodu do …‘. To _nebyly_ odborne clanky ale ‚osvetova literatura‘. Kdyz nekdo popise postup, jak si nainstalovat mysql a jak z ni nejak vytahnout data, tak to neni _odborny_ clanek ale _navod k pouziti_. Pan redaktor pise, ze lide by meli referovat o sve praci, seznamit verejnost se svymi napady, aby po nich neco zbylo. Tento nazor jsem take v 25 zastaval, az me muj profesor rekl, ‚vite pane kolego, napady nezverejnuji firmy v casopisech, spise si je nechaji zaplatit ve svych produktech‘.

Odborne clanky zde na rootu zatim psal jen pan Stehule. Ty jeho clanky (ne vsechny) odpovidaji tomu, cemu se drive rikalo odborny clanek – napr. v elektrotechnice nekdo obmenil nejake zname zapojeni za ucelem zvyseni vykonu a v clanku predstavil pote odpovidajici mereni, ktera prokazovala jestli je dana ‚novinka‘ k cemu. Nebo ve strojirenstvi se referovalo o vibracich velkych turbokompresoru v precerpavacich stanicich plynovodu a o upravach k odstraneni techto. A nekolik takovych clanku zde pan Stehule take prezentoval, s nejakym novym doatzem v pgsql a s odpovidajicim merenim. Neco takoveho by nejaky mistr mohl napsat, ale takovych situaci je opravdu minimum.

Co zbyva jsou ty _navody_. Jenom skutecne nechapu, proc by to mel mistr psat?

okbob

Nemyslím si, že tenhle článek stojí úplně na vodě. Problémem je, že se tu pracuje s termíny, pod kterými si každý představí něco jiného. Tahle výzva má něco do sebe.

Souhlasím s tím, že lidé, kteří si myslí, že ví, jak by se to, či ono mělo dělat by měli publikovat – tím nosí svou kůži na trh, a každý si může udělat představu o jejich znalostech, schopnostech, může s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, může s nimi diskutovat, polemizovat. Jedině tak se obor posouvá dopředu.

Vím, že dost lidí nesouhlasí s názory a prací Davida Grudla nebo Jakuba Vrány, ale díky nim a tomu, co dělají, je tu prostor pro diskuzi, a myslím si, že hlavně díky nim se lidi kolem PHP tady posunuli za posledních 5 let o pěkný kus dál. Věřím tomu, že je tady mnohem víc expertů (bez ironie), ale tím, že nepublikují na portálech, ale pouze (v lepším případě) na blogu, tak se o nich moc neví. Víc veřejně (tím nemyslím blog) publikujících vývojářů by neškodilo.

Honza

Spíš bych se zamyslel, proč mají s takovými reakcemi problémy jen Jakub Vrána a David Grudl. Proč se nikdo nenaváží do Marka Prokopa, Karla Minaříka, Jiřího Koska, Pavla Stěhule, Jiřího Knesla, Jana Tichého, Ondřeje Nešpora a mnoho dalších? Všichni nosí svoji kůži na trh, ale jinak než zmínění dva programátoři.

okbob

Čím větší osobnost, tím větší reakce :)

Oldisy3

Je fakt ze za celou dobu co se venuju webu a podpore prodeje pres web, tak sem se setkal se spoustou zajimavych veci k reseni, spoustu sem jich vyresil, ale jak to vse publikovat? uz si nepamatuju resene jednotlivosti, a uz to vedu jen jako celek, kde je reseni oblakem resenych problemu, navzajem spolu souvisejicich a jak to ale smysluplne popsat v ne prilis obsahlem a do detailu zabredavajicim clanku?

Opravdový odborník :-)

Musím říct, že tentokrát se páteční žvásty povedly. Přečetl jsem je celé a souhlasím.

Co se týče toho psaní článků: ono je to složitější, když dělíte svůj čas mezi práci, rodinu a koníčky, tak si musíte vybírat. A vzhledem k výši honorářů to psaní spadá spíš do kategorie zábava (což tedy neznamená, že bych nepsal vůbec).

František Kučera

Ad „Pro mnohé lidi funguje, že naučenou látku pochopí mnohem líp a rychleji, když se ji snaží „vysvětlit druhému“.“

To se mi někdy stává, když se chci na něco zeptat v internetové diskusi – snažím se chybu/problém popsat tak, aby tomu ostatní rozuměli a mohli to reprodukovat… a v průběhu psaní dotazu přijdu na řešení sám :-)

andrejk

Trojica majster+tovaris+u­cen je tak trochu podobna trom musketierom. Tiez je to vlastne stvorica, teda cech+majster+to­varis+ucen.

Cech tam bol velmi dolezity, cez cech sa totiz riadil pristup na volny trh, takze majster mohol naucit velmi vela z toho co vedel a zaroven mal malu sancu ze mu jeho spickovy ucen/tovaris bude v dohladnej dobe konkurovat.

To iste mame v uz spominanej vyuke mediciny alebo vo vedeckej oblasti, kde cech nahradzaju patenty (nie softwarove) alebo profesorska definitiva alebo nejaka forma statneho financovania vyskumu (alebo vsetko dokopy).

Mates

Filozofujete tak krásně, že mi to nedá a musím jmenovat pár Mistrů a tím dokázat, že jsou a všichni je dobře známe:

  • Dušan Yuhů Janovský
  • Jakub Vrána
  • David Grudl
  • Marek Prokop
  • a další (nechť se neurazí, že nebyli jmenování)

Rád bych jmenoval i Honzu Tichého a Michala Illicha, kteří mistři jsou, ale leze to z nich jak z chlupatý deky!

A všude po světě jsou další a další: Richard Stallman, Eric Raymond … Steve Krug, Trygve Reenskaug, Håkon Wium Lie …

Akorát v naší branži jim většinou říkáme GURU :)

Petr

JAVASCRIPT PRO LAMY. To co jsem nasel je vetsinou nepouzitelne, nekoncepcni atd. Existuje vubec nejaky dobry cesky zdroj pro Javascript?

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.

Pocta C64

Za prvopočátek své programátorské kariéry vděčím počítači Commodore 64. Tehdy jsem genialitu návrhu nemohl docenit. Dnes dokážu lehce nahlédnout pod pokličku. Chtěl bych se o to s vámi podělit a vzdát mu hold.