Od nápadu k realizaci: než začneme programovat…

Know how

Volně navazujeme na předchozí články o nápadech a jejich realizaci. Tentokrát si povíme, kde na realizaci sehnat lidi, peníze, popřípadě obojí, a jak se svým nápadem proniknout do povědomí veřejnosti. Opět se zaměříme spíš na samostatné vývojáře a freelancery, ale inspiraci naleznou i ti, co vyvíjí po večerech…

Profesor Milan Mareš, teoretik informatiky a popularizátor matematiky, se v jedné své přednášce, určené doktorandům a budoucím profesionálním matematikům, věnuje tomu, jak se dělá věda. Jeho přednášku lze skoro doslova použít i na programování. Prof. Mareš v ní  popisuje, jak si mnozí začínající vědci myslí, že správná věda se dělá ve výzkumných ústavech a na vysokých školách. Že stačí hojně bádat, dodržovat vědecké postupy, a věda se už dostaví sama. Což je pravdivé jen zčásti. Vědecká práce totiž vyžaduje kromě nějaké myšlenky, její formulace a ověření ještě jeden velmi důležitý krok, totiž její zveřejnění a popularizaci. Podle prof. Mareše je právě toto nedílnou součástí každé vědecké práce. Ta nekončí poplácáním po ramenou, jak nám to pěkně vyšlo, ale tím, že je myšlenka zveřejněna, tj. je dána k veřejné diskusi jiným vědcům, kteří ji mohou posoudit, rozcupovat, či přijmout, a že je vyučována.

Stejně tak je omyl myslet si, že stačí napsat dvoustránkový článek do odborného média. Odborných časopisů je, jak s určitou nadsázkou prof. Mareš prohlásil, dnes skoro víc než jejich čtenářů. Když vydáte jeden článek v odborném časopise, jako byste neudělali nic, protože zapadne. Musíte jezdit na konference, přednášet o výsledcích své práce, psát o nich do médií, popularizovat je, diskutovat s ostatními kolegy ze zahraničí… „Mnozí kolegové se, bohužel, domnívají,“ uzavřel Milan Mareš, „že publikační činnost a popularizace je cosi méněcenného, že to nějak vědu či vědce špiní, že ho to odvádí od opravdové vědecké práce. Mýlí se: popularizace jako forma veřejné diskuse je nedílná součást vědy.

Popularizace není sprosté slovo

V programování platí totéž – tedy alespoň v tom, které chce přicházet s něčím novým; pracovníci velké firmy, kteří mají svou denní normu na počet řádků kvalitního objektového kódu a píší podle zadání, asi tyto ambice v práci mít nebudou (ale třeba dělají v mimopracovní době na nějakých svých projektech…)

Udělat knihovnu a očekávat, že ji lidé začnou používat, je naivní – jak by ji mohli používat, když o ní nevědí? Napsat o ní na blog je fajn, poslat zprávičku ještě o kousek lepší, ale pořád to není nic významného. Musíte jít mezi lidi, přednášet o ní, učit je ji používat, psát o ní články, tutoriály, ukazovat, jak se s ní pracuje – protože jinak se o ni nikdo nebude zajímat, byť by byla sebelepší a geniální, pes po ní neštěkne. A nebude to vina světa ani těch ostatních, ale jen a jen vaše, že jste se o svoje dílo nepostarali.

Ani magické slůvko „komunita“ nezabírá. Známé „postavte to – a oni přijdou!“ zase ve většině případů neplatí. Komunita nevzniká sama kolem neznámých věcí; komunitu je třeba budovat, a v začátcích to musí dělat jedině autor, nikdo jiný to za něho neudělá.

To je hlavní důvod, proč autoři známých knihoven jezdí po světě, přednáší o nich a popularizují je. Bez téhle činnosti by Symfony, jQuery a další byly jen „nějaké z mnoha obskurních knihovniček“; jen díky nasazení svých tvůrců v oblasti popularizace se staly známými. Přitom určitě naleznete knihovny, které by si to zasloužily víc, které jsou třebas i lepší – ale nikdo je nedostal do povědomí vývojářů. Možná si jejich autoři mysleli, že propagovat svou práci je cosi špatného, že se jejich práce nejlíp zpropaguje sama, že ji budou propagovat nadšení uživatelé… To je ale obrovský omyl: proč by uživatelé propagovali něco, když to nepropaguje ani autor?

Jistě, svět by měl být takový, že se v něm prosadí automaticky kvalita. Ale svět takový není. Bude-li kvalita sedávat v koutě, nenajdou ji. A to platí nejen pro vědu. Viz též starší článek Jak propagovat webový projekt.

Kam s nápadem?

Máme nápad, rozmysleli jsme si ho, došli jsme k názoru, že je životaschopný, a co dál? Pokud ho nezvládneme realizovat sami ve volném čase, tak budeme potřebovat peníze a/nebo lidi.

Tady nastává zádrhel – mnoho z těch, kterým se udělal nápad, v téhle fázi selže. Neseženou peníze ani lidi na realizaci, a to svojí vinou: nejsou ochotni svůj nápad popsat ani vysvětlit, v čem spočívá jeho skvělost, a ještě se zaklínají slůvkem nouhau (Hejlův Hledač je výjimka, ten získal peníze snad jen proto, aby konečně autor přestal otravovat po diskusích a pokud možno se i historicky znemožnil).

K celému mystériu nouhau jen citace Viléma Rubeše z článku Pitch & Paranoia:

Za devatenáct let jsem se s krádeží myšlenek nesetkal. Pokud jsem se nachomýtl k situaci, kdy po pitchi probíhaly drby typu „my to vymysleli, a klient se pak dohodl s XY, že mu to udělá levněji,“ pak ta koncepce až tak geniální nebyla. Většinou došlo k tomu, že dva nebo více týmů přišly s podobným řešením. Mainstreamovým a banálním. Anebo mainstreamovým a správným, doposud konkurencí neobsazeným – ale v tom případě nepřekvapujícím.

A když se zadařilo a zrodila se BIG IDEA (pokud velkomyslně připustíte, že bychom ji vůbec kdy mohli vymyslet)?

Buď ji zlý klient pochopil a koupil, anebo nepochopil.

Pak ovšem v jeho očích neměla hodnotu – a proč by ji pak pro Pána krad‘?

Popisuje sice situaci v reklamní branži, ale situace u IT startupů je stejná. Jednou provždy platí: na nápad, který nikomu neprozradíte, vám nikdo peníze nedá a nikdo na něm nebude pracovat.

Jděte se svým nápadem… mezi lidi!

Existuje množství webů, které slouží pro sdílení nápadů s lidmi, co hledají něco zajímavého k práci. Pokud dospějete k závěru, že nemáte na to, abyste svůj nápad realizovali vlastními silami, může být takové „sdílení nápadu“ možnou cestou. Stejně tak v situaci, kdy vám situace nedovoluje pracovat na nápadu, kterému věříte – mnozí jsou raději, když nápad udělá někdo jiný (a třeba na něm i vydělá), než kdyby si ho měli syslit do zásoby a nikdy ho nerealizovat (resp. po roce a půl přemýšlet, jak je možné, že jim ho někdo ukradl).

Příkladem takového webu může být IdeasWatch. Funguje to tak, že lidé posílají své nápady na to, co jim na trhu chybí a kdokoliv pak má možnost se inspirovat pro své podnikání. Navíc je možné nápady komentovat a podporovat přes Facebook nebo i anonymně, takže je pak vidět obliba jednotlivých nápadů i případné další zajímavé názory.

IdeasWatch je, ačkoli to není nijak patrné, český projekt. Je teprve na začátku cesty, pokud hledáte nějaký už zaběhnutější, zkuste IdeaTagging nebo IdeaStorm.

Fundraising

Toto cizí ošklivé slovo znamená v překladu „shánění prostředků“. Nemusí to být zahanbující ani nekalá činnost; tuto příchuť získalo především vinou medializovaného shánění peněz hraničící s vydíráním. Ovšem bez shánění peněz se neobejde žádný vážně myšlený projekt. Věda má své granty, startupy investory, ale i když jste nadšenec, můžete sehnat potřebný kapitál; na internetu dokonce snáz než kdybyste obcházeli sousedy a nabízeli jim, že pro ně uděláte web.

Ne, nemáme zde na mysli všelijaké podvůdky, „milionové stránky“ a podobné metody získávání peněz. Dobrým startem mohou být servery typu Micropledge (už nefungující) nebo Kickstarter.

Princip Kickstarteru je prostý: Máte nápad, a jste ochotni jej za určité peníze realizovat. Představíte svůj nápad na tomto webu, a lidé vám mohou přislíbit, že „pokud to vyrobíte, tak to od vás za X peněz koupí“. Příkladem budiž Gameduino – modul pro Arduino, který pomocí FPGA čipu nabídne vyspělou grafiku pro Arduino. Autor tohoto modulu nabídl několik možných modelů koupě – samotný modul za 53 USD, modul i s Arduinem nebo dokonce možnost nechat si do všech vyrobených FPGA vypálit vlastní vzkaz. Pokud nechcete modul, můžete přesto autora podpořit třemi a více dolary a autor vám pošle aspoň poděkování a videoukázku.

Cílem bylo získat tolik zájemců, aby se k 31.3. sešlo 3333 USD. Pokud se sejde, tak autor vyrobí pro zájemce dostatečný počet Gameduin. Cíle bylo dosaženo, zájemců se sešlo přes 370 a celková přislíbená suma přesáhla 31 000 USD, takže autor má slušný impuls k zahájení výroby.

Výhodou je, že zájemci peníze závazně přislíbí (Kickstarter využívá platební mechanismus Amazonu, který v případě „dobrého konce“ inkasuje od zájemců a vyplácí autora), ovšem platí je až ve chvíli, kdy autor projekt opravdu realizuje. Autor se tak nemusí bát, že zájemci nakonec couvnou, a zájemci nemusí mít strach, že dají peníze „do luftu“ někomu, kdo s nimi pak uteče.

Stejný princip můžete použít nejen na hmotné výrobky, ale klidně i na software. Dokonce i na open source, jen byste měli vždy myslet na to, že zájemcům, „investorům“, byste měli dát něco navíc, nějakou přidanou hodnotu, něco, co jim poděkuje za jejich příspěvek na vývoj.

Křest ohněm

Nabídka na Kickstarteru či podobném serveru je vlastně takový první křest tržním ohněm. Můžete mít, dle vlastního soudu, naprosto geniální nápad, o němž jste přesvědčeni, že se o něj musí zájemci poprat, jenže pak zjistíte, že najdete třeba dva, tři zájemce. V takovou chvíli je dobré se zamyslet: Opravdu je chyba ve světě, v tom, že neocenil mou geniální myšlenku, nebo jsem něco zkazil já? Jen zlomek případů je „nepochopení génia“, zbytek spadá do jedné z následujících kategorií:

  1. Špatně jsem to popsal, takže zájemci nepochopili, proč by to měli chtít
  2. Špatně jsem odhadl zájem a vymyslel jsem něco, o co nikdo nestojí
  3. Neřekl jsem o tom těm správným lidem, resp. vůbec nikomu

Ani jedna z příčin neúspěchu nespočívá v tom, jak dobrý jste programátor. Vracíme se kruhem na začátek článku: Jde jen a jen o to, jak dokážete analyzovat potřeby lidí a jak s nimi dokážete komunikovat. Pokud neumíte komunikovat s lidmi, neumíte své dílo propagovat a nejste schopni nebo ochotni s tím cokoli dělat (třeba proto, že to považujete za zbytečné či pod svou úroveň), raději si od samostatné práce moc neslibujte. Bez těchto schopností totiž nejspíš zůstanete v pozici zneuznaného vynálezce, který s hořkostí sleduje, jak jiní uspěli s mnohem horšími nápady a horším provedením, jen proto, že se nestyděli o tom, co dělají, napsat, mluvit a prodat to lidem.

Začal programovat v roce 1984 s programovatelnou kalkulačkou. Pokračoval k BASICu, assembleru Z80, Forthu, Pascalu, Céčku, dalším assemblerům, před časem v PHP a teď by rád neprogramoval a radši se věnoval starým počítačům.

Věděli jste, že nám můžete zasílat zprávičky? (Jen pro přihlášené.)

Komentáře: 6

Přehled komentářů

t.h. Paranoia
tomasco Re: Paranoia
slevomatmaster Re: Paranoia
sycho pekny clanek
wladimiiir Dakujem
Ondra Raška Nápad sám o sobě je bezcenný
Zdroj: https://www.zdrojak.cz/?p=3460