Webdesign je obor sice mladý, ale přesto bohatý na legendy, mýty, desatera, zlatá pravidla, platinová pravidla, strašidla a best practices.

Kdysi, v časech HTML 2, se nikdo nestaral o to, jakým prohlížečem se uživatel podívá na stránky. Prostě nějakým, co uměl HTML. Jazyk sám o sobě neumožňoval dělat nějaké extrabuřty s vzhledem či písmem, a tak víceméně cokoli, co umělo zobrazit text a udělat odkaz, vyhovělo. Problém přišel s rozvojem technologie a s novými možnostmi, především pak proto, že si je každý vymýšlel, jak ho napadlo.

Postupem času cesty prohlížečů divergovaly, a před webdesignéry vyvstala otázka všech otázek: Volíš IE, nebo Netscape? Nové možnosti byly lákavé, ale bylo potřeba se rozhodnout, kterou cestou půjdeme. Webdesignéři to řešili tím, že se přiklonili k jednomu prohlížeči, a na stránky napsali „Optimalizováno pro…“

A tak se optimalizovalo. Optimalizovalo se pro konkrétní prohlížeč, někdy i pro konkrétní rozlišení. Slovo „optimalizace“ vzbuzovalo dojem, že stránky v doporučeném prohlížeči a rozlišení půjdou lépe; realita byla leckdy taková, že stránky buď fungovaly (= v doporučené konfiguraci), nebo ne (všude jinde).

JESPR

Protože možnosti prohlížeče IE byly do jisté míry (!) nadmnožinou možností Netscape, znamenalo to, že stránky „optimalizované pro Netscape“ v IE víceméně fungovaly, ale naopak ne. Logicky se tak Explorer stal jediným správným prohlížečem (JESPR).

V době, kdy se zdálo logické psát pro JESPR, protože je jediný správný, se objevil webdesignérský protiproud, který tvrdil, že nikoli JESPR, ale validita, specifikace, standard. Že nejde o vymoženosti ani o efekty, ale o to, abychom měli nějakou společnou platformu pro webové stránky. Aby ty stránky fungovaly alespoň nějak s každým prohlížečem, který se ke standardům přihlásí a implementuje je. Protože – a teď zazní to Pravidlo – webdesignér nesmí předepisovat uživateli, v jakém zařízení či prohlížeči si má stránky prohlížet.

Tehdy to byla revoluční, či přinejmenším hodně kontroverzní, myšlenka. Vždyť existoval Jediný Správný Prohlížeč – a nějaké nekompatibilní úchylárny pro linuxáky. Však taky trvalo velice dlouho, než se s tímto pravidlem webdesignéři sžili. Některým to trvá dosud, někteří jej považují rovnou za špatné. Navíc – stačí přece „odladit pro Velkou Trojku“…

Jenže ono není špatné. Ono je potřebné, a argumenty pro jeho podporu se objevily z trochu nečekané strany.

Snáze přistoupí velbloud uchem jehly než uživatel vaším oblíbeným prohlížečem

Dnes umí zobrazit HTML i vaše lednička (pokud ne, aktualizujte firmware). HTML se stalo společným jmenovatelem, na kterém se shodují tvůrci prohlížečů, tvůrci smartphonů, mobilů, tabletů, herních konzolí, čteček a dalších zařízení. Máme tak k dispozici nepřebernou plejádu zařízení, a tato zařízení mají různé způsoby ovládání, různé rozměry displejů, různé schopnosti… Zlaté pravidlo tak opět nabývá na důležitosti.

Člověk se na váš web totiž nemusí dívat prohlížečem na PC (natož JESPRem) – může přijít s mobilem či z herní konzole… A pokud s tím webdesignér nepočítá, může nastat problém.

Samosebou není bezpodmínečně nutné, aby webdesigner vytvářel zvláštní („optimalizované“) verze pro všechna možná zařízení. On totiž dnes ani není schopen vůbec vyjmenovat množinu možných zařízení, na nichž se mohou jeho stránky zobrazit. Co s tím? Na místě je dodržovat Pravidlo a mít stále na paměti, že uživatel může přijít s čímkoli – a buď se mu obsah zobrazí, nebo půjde ke konkurenci.

Pravidlo není dogma

Ne, neznamená to, že webdesignér nesmí použít pokročilé možnosti některých prohlížečů (HTML5 třeba…) Pravidlo není dogma a říká jen to co říká: počítejte s tím, že uživatel nemusí mít myš, nemusí mít velký displej, nemusí mít displej vůbec, a pokud to není nezbytné, neomezujte jej.

Důležitý bod u každého pravidla je to pokud to není nezbytné. Existují aplikace, weby, situace, kdy je potřeba omezit přístup na určitý druh zařízení. Řekněme – intranetové aplikace v homogenním prostředí (ale zase pozor na vendor lock-in). V takovém případě zkrátka omezte přístup z nepodporovaných klientů – ale dejte to srozumitelně najevo a snažte se zbytečně nezavírat vrátka (např. omezením „Chrome only“, když ve skutečnosti využíváte nějaké WebKit-only vlastnosti). Omezujte tedy spíš tím, co už nehodláte podporovat, než tím co chcete podporovat.

Platnost pravidla jsem si ověřil před nedávnem, když jsem psal aplikaci pro převod webů do formátu pro čtečku Kindle. Konverzní utilita totiž pracuje se zdrojem právě ve formátu HTML, lépe řečeno „Plain Old HTML“. Uživatel si totiž může displej libovolně otočit, zvětšit či zmenšit písmo, změnit řez – a pokud bychom ve zdrojovém HTML připustili nějaké „formátovací zázraky“ či počítali s tím, že stránka bude zobrazena určitým konkrétním způsobem, zaděláváme čtenářům na problém. (Problém hezky demonstruje prohlížení PDF na čtečkách: PDF předepisuje, jak se má zobrazit stránka, a nedává čtečce naprosto žádné možnosti, jak si formátování upravit pro konkrétní zobrazení.)

Nový JESPR…?

V současnosti je pravděpodobně nejrozvinutějším zobrazovacím jádrem WebKit. Prohlížeče na tomto jádru založené mají nezanedbatelný podíl na trhu (na PC to není tak markantní, ale např. ve smartfonech WebKit jednoznačně dominuje). Webdesignéři jej mají rádi, protože jim nabízí všechny možné technické vymoženosti, je pravděpodobně nejdál s implementací HTML5 a víceméně táhne rozvoj prohlížečů za sebou.

Mnozí se nechávají jeho možnostmi unést až do té míry, že vznikají stránky, kam by se hodilo ono klasické „Optimalizováno pro WebKit“. Zopakuje se stejný vývoj po deseti letech? Stane se WebKit zítřejším JESPRem? No, po pravdě řečeno – mohli bychom dopadnout hůř…

V technicky zaměřených lidech je jakýsi optimismus, který jim říká, že se přece prosadí to nejrozvinutější, nejdokonalejší a nejvyspělejší řešení. To je mylný předpoklad – prosadí se řešení nejlepší, ale to s technickými ukazateli často nesouvisí. O tom, co bude nejlepší, rozhoduje mnoho „netechnických“ faktorů, od marketingu po náhodu. Příkladů nalezneme víc než dost.

Osobně se přiznám, že bych se nezlobil, kdyby byl WebKit na příštích pět let JESPRem – asi proto, že chovám obdobný optimismus, který mi říká, že tvůrci webů zůstanou rozumní a nezapomenou na Zlaté pravidlo ani v časech, kdy se bude zdát, že je zbytečné.